Acqua di Parma

Tato značka má za sebou již téměř stoletou tradici. Byla založena roku 1916 v italské Parmě, kdy vznikla jejich první vůně Colonia a prapůvodně si jí pánové voněli jen svoje kapesníky. Během následujících let popularita této vůně stoupala a to i u celebrit jako Cary Grant, Ava Gardner nebo Audrey Hepburn a z původní malé továrny tak vznikl prominentní parfémový dům s širokou distribucí.

Nakonec však i na tuto firmu dolehla krize. Až v roce 1993 spojili své síly tři významní italští podnikatelé Diego Della Valle, Luca Cordero di Montezemolo a Luca Borgomanero, aby znovuobnovilo slávu firmy, což se povedlo. Roku 1998 byl otevřen butik na via Gesù, kde sídlí jen ty nejvýznačnější módní značky. Poté následovala další místa v exkluzivních obchodech po celém světě. Od roku 2001 pak Acqua di Parma přesídlila do Milána i jako firma a byla převzata koncernem LMVH, jehož je nyní součástí.

(www.aishti.com)

Kromě již zmiňované Colonie se značka může pochlubit i několika jejími dalšími interpretacemi, ale také velmi úspěšnou dámskou vůní Profumo, řadou dámských vůní Le Nobili, kolekcí Blue Mediterraneo, tělovou kosmetikou, bytovými vůněmi, vonnými svíčkami a dokonce i luxusními koženými výrobky. Firma své produkty stále vyrábí výhradně v Itálii a v současnosti jsou distribuovány celkem do 36 zemí po celém světě.

(zdroj: www.fragrantica.com, www.parfumo.de a www.acquadiparma.com)

Colonia

Colonia je prvotinou, kterou Acqua di Parma v roce 1916 vstoupila na trh s vůněmi. A vskutku z ní dýchá italská atmosféra jak vyšitá: horké slunečné ráno po intenzivním nočním dešti s osvěžujícím mořským vzduchem. V začátku se misí hořké citrusy a bylinky se svěží zelení. V tom "mořská" svěžest jakoby ustoupí a k vašemu nosu si proklestí cestu poměrně intenzivní "mýdlová", až hřejivá růže. Někdo ji vytrhl ze země i s navlhlou hlínou. Do této chvíle bych řekla, že se ještě jedná o jasný unisex. Leč suše štiplavý vetiver s cedrem s jemnou nasládlostí na mne působí už docela pánsky. Ovšem intenzita a výdrž je výborná na to, že se jedná jen o kolínskou.

Colonia Intensa

Ač se o této vůni říká, že je pánská, já bych jí zase spíš zařadila mezi jasný unisex a zároveň je pro mě nejlepší z mnou zkoušené trojice těchto kolínských. Na úvod přichází pikantní osvěžení v podobě zázvoro-citronové limonády, po jejím odeznění vás obklopí vůně jehličí, nahořklé zeleně a neroli. Jemně nasládlým cedrovým základem pak vůně přilne k tělu (tady je cedr nejslabší, již zcela hladký). Dřevo je potaženo velmi jemnou kůží (vůbec ne pánskou), zlehka načichlou kouřem z pryskyřic. Vlastně se ani nemusí vydávat za kolínskou, protože i jako toaletka by díky dobré výdrži nedělala ostudu.

Colonia Assoluta

Zatímco u klasické Colonie mám problém až se suše štiplavým dřevitým základem, u Colonia Assoluta mne odrazuje začátek. Ano, byly by tu ty hořké citrusy i svěží zeleň, dokonce i ta přidaná pepřová pikantnost tomu dodává správný říz, ale proč proboha museli Ellena s Duchaufourem nasypat do osvěžující kolínské nové koření ze sto let neotevřené plechovky? Přestože i zde květiny hrají okrajovou, spíš podbarvující roli, ta "mýdlová" růže je zde mnohem něžnější, překrývá ji slabý pudrový poprašek, který ve vůni přetrvává až do jejího úplného vyprchání.

Cedr v základu je hladší než ten z klasiky, spíš ostrouhanotužkový. Na druhou stranu hezky ladí s s vrátivšími se citrusy a chyprově zelenými "chladivými" tóny, které zase kontrastují s lehce hřejivým pryskyřičnatým závojem. Tohle by mohla být tak příjemná kolínská, jenže na počáteční nálož nového koření, to se fakt nedá.

