Jojo, tuberóza. Nejdřív opojná, pak zelená. Jenže pak přijdou shnilé stonky a je vymalováno.

Papírek: zajímavá ale divná. Asi bych nenosila.

Pryskyřice, jalovec, bříza. Pak kůže.

Na kůži: kafr s oudem (hovínkem). Zajímavá kombinace je studiu, ne na nošení. Aspoň pro mě.

Kožená brašna. Nová, právě zakoupená, čerstvě donesená z obchodu. Přičichnu a užívám si tu ještě stále intenzivní vůni kůže. A lituji, že (jako vždycky) po pár dnech používání ta brašna vyčichne a už mě ta vůně "nepraští" přes nos, kdykoli se dostanu do její blízkosti. Za pár dní ji budu muset záměrně očichávat, abych to cítila - a tak sedím s brašnou položenou na kolenou a inhaluju a inhaluju... Jak dlouho už tu takhle sedím? Nevím. Ale nechte mě ještě chvilku, prosím... Zkouška proběhla jen na papírku a těžko říct, kdy budu mít příležitost vyzkoušet na vlastní kůži. Nevím, zda bych tak chtěla vonět, nevím, jestli bych ji chtěla cítit na chlapovi. Ale rozhodně jsem papírek očichávala furt dokola. Vývoj podle mě moc nemá, ale vůbec mi to nevadilo.

Kůže, trocha dehtu, větvičník. Pěkné ale slabší. Nebo je to jen tím, že je dnes dost teplo a vůně mizí z kůže rychlostí blesku?

Stáj nebo kozí chlívek hned v úvodu- to bude ten sibiřský jelen a nějaký oud k tomu. :-) Pak přijde taková až nakyslá špička, asi z kafru. Nakonec suchá teplá srst.

Květinově svěží, po chvíli otravná.

Obvykle kupuju vůně s rozmyslem. I slepáky. Aspoň pár dní o tom přemýšlím, přečtu si recenze... Tohle bylo jiné. Vlezla jsem do toho obchodu třikrát. Poprvé jen tak. Očichat, co mají - studijní důvody, znáte to... No a samozřejmě: "Jo, jedna tam byla fakt pěkná, ale která???" Vrátím se tam ji najít, zjistit, která to byla. A našla jsem. Vlastně ani nevím, co mě na ní tak přitahuje. Ale cítím v ní něco, co jsem jinde ještě necítila. Na prodavačku se mile usměju, že se pro ni možná vrátím přístí měsíc (njn, tento měsíc už mám za parfémy utraceno). Že je to limitka? Nevadí, buď na mě počká nebo ne. S úsměvem odcházím. Jenže... už po deseti krocích je mi jasné, že by mi bylo sakra líto, kdyby na mě nepočkala. Otáčím se na podpatku a vcházím do obchodu potřetí. S úsměvem oznamuji: "Já si ji koupím". A teď studuju na internetu, co že jsem si to vlastně koupila... Hmmm, vůně inspirovaná starou perskou tradicí Yalda? To mi nic neříká. Aha, oslava nejdelší noci! Takže zimní slunovrat, Vánoce... No, ne tak docela, tady jsme v trochu jiné tradici, ale nezní to povědomě? Nejdelší a nejtemnější noc roku je časem, kdy se přátelé a rodiny (v Íránu) sejdou ke společnému jídlu, pití a čtení poezie, které se často protáhne až dlouho do noci. Kalendářně připadá přibližně na 20.-21. prosince podle gregoriánského kalendáře, v íránském kalendáři je nocí mezi posledním dnem devátého měsíce (Azar) a prvním dnem desátého měsíce (Dey) a uvádí tříměsíční období zimy. Tahle vůně je tedy vůní básní čtených v noci zimního slunovratu. Vůní domova a přátelství. A ano, pro mě vůní Vánoc. Vánoc zase jinak. Žádný stromek, žádné evropské vánoční tradice, ale je to tam. To objetí, to přijetí, to teplo, co hřeje u srdce... Koukám na složení v databázi a jsem z toho jurodivá. Černý rybíz a granátové jablko, tradiční jídlo této noci? Kde? Na mě voní teplé mléko (připouštím, že může být i mandlové), teplé dřevo - a to něco, co neumím pojmenovat. Že by tonka? Nevím, ale čichám a čichám.

Tahle je hned po nástřiku moc pěkná. Teplá, trochu pudrová, ale ne moc, mihlo se Tam Dao, ale hned zmizelo.

Velmi pěkná ženská vůně. Výrazná, ale ne ukřičená, elegantní. Dáma z dobré společnosti.

Po nástřiku příjemná zelená (dubový mech?) a teplá (benzoin?). Pak ale celkem přejde na "svěží obecnou" rovinu a to už nevyhovuje.

Pěkná, citrusy, spíš pomeranče, ale žádná výdrž.

Růže s bonbóny Lipo a zelenými lístky přechází do kožena (kabelka z jemné kůže). Oud nepřítomen.

Kmín a kmín! Pak jemná kůže.

Tak tady cítím de facto jen ten oud. Trošičku hovínkový.

Oud hned od začátku, ale únosný. Pak jen utlumuje, nic dalšího k tomu necítím.

Hehe, zas hovínko... odkdy se na mě oud takhle rozkládá, to jsem nemívala. Ale tohle hovínko brzo skoro zmizí a přijde trávník, občas prosákne hořké kafe.

Oud Wood cítím jako teplé letní slunečné odpoledne na kraji hájku u kostela, kde jsou složené pokácené kmeny. Jak se do nařezaných klád opírá slunce, vzduch nádherně voní dřevem. K večeru se vkrádá trochu chladu v podobě oudu, pepře... a kadidla. Cítíte ho jakoby zastřeně, protože do studeného kostela na večerní mši se vám nechtělo. Místo toho vychutnáváte poslední sluneční paprsky letního dne opřeni o kostelní zeď a užíváte si ten klid. Někdy není třeba jít přímo na mši, abyste prožili, že vás má Bůh rád...

Zelená jako je barva tekutiny. Jehličí? Ano! Řekla bych i špetka pepře... Později vetyver. Hlínu ani močál tam nemám.