Oriza L. Legrand

Značka má historickou tradici, v 19. století dodávala na královské dvory Francie, Anglie, Itálie a Ruska.

Název je složením dvou jmen, Maison Oriza a L.Legrand. Maison ("dům") Oriza byl založen v roce 1720 parfumérem Jeanem-Louisem Fargeonem. Oriza je složením slov "or" (zlato) a "riz" (rýže, resp. rýžový pudr pro paruky a make-up). Louis Legrand v roce 1811 Maison Oriza koupil a v roce 1860 jej daroval Antoninu Raynaudovi.

V roce 1879 značka vydala první parfémovou řadu, kdy každý parfém byl doplněn kosmetickými produkty se stejným názvem a balením - Raynaud byl první, kdo s tímto nápadem přišel. V roce 1887 si značka nechala patentovat a vyrobila první tuhý parfém, tj. další úspěch v oblasti parfémů, na který se navazuje i dnes.

Dnešní parfémy této značky jsou reedice původních z počátku 20. stol., tvůrcem je Hugo Lambert.

(zdroj: fragrantica.com)

(zdroj: parfumaria.com)

(zdroj: mimifroufrou.com)

Přehled toho, co znám:

Relique d'Amour - lilie s nesladce pudrovou krustou v dřevem obložené síni, kde jesou cítit lehké závany kadidla

Deja Le Printemps - postupně zelenající fíky a mladý jetel

Reve d'Ossian - vůně jehličnatého lesa

Oeillet Louis XV - medový karafiát; nasládlý, nehřebíčkový, živý

Jardins d'Armide - sladce pudrové květiny, připomíná Royal Bain de Caron (vintage) a Jovoy Poudré

Horizon - pačuli s kakaem

Foin Fraichement Coupé - zeleně nahořklá vůně sena s nádechem loupaných mandlí a snítkou máty

Rêve d'Ossian

Ossianovy zpěvy byl epos, jenž byl po jistou dobu považován za starogalský epos z keltské mytologie o ušlechtilém hrdinovi jménem Ossian, o vílách a skřítcích, který ovlivnil řadu básníků v období romantismu během 19. století, dokonce prý i samotného Napoleona Bonaparte. Až následně se zjistilo, že autorem je vlastně James Macpherson, skotský spisovatel z 18. století a epos tak starý vůbec není.

Ale důležitější je, že v samotné vůni vás hned na začátku ovane atmosféra tajemného chladného jehličnatého lesa, který uprostřed skrývá nějakou starobylou kamennou pevnost (směs drceného štiplavého černého pepře, prašných zemitých tónů, hřejivého kadidla, kovových aldehydů a jehličí). Pomalu otevřete těžkou bránu s kováním, ale za nimi vás nečekají ani víly, ani skřítci nebo nějaký rek, v improvizované peci se tu pro vás peče vanilkový moučník s bílou čokoládou posypaný suchou, téměř nesladkou skořicí. V ohništi to příjemně praská a hřeje (směs dřeva a pudrově pryskyřičnatých tónů). Připravený dřevěný stůl je vyzdobený chvojím a potažený jemně drhnoucí kůží.

Déjà le Printemps

Vůně má prý evokovat procházku jarní přírodou. Těžko říct, zda jde o jaro nebo spíš teplý podzim, podle mého soudu se jedná o navazující exkurzi na Chypre Mousse, ty spojující body nelze popřít, když si je dáte na ruku vedle sebe. Jen jsme v tomto případě vyšli z lesa na přilehlou louku.

Máme tu stejné zelené bylinky od svěží sladké máty, jetele, kopřiv až po hořké zelené galbanum jen s tím rozdílem, že na téhle louce najdeme navíc nasládle svěží pomerančový květ, pudrově nasládlý heřmánek a šťavnaté hořkosladké fíky.

Nesmíme však zapomenout ani na nedaleký les z Chypre Mousse, který se nám připomíná sametově zelenými tóny mechu a vlhkou zeminou a trochou dřeva. Jediné, co by se dalo této vůni ve srovnání s Chypre Mousse vytknout, je o něco menší intenzita a výdrž, na druhou stranu však nositelnější pro ty, pro koho se ukážou býti např. houby či jiné tóny těžším soustem.