Iris Nobile

EdT: Napřed je to orosený kosatec osvěžený bergamotem a mandarinkou, pak do něj postupně začne pražit sluníčko, začne osychat a přidají se k němu zelené lístky. Ke konci je malinko cítit vanilka. Dala by se nosit, ale to by musela držet déle než jen pár minut.

EdP: To už není řídká vodička jako toaletka, ale pořádný zemitý kosatec s extra porcí "větrového" badyánu. Po rozvonění pak dostává krásnou máslovou podobu a v základu to vše hezky dokreslí vanilka (je výraznější než v EDT, ovšem jen tolik, aby podtrhla krásu kosatce). A tahle koncentrace už alespoň i dobře drží.

Iris Nobile Sublime 

Podle mě nejkrásnější verze Iris Nobile, vícevrstevnatější než IN a krásně uhlazená. Kosatec je přítomný od začátku do konce, na začátku s neroli, pak s bílými květinami, hlavně pomerančovým květem a jasmínem. Harmonicky ho doplňuje lehká břízka a náznak cedru. Bonusem je dlouhá výdrž. Tomu říkám italská elegance.

Iris Nobile Sublime

Iris Nobile mi nesedne ani jako toaletka, ani jako parfémová voda, rozvinou se mi do Edenu, a o ten u kosatcovek vážně nestojím. O Sublime se říká, že je nejhezčí verzí Nobile. Vřele v to doufám, protože podle složení to má bejt značka ideál. Tak se na to podíváme. Úvodem rezonuje lehce mrkvovitej kosatec, kterej ale s přehledem válcuje neživočišnej, křehkej jasmín. Většinou mi kombinace bílejch květů a kosatce moc nesedí (pomerančovej květ nebo gardénie s kosatcem = na všech frontách katastrofa), ale tohle je jiný, pěkně to do sebe zapadá. Nejspíš proto, že mrkev se vytratí a nastupuje ten samej botanickej kosatec, o kterej se mi vybaví při popisu Notre Flore: Iris. Když si vezmu Paradis Paradis, kterej je voní jako květinářství s převahou zelenejch kosatců, tak Nobile Sublime je spíš zimní zahrada s jasmínem a jedním majestátním nachovým kosatcovým květem, kterej se rozvinul během noci a teď na slunci vydává nenapodobitelnou omamnou vůni. Žádnej pudr, žádná zeleň. Milovnice Iris Nobile a hutnějších květinovek, který nestojí a padají s vypulírovaným pižmem, se do ní musí zbláznit.

Magnolia Nobile

(http://a.sccdn.net)

Při tvorbě této vůně se Antoine Maisondieu údajně nechal ovlivnit rozsáhlými zahradami vil kolem jezera Como, pro něž jsou typické právě magnólie. No jestli jste čekaly nějakou těžkou omamnou bílokvětou vůni, tak tady vás nic takového nečeká. Začíná totiž hodně svěžími nazelenalými citrusy s jemným dřevitým podtónem, který je možno nalézt třeba v Addict 2 Shine.

A jak už jsem řekla, samotná magnólie, doplněná poměrně krotkým jasmínem, prostě uhlazené bílé květy s křehounkými zelenými lístečky. Santal spolu s vanilkou dodávají krémovost, přetrvající citrusová stopa spolu se stále signifikantnějším cedrem zase jemně svěží pikantnost. Jen mi k ní nějak nesedí ten přívlastek ušlechtilá/vznešená , mám z ní spíš pocit optimistické květinové vůně pro letní večery .

Blu Mediterraneo: Mandorlo di Sicilia

Jaj, to je mi gurmánská slaďárna - no teda dobře, ty první citrusové okamžiky sice ještě nic nenaznačily, jenže pak jsem byla přímo zavalená sladkostmi. Pražené mandle obalené v marcipánu, zákusek, v němž je víc našlehaného kávového krému než těsta. A kde je prosím ten uváděný jasmín? Zdrhnul přede mnou na Sicílii?

