Kintsugi Masque Fragranze Milano

...zlatý semiš z ambry, benzoinu a zubatých maliníkových listů v absolutu z růže vytváří dojem arabké vůně, téměř oudové.
Ano, balzamičnost, tíha a současně lehkost.
...jakoby kapky rosy byly z hutného růžového oleje a pod jejich tíhou se lámaly jinak křehoučká, zde však houževnatá jednotlivá vlákénka sivě zelenavého mechu nacucaného vodou, vodou z potoků slz,
vytvářející pod povrchem složitá povodí jako mikrovlásečnice v těle...
...hebkost duše a tíha bolesti
...hedvábím pohladit a pak semišem drhnout v otevřené ráně...
Šedá, zlatá, rudá.
(žulovou koulí vrhnout mezi kuželky citů...
rána
třesk/ticho(?)
a pak jen střípky
prach
jizvy,
že byl
jsi
tu...)

Kintsugi a teorie o tom, že když se něco rozbije, je to vlastně šance poskládat střepy lépe, jinak, smysluplněji...

Říkám si, jestli to platí i o srdci, znáte to, občas se to stává, občas si hrajete s něčím srdcem, ono je křehčí, než se zdálo být, už je trochu otlučené od minula, má pár neviditelných vlasových prasklin, takové pukne dřív, než se naděješ... Je opravdu možné spravit ho, či dokonce učinit ho ještě lepším? //Nemyslím...//

A další otázka - a na tu snad existuje odpověď - je dnes možné stvořit OPRAVDOVOU a REALISTICKOU chypré vůni? Jako Mitsouko třeba... Protože skutečné chypré bez skutečného větvičníku už není tak úplně skutečné, zdá se mi... Nebo ano? Tak či tak - Kintsugi se rozhodně povedla, to ano. Je pevná a nahořkle hedonistická. Olej z růží, které vykvetly poblíž Grasse, silný jako idea, jejíž čas nadešel, pak lehce živočišná pryskyřice, vlhce zelenavý samet lesních fialek, vodnaté bílé květy ze skrytých tůní, hořkost bylin a kůry nešlechtěných stromů.

Prý je to vůně vnitřního monologu a /sebe/reflexe. Může být. To už je spíš otázka duše -a tahle vůně jí poskytuje přinejmenším velmi inspirativní kulisy.

Citrusová magnólie, fialka se zelenými lístky a malinová růže na semišové kůži se zlatými odlesky balzamického benzoinu. Originálně namíchaná květinovo zeleně pačuliová a balzamická kůže.

Úvodní tóny Kintsugi patří živé magnólii, která je osvěžena notnou dávkou bergamotu a působí čerstvě, jako obtěžkána kapkami rosy. Velmi brzy vstoupí na scénu vůně vlhkého jílu, zřejmě kombinace pačuli a fialkových lístků. Do zemitosti se vkrádá jakýsi sladko slaný kovově umělý tón, který může evokovat zlaté žilkování Kintsugi (osobně ho připisuji květu fialky), někomu však může být v kombinaci s vlhkostí nepříjemný. Květiny - magnólie, jemná růže a snad i ve složení nezmiňovaná fialka - nejprve navozují jarní atmosféru, později se usadí do ženštější podoby rtěnky (nebo spíše tekutého pudru), kterou doplňuje vůně dřevitých stonků růží (a listí maliníku) a jistá lehce pryskyřičná sladkost. Dcera v pozdější umdlévající fázi popsala vůni jako koženou, semišovou.

Parfém je spíše intimní, nejde příliš do prostoru. V kanceláři ani divadle tak nebude nikoho obtěžovat. Tato květinová chypre je velmi křehká, ženská, hodí se podle mne k jarnímu počasí a chladnějším letním dnům, nebo slunečnému podzimu.

Po dlouhé době vůně, kterou jsem ze sebe musela drhnout. Zatuchlá hlína v kombinaci s vodními tóny magnolie mi zahoupala žaludkem a absolutně mi nesedí.

Uvedení vůně na trh provází obraz hrnčíře, který v jarně rozkvetlé zahradě pod magnólií opravuje nádobu starou technikou kintsugi, spočívající v přiznaných prasklinách vyplněných zlatým, stříbrným či platinovým práškem. Miska protkaná prasklinami je i na flakónu. Vůně začíná poměrně zostra begamotem, jako kdyby se teprve v tuto chvíli rozlétla miska na několik střepů. Tmelí je mírně omamná vůně magnólie, prohřáté ambrovým sluncem, skoro sklouzává až k medovému nádechu. Sytě květinová část trvá nejdéle, minimálně tři hodiny, ale jsme stále na zahradě, kde květiny doprovází i pačuli v podobě čerstvě zkypřené hlíny. Až v závěru se ukáže slibované zlaté žilkování, protože květiny vystřídá dřevitě pryskyřičnatá vůně lehce zjemněná vanilkou. Nejvíc se mi líbí právě tahle fáze, je příjemná jako večerní slunce, které líně zapadá, už protivně nepálí, ale hřeje a v jeho teple se rozvoní i to, co by v prudkém poledním žáru zaniklo: suché dřevo, nepatrně mýdlové bílé květiny, křehká vanilka, pryskyřice... Ten samotný závěr mi připomíná nějakou vůni, kterou jsem nosila. Nemusím si dlouho lámat hlavu - poslední hodina je ve znamení 24 Faubourg. Kintsugi má vynikající výdrž a jde hodně do prostoru.