Záhony plné kvetoucích růží v zahradě rozpálené létem naplňují okolí sladce omamnou vůní a pyšní se nejrůznějšími odstíny barev. Od něžně růžových květů se jiné liší šťavnatě broskvovou, pár jich září žlutě a nechybí ani ty, jejichž květy jsou sytě červené. Celá scenérie té voňavé krásy jakoby měla schopnost zpomalit plynutí času… Něžná, jemně sametově sladká růžová vůně s lehkou nuancí exoticky vonícího liči. Působí velmi uhlazeně, takřka decentně, přesto však o sobě dává vědět.

Tyrkysová, průzračná, letní … Zelené jablko je to první, co cítím. Jeho aroma je nejdřív výrazné, téměř ostré, ale za krátkou chvíli ubere na intenzitě a obalí se mýdlovými tóny. A pak se objeví pačuliová suchost, která tu mydlinkovou čistotu trošku umaže, ale pouze tak, aby celek získal na zajímavosti. V tento okamžik mi začíná silně připomínat již nevyráběnou zelenou Chloé. Příjemná vůně.

Svým úvodem mi tato vůně evokuje duhové mýdlové bublinky vznášející se nad vanou plnou nadýchané pěny. Později pomaličku jemně zesládne, zpudrovatí a na pokožce zůstává něžná, velmi ženská a heboučká krása.

Druhou karafiátovou vůni značky Oriza L. Legrand bohužel nemohu přijmout s takovým nadšením jako o dva roky starší Oeillet Louis XV., který považuji za velmi povedený a zajímavý. Royal Oeillet je karafiát poměrně hutný, vykoupaný v růžovém oleji, lehounce opepřený a v pozadí maličko nazelenale dřevitý. Cítit je i typické aroma hřebíčku, díky němuž vůně získá příjemnou nasládlou pikantnost. a celkový dojem se o něco zlepší. Těžká, olejnatá, sytá vůně květin s jemnou kořeněnou stopou.

Dnes o růžích zdál se mi sen … nespočet poupat, tisíce květů nespočet vůní růžových světů, světů mně vábících v ten jeden vzdálený májový den … Rrose Sèlavy je dechem růží. Ve sladké růžové olejnatosti se rozpouští pár zelených lístků a dřevitých stonků. Zatřpytí se trocha rosných slz, které po chvíli vysuší dotek slunečních paprsků. Okvětní plátky bolestně chřadnou touhou po vláze, aby svou sametouvou hebkost položily na oltář vlastní proměny. Dech růží, zprvu tak vlahý, se stává šepotem sucha … Kompozice na téma královny květin. Nevyumělkovaná přirozenost, která je ztvárněním života růže od poupěte až po její proměnu v růžový prach.

Kůže, dým a růže … S prvními tóny dostává můj nos zabrat. Štiplavá pelargonie a pak až všechno ostatní. Třeba nějaká ta dřeva, nějaká ta květena a mnou obávaná kůže. Ve vůních ji dvakrát nemusím. Vůně se však na těle prohřívá, proměňuje se a je stále příjemnější. Je hladivější, rozostřenější, kůže se přizdobila rudou růží, zahalila se do nasládle vonícího obláčku dýmu a stala se takřka decentním doplňkem, který již můj citlivý nos nikterak neruší. Zajímavá vůně, elegantní a osobitá.