Vanilka, která se objevila později, byla paradoxně nejméně sladká a vratila tak vůni z původní přeslazenosti pro mě na přijatelnou úroveň. Ale abychom zůstali v té gurmánské rovině, na závěr mi byla ve stínu cedrové aleje naservírována káva, ozdobená stroužkem vanilky a šlehačkou.

Blue Mediterraneo: Fico di Amalfi

Ani u této vůně nějak nechápu to spojení se středomořím. Nejprve je to směs kyselých a zároveň nahořklých citrusů s osvěžující špetičkou pepře. Potom se přidají hořké zelené fíky. Celkovou nazelenalost zvýrazňuje i jasmínový tón (narozdíl od Mandorlo di Sicilia je tady alespoň trochu cítit).

Co mi ovšem vadí, je to, že jakmile se dostaví ta šťáva z fíků, okamžitě ji převálcuje poměrně ostrý cedr s lehce upoceným pižmem, takže si ji užiju až v drydownu, jenže ten vzhledem k chabé výdrži netrvá příliš dlouho. Takže se znovu ptám, kde je prosím nějaký ten náznak mořské atmosféry (?), protože mě zcela minul.

Blu Mediterraneo: Mirto di Panarea

(http://img02.zerogrey.com)

Panarea je malinký italský ostrůvek vulkanického původu, nacházející se severně od Sicílie a zároveň je nejmenším a nejstarším obydleným ostrovem Liparského souostroví, jehož je součástí, což z něj dělá i turisticky zajímavou destinaci. Vůně má tak navodit zdejší atmosféru se svěžím středomořským vánkem. No z celé té "modré" řady asi nejvíc odpovídá zadání, přesto bych já osobně ani s touto vůní nechtěla trávit dovolenou a hned se dostanu k tomu proč.

Na začátek jsou tu svěže nahořklé zelené lístečky, jiskřící citrusy a bylinky, celé je to protknuté vlhkým slaným mořským vzduchem, jenže po chvíli se do tohoto obrázku vkrade lehce ulepený rybízový bonbón. Ten sice po půlhodině zase přestane obtěžovat, i tak ovšem nadělá víc škody než užitku. Jak se vůně dál rozvíjí, postupně pronikáme víc do vnitrozemí. Bereme to přes sluncem (hřejivá "medově" nasládlá ambra) vyprahlý cedrový háj (hodně suchý), abychom naši cestu zakončili prohlídkou zdejších fumarol (suché prachové tóny pryskyřic).

Profumo (2008)

Je-li Shalimar klenotem Guerlainu, potom je Profumo tímtéž pro značku Acqua di Parma, neboť se jedná o jejich nejlepší vůni (i přestože prodělala reformulaci). Prvotní okamžiky jsou hořce citrusové a květinově mýdlové, kdy ylang vyluzuje ty své tropické banánové, přesto tentokrát příjemné tóny. Jasmín je „slunečný“ jako v Promesse de l´Aube, májová růže je zase jak vystřižená ze Chanel No. 5. Ale o květiny v této vůni nejde nebo alespoň přestane o ně jít velice brzy, neboť do popředí se dostanou kouřové tóny labdana, hřejivá hořkoslaná ambergris a nádherné „sametově“ zelené tóny chypre s několika zrníčky pudrové vanilky. Tady už k dokonalosti víc netřeba.

(http://natale2012.acquadiparma.com)

Jo, ta je krásná, krásná!!! Akorát - možná naštěstí pro mě - na někom jiným! 

Rosa Nobile

Docela jsem se těšila, že tahle květinová řada konečně přijde s nějakou vůní, hodnou přívlastku nobile. Místo toho vytvořili s lehounkou ovocnou růžičkou s citrusy a pepřem, který na jejím stonku vytváří kovově ostré hroty, a přidali k ní svěží vodní květy. Po rozvonění je vystřídá fialkový nektar, aby růži osladil.

Naštěstí nemá šanci sklouznout k bonbónkovatění, jelikož se nám do téhle květinové společnosti vmísí i trpká nazelenalá konvalinka se zemitými podtóny. Kdyby dostala víc prostoru, mohla by tahle růže působit dospěle, jenže to by se mi tam nesměl vmísit ostrouhanotužkový cedr, ambra a pižmo a společně vytvořit odér prádelny s čerstvě vyvařeným a naškrobeným prádlem.

