Barevná kytice upletená z mnoha květů sladěných barvami a vůněmi do dokonalosti. Růžové karafiáty s červenými růžemi, bílými gardéniemi, fialovými fialkami a žlutými plumériemi, mezi nimiž vykukují zelené listy. Anna Karenina kráčí zamyšleně komnatami v čistě naškrobených světlých šatech a velkou kytici omotanou vanilkovou stuhou aranžuje do vázy na dřevěném stolku ve svém budoáru.
Ano, křehká a romanticky založená Kitty se u tolaetního stolku s líčidly a pudrem vypravuje na ples, zatímco venku za pootevřeným oknem mrzne a poletují sněhové vločky. Pak se pozvolna Karenina přesouvá už na samotný ples, kdy tanečním parketem víří růže, máslově ovocný ylang, medová plumérie, nežná gardénie, sladký pomerančový květ a samozřejmě karafiát, který společně s palčivostí hřebíčku vyjadřuje tu chvilku vášně, kdy zamilovaná Kitty tančí s Vronským. A konečně v základu vanilka s bílým pižmem skutečně působí jako hebká kožešina přehozená přes šaty při odchodu z plesu zpět do zimy.
Ale to není jediná věc, kterou Karenina potěší. Kombinací chladivých aldehydů, ylangu, pomerančového květu a hřebíčku totiž zároveň částečně tématicky navazuje na již neyráběnou Unspoken!
Na začátku mě zasypala sprška ledových krystalků aldehydů. Téměř okamžitě začíná hřát velmi výrazný karafiát spolu s hřebíčkem a vytvoří dojem útulného dámského budoáru s vůní líčidel a fialkového pudru. Budoáru, ze kterého je oknem vidět poletující sníh a mráz na skle vykreslil bílé obrazce. Vzduch v místnosti je těžký, vůně opojná, nálada nostalgická.
Netrvá to dlouho. Ženská postava přistupuje k oknu, otevírá ho a do místnosti začíná proudit čerstvý, chladný vzduch. Aldehydy opět zavanou okolo a začínají se prosazovat další květinové tóny.
Vzpomínka na včerejší ples, s velkými vázami květin lemujících taneční sál. Gardenie a plumerie z dalekého jihu. Bílá nádhera, trochu tropické atmosféry se díky nim přeneslo do mrazivé Moskvy. Růže vetknuté v účesech žen, vanilková zmrzlina servírovaná na malých mističkách a stříbrné lžičky cinkající o porcelán.
Těla dotýkající se při tanci, intimita blízkosti toho druhého, vůně dekoltů stoupající sálem. Odpočinek v salonku s nábytkem z těžkého dřeva. Musk a cedr dokreslují atmosféru.
A je tu konec plesu, kožešina přehozená přes rozehřátá ramena, chvilka čekání na drožku, ledový vzduch a sníh dopadající do účesu. Malá kytička karafiátů a lístek s rychle napsaným milostným vzkazem schovaný v dlani.
Karenina je vůně květinová. Aldehydy, vanilka, musk i jemný náznak dřevitých tónů ji jen podkreslují. Květiny hrají prim. Záplava květin. Karafiáty, gardenie, plumérie. Plumérie přidává tropický nádech. Když vynechám první momenty, které jsou hodně opojné, je celkové vyznění křehké a nevýslovně něžné. Nádhera.
Jen malá připomínka nakonec: Ta vůně pro mě přesně a dokonale vystihuje jinou postavu z románu. Anna to není. Je to Kitty.
Barevná kytice upletená z mnoha květů sladěných barvami a vůněmi do dokonalosti. Růžové karafiáty s červenými růžemi, bílými gardéniemi, fialovými fialkami a žlutými plumériemi, mezi nimiž vykukují zelené listy. Anna Karenina kráčí zamyšleně komnatami v čistě naškrobených světlých šatech a velkou kytici omotanou vanilkovou stuhou aranžuje do vázy na dřevěném stolku ve svém budoáru.
Ano, křehká a romanticky založená Kitty se u tolaetního stolku s líčidly a pudrem vypravuje na ples, zatímco venku za pootevřeným oknem mrzne a poletují sněhové vločky. Pak se pozvolna Karenina přesouvá už na samotný ples, kdy tanečním parketem víří růže, máslově ovocný ylang, medová plumérie, nežná gardénie, sladký pomerančový květ a samozřejmě karafiát, který společně s palčivostí hřebíčku vyjadřuje tu chvilku vášně, kdy zamilovaná Kitty tančí s Vronským. A konečně v základu vanilka s bílým pižmem skutečně působí jako hebká kožešina přehozená přes šaty při odchodu z plesu zpět do zimy.
Ale to není jediná věc, kterou Karenina potěší. Kombinací chladivých aldehydů, ylangu, pomerančového květu a hřebíčku totiž zároveň částečně tématicky navazuje na již neyráběnou Unspoken!
Na začátku mě zasypala sprška ledových krystalků aldehydů. Téměř okamžitě začíná hřát velmi výrazný karafiát spolu s hřebíčkem a vytvoří dojem útulného dámského budoáru s vůní líčidel a fialkového pudru. Budoáru, ze kterého je oknem vidět poletující sníh a mráz na skle vykreslil bílé obrazce. Vzduch v místnosti je těžký, vůně opojná, nálada nostalgická.
Netrvá to dlouho. Ženská postava přistupuje k oknu, otevírá ho a do místnosti začíná proudit čerstvý, chladný vzduch. Aldehydy opět zavanou okolo a začínají se prosazovat další květinové tóny.
Vzpomínka na včerejší ples, s velkými vázami květin lemujících taneční sál. Gardenie a plumerie z dalekého jihu. Bílá nádhera, trochu tropické atmosféry se díky nim přeneslo do mrazivé Moskvy. Růže vetknuté v účesech žen, vanilková zmrzlina servírovaná na malých mističkách a stříbrné lžičky cinkající o porcelán.
Těla dotýkající se při tanci, intimita blízkosti toho druhého, vůně dekoltů stoupající sálem. Odpočinek v salonku s nábytkem z těžkého dřeva. Musk a cedr dokreslují atmosféru.
A je tu konec plesu, kožešina přehozená přes rozehřátá ramena, chvilka čekání na drožku, ledový vzduch a sníh dopadající do účesu. Malá kytička karafiátů a lístek s rychle napsaným milostným vzkazem schovaný v dlani.
Karenina je vůně květinová. Aldehydy, vanilka, musk i jemný náznak dřevitých tónů ji jen podkreslují. Květiny hrají prim. Záplava květin. Karafiáty, gardenie, plumérie. Plumérie přidává tropický nádech. Když vynechám první momenty, které jsou hodně opojné, je celkové vyznění křehké a nevýslovně něžné. Nádhera.
Jen malá připomínka nakonec: Ta vůně pro mě přesně a dokonale vystihuje jinou postavu z románu. Anna to není. Je to Kitty.