Foin Fraîchement Coupé 1886

Hromada čerstvého sena? Ano, to sedí a nejen to. V začátku vás sice pozlobí ostrý, větrově nasladlý badyán, ale potom vás zelená andělika, chladivě svěží máta a sladoučký šťavnatě zelený jetel vtáhnou na prosluněnou letní louku. Je plná otepí sena, jak čerstvého, tak i toho sušeného a taky spousty dalších aromatických bylinek a hořké zeleně.

A jelikož v rozpáleném letním dni je potřeba dodržet i tu hygienu :) , máme na té louce i stůl s hladce zbroušeného cedru a na něm džbán a umyvadlo s vodou, v níž plave spousta osvěžujících citrusových mydlinek. Vedle stojí pudřenka s jemným pižmem. A na pitný režim a něco k jídlu taky v takovém dni nesmíme zapomenout :) . Dostaneme trochu vaječného koňaku s kapkou medu a spoustu hořkých mandlí (kumarin?). Takové letní osvěžení si nechám líbit i já.

Chypre Mousse

Milovníci starých chyprovek, prosím, zbystřete, protože takovou exkurzi temným lesem asi jen tak nepotkáte, ani ve Vol de Nuit. Tohle je les po podzimní dešťové přeháňce přesně, jak píšou na oficiálních stránkách.

Je vlhký zelený, plný nejrůznějších zelených bylinek vč. svěží máty, jetele a kopřiv (ty mě dostaly nejvíc), hořkého zeleného galbana a co je zajímavé, někdo nám ty bylinky polil nasládlým aromatickým bílým vínem. To je jediný náznak sladkosti v celé vůni, dá-li se to vůbec jako nějaká sladkost brát.

Dále v tomhle lese najdeme deštěm uhašený táborák (směs kouřových pryskyřic), vlhkou zeminu a jehličí a především nádherné sametové tóny chypré, které vyluzuje navlhlý mech. A co je ještě zvláštní na tomhle lese, na vlahém lesním podrostu tu najdete i houby, které vysvobozujete ze země v rukavicích s drhnoucí kůže. A jsou fakt čerstvé, ani trochu zapařené.

Teprve na konci naší procházky narazíme v lese na jediné suché místo a to jeskyni, kam usedneme na chladnou prašnou zem, abychom si konečně odpočinuli. To vše doplněno skvělou výdrží. Dokonalé.

Jardins d'Armide

Možná vás při pohledu na název a flakon napadne, kdo že to byla Armida a proč měla zahrady? Inu jedná se postavu svůdné krásky, která se zamilovala do rytíře jménem Rinaldo a vytvořila začarovanou zahradu, v níž svého milého držela. Poprvé ji zmiňuje Torquato Tasso ve své epické básni z roku 1580 Osvobozený Jeruzalém. Následně pak byl tento příběh včetně postavy Armidy zpracován několika dalšími autory formou opery. Patří mezi ně i náš Antonín Dvořák. A mimochodem prapůvodně byla tato vůně dokonce uvedena ve stejném roce jako jeho Armida.

Co se však skrývá v této zahradě? Ovocná růže, jiskřivý pomerančový květ a květinově pikantní karafiát, které společně vytváří dojem jemného květinového mýdla a schovávají za kovovou brankou do ní. Otevřeme jí a vcházíme dovnitř. Hlouběji v zahradě nás čeká "pudrový" kosatec a přiměřeně sladká, podobně laděná fialka se sametově zelenými lístečky.

V tom nám vychází v ústrety sama Armida. Čarodějka nám nabízí turecký med s mandlemi a marcipán. A jak tak mlsáme, všimneme si malého potůčku, v němž zurčí ledová voda a přímo láká ke zchlazení. Vypadá to, že tahle zahrada doslova překypuje životem. Neodoláme a na památku si v ošatce vystlané senem chceme odnést nějaké ty růže, kosatce a fialky. Fialovým kráskám to nevadí, doslova pudrově až coca-colově perlí (troufám si tvrdit, že ve složení bude i otočník), jenom květ růže nám začne ihned po utrhnutí pomalinku usychat. Aby neuvadla docela, Armida nám ji kouzlem zmrazí a ukryje do ledové schránky, kterou si taktéž smíme odnést.

