Název mi připadá trochu zavádějící, neb pomerančové květy se zjevily pouze na začátku a mimo byly velmi rychle. Dominantní je sice taky květ, ale jasmínový - jemný lehký jasmín, svěží, trochu zelený - a lehoučce poprášený prachovým nasládlým pudrem.
Předem se vám omlouvám, bílé květiny mi voní, ale neumím je nosit. Proto to pro mě byla docela výzva:
První nádech - ách, krásná zahrada něžných bílých květin (pomerančový květ, jasmín, tuberóza). A zbytek je, jako byste pili ibiškový čaj pod jasmínovým keřem. A ještě k tomu někdo s větrákem stál u těch kvítků a snažil se, aby ani jedna molekula jasmínové vůně neunikla vašim smyslům. Vůně je sám jasmín, silný, nedá se ho zbavit (jasmín, pižmo). Povlává kolem vás s každým pohybem. Přiblížíte šálek k ústům (chcete-li k nosu) a ucítíte čaj s citrónem, který se sice jmenuje ovocný, ale z 90% je to ibišek. Je trochu divný, asi ho někdo uvařil ze slité okmínované vody z brambor (citronová kůra, ibišek, kmín). Oddálíte šálek od úst - jasmín. Přiblížíte - čaj. Oddálíte - jasmín. A tak pořád dokola.:)
Variace na květ pomerančovníku? Spíš na bílé květy, to bych brala, ale já nejsem Serge . Začátek, ten je teda skvostnej : pomerančové květy z MPN, přesně jak napsala moudjahidine, v mém případě smíchané s parádně hustou tubérozou a já plesám nad tou „slunečnou“ kompozicí. Tady ovšem veškerá legrace končí a nastupuje jasmín, hodně jasmínu, proboha proč jde do zelena?
Střední část mne až na jistý citrusový podtón zcela míjí a ta trocha přidaného pudru není schopná v žádném případě jasmín zjemnit, zvlášť když se k tomu přidá „lutensovské živočišno“. Celou lektvarovou kombinaci pak v závěru završuje mega nálož muškátového oříšku se špetičkou kmínu a naprosto stejnou příměsí saponátu, který jsem cítila v La Myrrhe. Uf, tohle se nějak nepovedlo.
Název mi připadá trochu zavádějící, neb pomerančové květy se zjevily pouze na začátku a mimo byly velmi rychle. Dominantní je sice taky květ, ale jasmínový - jemný lehký jasmín, svěží, trochu zelený - a lehoučce poprášený prachovým nasládlým pudrem.
Předem se vám omlouvám, bílé květiny mi voní, ale neumím je nosit. Proto to pro mě byla docela výzva:
První nádech - ách, krásná zahrada něžných bílých květin (pomerančový květ, jasmín, tuberóza). A zbytek je, jako byste pili ibiškový čaj pod jasmínovým keřem. A ještě k tomu někdo s větrákem stál u těch kvítků a snažil se, aby ani jedna molekula jasmínové vůně neunikla vašim smyslům. Vůně je sám jasmín, silný, nedá se ho zbavit (jasmín, pižmo). Povlává kolem vás s každým pohybem. Přiblížíte šálek k ústům (chcete-li k nosu) a ucítíte čaj s citrónem, který se sice jmenuje ovocný, ale z 90% je to ibišek. Je trochu divný, asi ho někdo uvařil ze slité okmínované vody z brambor (citronová kůra, ibišek, kmín). Oddálíte šálek od úst - jasmín. Přiblížíte - čaj. Oddálíte - jasmín. A tak pořád dokola.:)
Variace na květ pomerančovníku? Spíš na bílé květy, to bych brala, ale já nejsem Serge . Začátek, ten je teda skvostnej : pomerančové květy z MPN, přesně jak napsala moudjahidine, v mém případě smíchané s parádně hustou tubérozou a já plesám nad tou „slunečnou“ kompozicí. Tady ovšem veškerá legrace končí a nastupuje jasmín, hodně jasmínu, proboha proč jde do zelena?
Střední část mne až na jistý citrusový podtón zcela míjí a ta trocha přidaného pudru není schopná v žádném případě jasmín zjemnit, zvlášť když se k tomu přidá „lutensovské živočišno“. Celou lektvarovou kombinaci pak v závěru završuje mega nálož muškátového oříšku se špetičkou kmínu a naprosto stejnou příměsí saponátu, který jsem cítila v La Myrrhe. Uf, tohle se nějak nepovedlo.