Když jsem poprvé přivoněla ke Kadine, tak první, co mě napadlo, bylo: Ano, tato vůně rozhodně drží laťku, kterou nastavila Fol Arôme. Výrazná guerlinade stopa, vysoká kvalita složení a zároveň harmonie a ušlechtilost.. to vše tam rozhodně je. A zároveň v těch úplně prvních okamžicích se mi připomněla Nahema. Cítila jsem růži z Nahemy obklopenou bergamoten. Bergamot mírně nahořklý a také jemný bylinný tón, který popisuje domenica ve své recenzi. Obrat směrem k pastelově fialkovám tónům u mě nastává až tak za hodinu, Růže se skoro vytrácí a barevný dojem z vůně se mění - najednou je to bledě modrá, fialová a bílá..fialový kosatec a drobné jasmínové kvítky. Lehounký pudr, nedusivý, spíše svěží, labutěnka z peří a něžné květiny. V této fázi musím souhlasit se spřízněností s Après L´Ondée, V konečné fázi vůně mírně zesládne, zaoblí se a zahřeje vanilkou a tonkou. Bohužel pro mě v této fázi už je hodně intimní, prchavá a ztrácí se mi rychleji, než bych si přála. Potvrzuji i velký vliv počasí, nálady na vyznění vůně - celková chemie tady bude hrát velkou roli. Nezbývá mi než závidět těm, kterým svou krásu Kadine ukáže na delší čas než mně.

Na začátku mě zasypala sprška ledových krystalků aldehydů. Téměř okamžitě začíná hřát velmi výrazný karafiát spolu s hřebíčkem a vytvoří dojem útulného dámského budoáru s vůní líčidel a fialkového pudru. Budoáru, ze kterého je oknem vidět poletující sníh a mráz na skle vykreslil bílé obrazce. Vzduch v místnosti je těžký, vůně opojná, nálada nostalgická. Netrvá to dlouho. Ženská postava přistupuje k oknu, otevírá ho a do místnosti začíná proudit čerstvý, chladný vzduch. Aldehydy opět zavanou okolo a začínají se prosazovat další květinové tóny. Vzpomínka na včerejší ples, s velkými vázami květin lemujících taneční sál. Gardenie a plumerie z dalekého jihu. Bílá nádhera, trochu tropické atmosféry se díky nim přeneslo do mrazivé Moskvy. Růže vetknuté v účesech žen, vanilková zmrzlina servírovaná na malých mističkách a stříbrné lžičky cinkající o porcelán. Těla dotýkající se při tanci, intimita blízkosti toho druhého, vůně dekoltů stoupající sálem. Odpočinek v salonku s nábytkem z těžkého dřeva. Musk a cedr dokreslují atmosféru. A je tu konec plesu, kožešina přehozená přes rozehřátá ramena, chvilka čekání na drožku, ledový vzduch a sníh dopadající do účesu. Malá kytička karafiátů a lístek s rychle napsaným milostným vzkazem schovaný v dlani. Karenina je vůně zejména květinová. Aldehydy, vanilka, musk i jemný náznak dřevitých tónů ji jen podkreslují. Květiny hrají prim. Záplava květin. Karafiáty, gardenie, plumérie. Plumérie přidává tropický nádech. Když vynechám první momenty, které jsou hodně opojné, je celkové vyznění křehké a nevýslovně něžné. Nádhera. Jen malá připomínka nakonec: Ta vůně pro mě přesně a dokonale vystihuje jinou postavu z románu. Anna to není. Je to Kitty.

Po dlouhé době vůně, kterou jsem ze sebe musela drhnout. Zatuchlá hlína v kombinaci s vodními tóny magnolie mi zahoupala žaludkem.

Je po dešti a já na zahradě za pergolou trhám plevel. Hlína je pěkně měkká, tak to jde dobře. Kopřivy, tráva, rmen. Plazím se mezi pergolou a živým plotem a říkám si, jak tady v tom stínu může všechno tak rychle růst. Je tu mech, vlhko a spousta nějaké havěti. Tak, hotovo. Beru všechnu tu zeleň do náručí a odnáším do kompostéru, ve kterém na hromadě tlejících rostlin leží pár nahnědlých banánových slupek. Klubwasser je pro mě zážitková zahradnická vůně.

Ćervená řepa? Spíše bych tipovala na rebarboru nebo vyzrálý červený rybíz, jak píše i blackviolet. Počáteční svěží nakyslost se velmi rychle zabalí do hladkého a chladivého kadidlového kouře, ze kterého probleskují tmavě rudé růže. Jako celek je to až překvapivě kompaktní a zaoblené. S velmi dobrou výdrží.