Relique d'Amour

Naprosto netuším, proč má zase v názvu lásku, ani proč k tomu uvádějí, že to je vůně kaple v cisterciáckém kostele (každopádně pokud ano, voní jim to tam celkem zajímavě).
Je to vůně čerstvého borového jehličí, nikoli sušeného (Fille en Aiguilles) ani sladkého (Moscow, Chypre Rouge) a kadidla, kterého je celkem pomálu, je jemné a uhlazené a s jehličím hezky ladí. A do toho kontrast – bílá lilie, sytá a omamná, pokrytá krustou nesladkého pudrového prachu, jehož pravidelnou vrstvu občas poruší nějaká prasklinka a pár prachových zrníček pudru se rozvíří v matně osvětleném studeném přítmí, kde vzduch houstne pálenou myrhou, občas proslazenou pryskyřičnými tóny, občas pikantní černým pepřem, jejichž vůni tu už dlouho vsakuje dřevěné obložení, a přes které lilie voní nejvýrazněji a ostatní složky jí jen dělají garde.

Oeillet Louis XV

U této vůně jsem nějak nepochopila, proč vzdává poctu francouzskému králi Ludvíkovi XV.? Je sice pravda, že vládl v době vzniku této značky, ale proč se rozhodli jí postavit na karfiátu, který se stal symbolem Velké francouzské revoluce, kdy už dávno nebyl mezi živými a kdy jej prý na klopě nosili odsouzenci ke gilotině, čili má spíš spojitost se smůlou? Naproti tomu je tu pak ještě symbolický význam karafiátu jako vyjádření nehynoucí lásky matky. Původ má v křešťanské legendě ve spojení s Pannou Marií, která se rozplakala, když viděla Ježíše, nesoucího kříž a kam dopadly její slzy, tam vyrostly růžové karafiáty.

No když nic jiného, tak musím uznat to, že tato vůně je opravdu přirozeně karafiátová. Květinově pikantní karafiát se objevuje ihned po úvodní směsi štiplavě nasládlého růžového pepře, svěžích citrusů a chladných kovových tónů, které by nám možná s trochou fantazie možná mohly představovat špendlík, jimž byl karafiát připevněn k oděvu odsouzenců. Na jeho okvětních plátcích ulpělo i několik krůpějí třpytivého medu a kromě jeho vlastní pikantnosti ho provází i příjemná hřejivá živočišnost hřebíčku.

Jeho nositel nebo spíš nositelka je nalíčená dávkou toho nejjemnějšího pudru, jaký si můžete představit (podobné nasládlé "pudrové" pižmo s krémovými podtóny najdete třeba Eclat d´Orient od I. Derroisné). Tak si říkám, jestli by spíš nemohlo jít o Marii Antoinettu, která právě stoupá nahoru po dřevěných schodech konstrukce ke gilotině, než o Ludvíka XV. Ta během svého věznění údajně dostávala vzkazy ukryté v karafiátech. Jen je obrovská škoda, že narozdíl od všech předchozích vůní od této značky, co jsem dosud zkoušela, neuvěřitelně slabou intenzitu a výdrž. Člověk si musí držet nos vyloženě u ruky, jak se velmi rychle stává intimní.

Muguet Fleuri

Sladká zelená konvalinka v navlhlý trávě. A najednou kde se vzala tu se vzala - krémová lilie. K mýmu překvapení si tyhle dvě kytky spolu pěkně rozumí... jako by se do Diorissima vrátil duch. Mírnej vetiver skoro bez stopy zemitosti to jistí odspodu a žádný orgie omamnosti se nekonají. Vývoj intenzity je ale zajímavej - nejdřív udělá oblak až za roh, ale jak krémovatí s lilií, drží se pořád víc u těla, až najednou (po nějakých čtyřech hodinách, není to extra držák) úplně zmizí. Tohle je jedna z těch lepších muguetek. O hodně lepších. 

Rêve d'Ossian

Ve vší stručnosti: Suché kadidlo vítězí nad hřebíčkem a uzavírá doživotní pakt s borovicí.

Ten hřebíček je možná jen guajak se skořicí. Tak či tak - právě proto mi od začátku nápadně připomíná Genie des Bois. Chvíli to vypadá, že hřebíček převládne, ale kadidlo se nakonec pochlapí a dá mu vale. Pak se už ale přidává dřevo, cedr a hlavně borovice (žádný jehličí, jen dřevo), trocha benzoinu a moje dobrá známá papírová tonka. Tohle je nejhezčí fáze a jak se na takovou sluší a patří, vydrží hodiny. Měkké kadidlo od Orizy má přímo povznášející účinky. Sám název - Rêve d'Ossian (vynikající volba!) - ševelí jako hluboký les, přesně takový, jaký najdete ve flakonu. 

