Toto musela byť pekne náročná cesta, lebo to galbanum je tak upotené...ako na mne galbanum väčšinou je. Ako ok, to je môj problém, uznávam. Okrem toho je okolo cesty kopa zelene, nejaká z nej už tak trochu pováľaná, opršané drevo, mokré opustené ohnisko a ku koncu sa ten spotený chudák bachne do stohu mokrej slamy. Ako neznie to celé veľmi lákavo, ale ako vôňa je to pekné. Rozhodne skôr pánske ako unisex.
Je jako sluncem rozpálený asfalt na prašné americké dálnici, po které se kutálí keř... Hutná vůně, pro začátečníky určitě není. Přes březový dehet, zaprášené dřevo a kůži skoro nerozeznávám levanduli a hořkosladké byliny. Přesto svým způsobem evokuje léto a volný prostor, svobodu.
Wow, kůže a tabák! A přitom je ta vůně jaksi přírodní, květinovo-bylinná. V úvodu skvělá kombinace galbána s levandulí, sušenou. Citron samotný znát není, jsou to jen oživující kapky na levanduli. Bergamot se postupně prolíná s levandulí. Ale galbánum, koření (postupně uhlazované levandulí) převládá. Skvěle se bratří s kůží, kouřem a rozsypaným tabákem. Oživující funkci citronu přejímá zemité pačuli, které postupně získáva navrch nad galbánem. Hebké bylinky, citlivé, neobvyklé, nezaměnitelné.
Kůže v hlavní roli, motorkář či tulák stále na cestě. Těžko říct, jestli pod tím křivákem má bílou košili s vůní levandule? Nebo je to bylinkový čaj, co pil u ohně?
A nebo je to éterická hippie / hipsterka, co se k němu tulí. Oba prostoupeni kouřem (vetiver) z ohně, pálícího se dřeva (guajak), v přírodě, někde na louce... (bříza, tráva)... chvíle jim sládne se zapadajícím sluncem (tonka, benzoin). Levandulová láska, tabák a kůže, kouř z planoucích srdcí, krajina svobodná od společnosti... jako oni dva, stále na cestě. Spolu.
Dívám se na vonnou tyčinku, dohasíná. Probírám se... z představy? vzpomínky? ze snu? Otáčím se. Jsi tu. Ty. Levandulová. Celá levandulová. A na to záleží. Jsme. Stále. Na cestě. Stále na cestě, ať už nás zavede kamkoli. A náš oheň nevyhas.
Nevím a netuším, jestli je On the Road ještě TA KNIHA, kterou je potřeba přečíst, je-li vám -náct & potřebujete se něco /všechno!/ dozvědět o životě. A ano, vím, že mnozí nakonec, když dospějí, řeknou, že je ta kniha grafomanská slátanina - no tak jo, co by ne /ale jestli to říká někdo, komu je nad třicet, tak mu nevěř, znáš to.../, hádat se nebudu, ale... Ale já On the Road miluju, potřebovala bych čas předpřítomný průběhový, now and forever, protože já jsem "na cestě" celý život, tak vím, co to obnáší - a tak jsem zvědavě očekávala, kterou z cest si Timothy Han pro svoji vůni vybral. A asi se to dalo čekat. Zvolil si dlouhou a osamělou cestu opuštěnou krajinou, lesy i pláněmi, kožená brašna se za té cesty pomalu plnila kůrou, stébly trávy, zkamenělými kapkami pryskyřice - a pak je tu deník v odřené vazbě, voní po rozsypaném tabáku, po kouři z večerních ohňů, po vylisované suché levanduli, po té vzpomínce - na tu noc, tu noc bez hvězd, bez návratu.
ON THE ROAD = pryskyřičná, suchá kůra + zelené tóny trav + suchá levandule + měkce tmavá kouřová stopa
Toto musela byť pekne náročná cesta, lebo to galbanum je tak upotené...ako na mne galbanum väčšinou je. Ako ok, to je môj problém, uznávam. Okrem toho je okolo cesty kopa zelene, nejaká z nej už tak trochu pováľaná, opršané drevo, mokré opustené ohnisko a ku koncu sa ten spotený chudák bachne do stohu mokrej slamy. Ako neznie to celé veľmi lákavo, ale ako vôňa je to pekné. Rozhodne skôr pánske ako unisex.
Je jako sluncem rozpálený asfalt na prašné americké dálnici, po které se kutálí keř... Hutná vůně, pro začátečníky určitě není. Přes březový dehet, zaprášené dřevo a kůži skoro nerozeznávám levanduli a hořkosladké byliny. Přesto svým způsobem evokuje léto a volný prostor, svobodu.
Poutník, beatnik a bylinkář(ka)
Wow, kůže a tabák! A přitom je ta vůně jaksi přírodní, květinovo-bylinná. V úvodu skvělá kombinace galbána s levandulí, sušenou. Citron samotný znát není, jsou to jen oživující kapky na levanduli. Bergamot se postupně prolíná s levandulí. Ale galbánum, koření (postupně uhlazované levandulí) převládá. Skvěle se bratří s kůží, kouřem a rozsypaným tabákem. Oživující funkci citronu přejímá zemité pačuli, které postupně získáva navrch nad galbánem. Hebké bylinky, citlivé, neobvyklé, nezaměnitelné.
Kůže v hlavní roli, motorkář či tulák stále na cestě. Těžko říct, jestli pod tím křivákem má bílou košili s vůní levandule? Nebo je to bylinkový čaj, co pil u ohně?
A nebo je to éterická hippie / hipsterka, co se k němu tulí. Oba prostoupeni kouřem (vetiver) z ohně, pálícího se dřeva (guajak), v přírodě, někde na louce... (bříza, tráva)... chvíle jim sládne se zapadajícím sluncem (tonka, benzoin). Levandulová láska, tabák a kůže, kouř z planoucích srdcí, krajina svobodná od společnosti... jako oni dva, stále na cestě. Spolu.
Dívám se na vonnou tyčinku, dohasíná. Probírám se... z představy? vzpomínky? ze snu? Otáčím se. Jsi tu. Ty. Levandulová. Celá levandulová. A na to záleží. Jsme. Stále. Na cestě. Stále na cestě, ať už nás zavede kamkoli. A náš oheň nevyhas.
Nevím a netuším, jestli je On the Road ještě TA KNIHA, kterou je potřeba přečíst, je-li vám -náct & potřebujete se něco /všechno!/ dozvědět o životě. A ano, vím, že mnozí nakonec, když dospějí, řeknou, že je ta kniha grafomanská slátanina - no tak jo, co by ne /ale jestli to říká někdo, komu je nad třicet, tak mu nevěř, znáš to.../, hádat se nebudu, ale... Ale já On the Road miluju, potřebovala bych čas předpřítomný průběhový, now and forever, protože já jsem "na cestě" celý život, tak vím, co to obnáší - a tak jsem zvědavě očekávala, kterou z cest si Timothy Han pro svoji vůni vybral. A asi se to dalo čekat. Zvolil si dlouhou a osamělou cestu opuštěnou krajinou, lesy i pláněmi, kožená brašna se za té cesty pomalu plnila kůrou, stébly trávy, zkamenělými kapkami pryskyřice - a pak je tu deník v odřené vazbě, voní po rozsypaném tabáku, po kouři z večerních ohňů, po vylisované suché levanduli, po té vzpomínce - na tu noc, tu noc bez hvězd, bez návratu.
ON THE ROAD = pryskyřičná, suchá kůra + zelené tóny trav + suchá levandule + měkce tmavá kouřová stopa