Netuším, kam tady schovali musk nebo cokoli jiného. Sýr uzený na dřevě, velmi autentický, právě vytažený z udírny. Dál už nic.

hodně do pánska, cedr, heliotrop. Un Bois Sépia poprášená pudrem.

Co se zpočátku jeví jako chladné minimalistické kadidlo, se později přes fázi suché papírové myrhy rozvoní do šedého, ale už zahřátého kadidla s pastelově fialkovým, sladce pudrovým kosatcem a nápadně to připomíná vůně typu Farmacia SS. Annunziata 450.

První dojem mě hluboce zklamal: kdyby na sobě neměla nadepsáno, že je to Lutens, mohla to být jakákoli jiná aromatická fougere. Levandulová smršť a jemné kouřovo. Gris Clair je oproti ní jemnější, prachovější, sušší a ne tak nekompromisně, absolutně levandulová. Zatímco jsem si tak polemizovala o srovnání těchto dvou, Encens začal zhusta válcovat zkřehlou Lavande trochu dusivým, hustým, ale nikoli štiplavým kouřem a jejich role se prakticky prohodily, teď levandule jen podmalovává kadidlovou vůni, která je zvláštní tím zachyceným statickým okamžikem, kdy se lidská ruka dotkne velkého, chladného kamene. /// levandulová smršť a jemné kouřovo, později se role prohodí a trochu dusivý, hustý, ale nikoli štiplavý dým levanduli válcuje... a kolem je dojem velkých, chladných kamenů

Chladné kadidlo se mísí s pikantním zázvorem a vytváří docela zajímavou kombinaci. Co se mi na téhle vůni ale opravdu líbí je pozdější souhra kadidla se santalem a tužkovým cedrem, kdy santal je příjemně až ambrově nasládlý a chladné kadidlo prohřívá, ale to se nenechá... K mé pramalé radosti však cedr postupně získá nadvládu a s ním se vrací zázvor, za ruku drží bergamot a muškátový oříšek a vůně je opět chladně svěží, v této fázi docela pánská a co hůř, chvílemi i docela generická. V drydownu se však ještě prohřeje pižmem s nádechem ambry a zůstane - klidná. Člověk přichází do chrámu si odpočinout a urovnat myšlenky a možná meditovat, přichází zvenčí rozehřátý ze slunce mezi studené kameny a dřevo, posadí se, cítí ten chlad a nakonec, jak je hluboko ve svých myšlenkách, splyne s prostředím.

Nekostelni exoticke kadidlo, zkusit vic

jsem až lehce zklamaná. podobu s dámským Memoir vnímám velikou, ale Amouage tento souboj vyhrál, protože je jemnější a uhlazenější. kouř, balzámy, růže, šafrán. trošku „drsnější“, neuhlazená, mírně dusivá. co mě ale vyděsilo nejvíc, že je to orient a mně se z něj v dnešním vedru dělá nevolno :/

Divne sladky kadidlo