Chypre Mousse

Prvních dvacet minut nedýchejte a k nikomu se nepřibližujte, právě totiž smrdíte čistým terpentýnem. Nebojte, brzy se dostaví máta s fenyklem a zachrání vás. V tichosti vyčkejte příchodu mechu a kapradí v doprovodu extra sladkého labdana. Nevěřícně se mnou kruťte hlavou nad máslovým přelivem, ve kterém se dá identifikovat jen ten fenykl a sladkost labdana. A nechte to vyvonět až do jemně koženého základu. Možná se ho ani nedočkáte a vyčerpáním usnete. Říct, že Chypre Mousse je mimořádný držák, ani zdaleka nevystihuje skutečnost.  

Chypre Mousse má základ ve starosvětské chypre, ale taky je překvapivě sladká, volba ingediencí je odvážná (fenykl a máslo!) a vyznění - překvapivě ne úchylné, podivné, zmatené, ale jednoduše chladně elegantní. Milovnice chyprové strohosti, tohle si nemůžete nechat ujít! 

Relique d´Amour

Goth ségra Soussanne. Začátek je opět skoro nesnesitelný (zřejmě charakteristický znak vůní Oriza L. Legrand), ale vývoj je mnohem rychlejší než třeba u takové Chypre Mousse. Z nepříčetně chemicky zeleného vetiveru se nám vylupuje suše pudrová lilie jako by Soussanne z oka vypadla. V tu ránu ji obestře myrhový opar a tmavé dřevo se postará o poslední zbytky důvodů nazvat toto květinovou vůní. Ukazuje se, že Relique d´Amour je hlavně dřevitá vůně. Ano, jsou tam nějaké pryskyřice, ale nakonec jde hlavně o souhru dřev a lilie, která s nimi měkce splývá. V samotném závěru si pak vychutnávám čerstvou borovou smolu, která mi samozřejmě připomíná mou milovanou Geste, a tím Relique d´Amour s radostí beznadějně propadám. 

Relique d´Amour

Ale jo, já tomu tu vůni staré kaple v cisterciáckem opatství věřím, nachází-li se v lese. Je to les plný rozdrceného jehličí a pod jedním ze stromů najdeme i mraveniště, navlhlé  po dešti (aldehydy). A je tu i ten napůl rozbořený, zaprášený kostel/kaple se studenými kamennými zdmi.

(www.wallpaperfo.com)

V zákristii se tu suší hořké bylinky a kromě bohoslužebných předmětů zde najdeme ve váze i poměrně ostře zelenou lilii, které asi zapomněli vyměnit vodu, jelikož je cítit lehkou zatuchlinkou. Jeden z mnichů si tu právě v hmoždíři drtí na prach štiplavý černý pepř.

Kadidlo v chladné kovové kadidelnici mu už dávno vyhaslo, je studené a mazlavé. Jediná trocha tepla přichází z pálení dřevité myrhy a rezavého jehličí. Máme tu i skříň na ornáty z navoskovaného masivního dřeva, přičemž otevřenými venkovními dveřmi nám sem stále proniká vlhké zeminy, doprovázená mechovými podtóny. Na jednu stranu nesmírně zajímavá, ale zároveň bohužel pro mě i ponuře těžká, až depresivní vůně, kterou bych nezvládla nosit.

Horizon

Vůně údajně čerpá inspiraci ve Zlatých dvacátých létech minulého století, která odrážela touhu po exotice. No v podstatě to s tím rozšiřováním obzorů sedí, tuhle pačuliovku si totiž podobně jako Lutensovo Borneo můžete představit jako nákladní lod odněkud z dalekých východních zemí.

Tahle veze hořkou pomerančovou kůru a hořké kakao v zaprášených dřevěných soudcích. Další bedny jsou vystlané navlhlým mechem a ukrývají lahve s hřejivým koňakem. Nejlepší jsou ovšem ty zbývající, jelikož ukrývají mnohem sladší kakaový prášek, krémovou vanilku a karamely s najemno nasekanými oříšky. A povaluje se tu i kožený váček s ambrově pryskyřičnatým slaďoučkým tabákem.