Iris Nobile Sublime

Tahle vůně by se podle mě měla jmenovat spíš hra na schovávanou s kosatcem, protože přesně to mi Iris Nobile Sublime dělá. Ano, máme tu ten krásný zemitý kosatec z Iris Nobile, jenže on se mi nejprve schovává za svěží citrusy s hořkým neroli. Potom se krčí za pomerančovým květem, aby definitivně zbaběle vzal do zaječích před zeleným jasmínem.

Po rozvonění mi tak už na ruce vždy zůstane společně s jasmínem jen tropický ylang ylang s ovocnými podtóny, k nimž se v základu příjemně drhnoucí suché březové dřevo s cedrem a lehkým pižmovým popraškem. V tomhle případě je mi jedno, že je to ve své podstatě slušně udělaná vůně, protože zoufalá hra na honěnou s něčím, co má v názvu kosatec a vlastně to kosatcovka vůbec není, mě nějak nebaví.

Gelsomino Nobile

Je celkem krotkou, elegantně zpracovanou jasmínovkou. Na začátku osvěží mandarinková kůra s růžovým pepřem. Samotný jasmín je tu medově nasládlý a i díky kombinaci s tuberózou jde v první fázi do zelena. Po rozvonění dodá další svěžest téměř nesladký pomerančový květ a vůni nadnese hebké bílé pižmo s vzdušným cedrem. Leč nemůžu si pomoct, Kurkdjianova Promesse de l´Aube mi pořád přijde vřelejší.

Blu Mediterraneo Arancia di Capri

Zpočátku zavoní osvěžující nahořklá grepová šťáva, kterou posléze vystřídají šumivé citrusy s pomerančovou kůrou a citrusově nazelenalým petitgrainem s jemnými dřevitými podtóny. Po rozvonění pak už jen vůni doplní bílé pižmo s mikroskopickou kapičkou nahořklého karamelu. Je to milá svěženka, ale oproti ostatním vůním modré středomořské kolekce mi přijde poměrně prvoplánová.

Peonia Nobile

Na rozdíl od předešlé hezké, ale ne příliš originální Rosa Nobile je Pivoňka zajímavější a bohatší. Už jenom ten kořenitý začátek s pepřem a pelargónií jí dodá větší hloubku. Ruku v ruce s pivoňkou, která má přece jenom trošku navrch, je tu i růže a malá frézie, všechno v plném květu, růžové a ovoněné čerstvými malinami, než na ně padne podvečerní stín lehce zemitého pačuli. Na závěr se pivoňka s růží usadí na čistém pižmovém polštářku a drží hodně dlouho.

Souhlasím, Peonia Nobile je rozhodně lepší než Rosa Nobile. Přesto v ní typově cítím něco z Byredo Blanche, která mě stylově úplně nesedí.

Colonia Leather

Měkká a luxusní kůže, u níž je na začátku sladká pomerančová šťáva, která udělá místo vůni čerstvě utržených malin a růži na dřevitém stonku s lístky. Další vrstvou je pak lehce térové guajakové dřevo, které ale působí nesmírně elegantně, a k němu i trochu dřeva cedrového. Kůže  jednoznačně celou dobu dominuje, ne jako kůže kožené bundy, ale jako kůže ručně šitých bot nebo drahé aktovky nějakého milánského gentlemana v perfektně padnoucím obleku.

A mimochodem, klidně si ji dovedu představit jako unisex.

Acqua Nobile Gelsomino

Vzdušná zeleně jasmínová vůně, s citronem a mandarinkou v úvodu, doplněná o medový pomerančový květ a pižmo evokující čistou bílou košili. Na to, že má jít o EdT a lehčí verzi Gelsomino Nobile, má docela dobrou výdrž.

Arancia di Capri (Blu Mediterraneo)

Pomeranč a mandarinka se zeleným a dřevitým neroli se po chvíli promění v pomerančovou šťávu se sladkým pižmem.

Colonia Assoluta

Květinová kolínská. Citrusy s dominujícím bergamotem a pomerančem, okořeněné zelenou verbenou a kapkou nového koření, přiberou brzy do hry ylang ylang a jasmín. Doplní je prádlově bílé pižmo a vůně lesa s mechem a pryskyřicí.