Muguet Fleuri

Konvalinka je každému jistě známá jako posel jara. Osobně ke konvalinkovým vůním raději čichám, než že bych je chtěla nebo spíš mohla nosit. U těchto konvalinek si však nejsem jistá ani jedním. Začínají sice svěže zeleně, travnatě, jakoby by byly vydatně pokropené čerstvou vodou, jenže na druhou stranu je provází dosti nelibá nasládlá okurková vodnatost s vlhkou hlínou. I chudáci konvalinky to nezvládnou a před tou hrůzou se radši schovají.

Objeví se znovu až po rozvonění v tentokrát již křehčí podobě, jak je můžete znát třeba z konvalinkových limitek od Guerlainu. Tyto jsou však usazené na mechovém palouku s lesním podrostem, na němž se povaluje i nahořklé usychající listí, a jsou poprášené několika zrnky fialkového pudru, který jim dodává špetku sladkosti, ovšem jen takovou, aby neztratily svojí zelenou barvu a jemnou krémovost.

A dokonce by se tu našlo i to dohořívající klestí z Perle de Mousse. Jenže přes ty okurky na začátku nejede vlak. Pokud bych si tedy někdy v životě měla vybrat nějaké konvalinky v lese, rozhodně bych raději volila ty od Bertranda a s intenzitou i výdrží vychází stejně dobře. A nevím jak, ale v úplném dojezdu se mi tam ještě vkradou houby z Chypre Mousse a ty k nim tedy opravdu nejsou. Brr.

Ževraj sa chystá nejaká fialová novinka?

Ano, Violettes du Csar. Znovu jde o reedici již dříve existující vůně a na oficiálních stránkách už je v předprodeji za klasických 120 euro http://www.orizaparfums.com/violettes_du_czar_en.html  . Podle složení věřím, že by se mi narozdíl od Muguet Fleuri měla líbit a velmi, takže rozhodně chci při nejbližší příležitosti vyzkoušet.

hlava: listy fialky, divoká fialka

srdce: fialka z Nice, kosatec, otočník

základ: balzám tolu, ambra, kůže, guajakové dřevo

ponúkajú oni nejaké vzorky?

Edit: už som našla.

Tak reedice Violettes du Czar není poslední letošní novinkou, u Orizy L. Legrand stačili uvést do prodeje ještě teď před koncem roku dvě další vůně, které už jsou v prodeji.

Héliotrope Blanc

hlava: pomerančový květ, otočník, listy fialky

srdce: mandle, otočník, kosatec, mimóza

základ: pižmo, otočník, rýžový pudr, benzoin, tonka

Marions Nous

V tomto případě jde znovu o reedici stejnojmenné vůně z roku 1928.

hlava: pomerančový květ, růže, jasmín, hyacint

srdce: karafiát, hřebíček, pudrový kosatec, aldehydy, ylang ylang

základ: tonka, cibetka, pižmo tonkin, santal

No když uvážím, že jsem ještě nestihla pořádně vyzkoušet Royal Oeillet, Vetiver Royal Bourbon, ani ty fialky, jsem tak trochu v pokušení objednat si znovu tu sadu vzorků po 7 kusech, když už ji teď nabízí, že si člověk může vybrat, kterou z vůní chce zkusit. Dřív byla sice levnější, ale byla to jen ta původní sedmička bez možnosti výběru.

chjo, heliotrope...to tiež musím skúsiť...

Taky by mě zajímaly, jak ta s otočníkem, tak ta svatební. A fialka jakbysmet.

Nevím přesně kdy, ale flakony Oriza L. Legrand prošly podobnou úpravou jako vůně Farmacia SS. Annunziata. Nově nemají černý uzávěr a už nejsou plnitelné s extra šroubovacím rozprašovačem a dalším uzávěrem jako hranatí Lutensové. Místo toho je rozprašovač napevno a nové víčko se taktéž zmenšilo, takže pokud si někdo plánoval pořízení flakonu a těšil se na snadnou přípravu odstřiků, budete muset hezky procvičit palec. Na druhou stranu ten otvor rozprašovače se zmenšil asi tak o polovinu, takže nebojte, nebude vám to stříkat všude kolem.

Co se týče designu flakonů, tak etiketa se posunula mírně dolů, jinak vše zůstalo při starém. Zásadnější změnu prodělaly krabičky a to jak v barvě, designu, tak i velikosti.