Miller Harris

"LIFE IS A JOURNEY AND I HAVE THE ADDED PLEASURE OF BEING ABLE TO SHARE MINE THROUGH MY CREATIONS."

Život je cesta a já mám to potěšení podělit se o tu svou prostřednictvím mé tvorby.

( Lyn Harris)

Miller Harris je vlastní značka jednoho z nejúspěšnějších britských nosů současnosti - parfumérky Lyn Harris od roku 2000. Nosem je zde tedy jen ona sama. Miller je druhé jméno Lynina otce.

Vůně Miller Harris jsou definovány její láskou k přírodním materiálům a uměním jejich přesného nadávkování. Styl její tvorby v sobě mísí britský a francouzský styl, instinkt a přesnost skutečného parfuméra.

Jednoduché hranaté flakony základní kolekce ve stylu art nouveau jsou potiskovány charakteristickým květinovým (botanickým) motivem ručně, což umožňuje potisk ze všech čtyř stran flakonu. Struktura potisku je cítit hmatem.

Stejným motivem jsou potištěny i elegantně jednoduché, jednobarevné krabičky.

Obsah flakonů je 15ml v tématických setech po třech vůních, a 50ml nebo 100ml. Koncentrace všech je v současnosti výhradně edp. 

Kromě parfémů vznikají pod značkou Miller Harris ještě svíčky, koupelnová kosmetika, čaje a dokonce voňavé tapety.

Od Lyn Harris můžete dokonce mít parfém na zakázku. Tvorba začíná osobním pohovorem, během kterého Lyn určí téma styl vůně. Celý proces trvá nejméně tři měsíce a výsledkem je vůně v ručně rytém flakonu v dřevěné krabičce. Lze si nechat udělat i celou sadu od parfému přes produkty péče o tělo až po svíčky.

Současná nabídka v základní kolekci zahrnuje tyto vůně (kategorie dle webu MH) :

Citrusové: Citron Citron, Tangerine Vert, Le Petit Grain, Le Pamplemousse

Květinové: Fleur du Matin, Noix de Tubéreuse, Rose en Noir

Orientální: Fleur Oriental, L'Air de Rien, La Pluie

Chypre: Figue Amère, Fleurs de Sel, Terre d'Iris

Dřevité: Feuilles de Tabac, La Fumée, Terre de Bois

Kromě základní kolekce vůní byla v lednu představena kolekce Perfumer's Library, jjednoduché, přírodní vůně jako výsledek Lyniny 20-tileté tvorby a respektu k přírodním surovinám:

La Feuille, Le Jasmin, Tuberosa, Verger, VetiVert. Tyto vůně jsou pouze ve 100ml flakonech bez potisku.

(Zdroj: millerharris.com, facebook)

V červenci 2014 byla představena další kolekce, tentokrát věnovaná kouři: La Fumée

Kromě původní La Fumée, která se v této kolekci jmenuje La Fumée Classic obsahuje kolekce La Fumée Arabie, La Fumée Ottoman a úplně novou La Fumée Maroc.

Každý flakon je ručně potištěn 23-karátovým zlatem.

(Zdroj: millerharris.com, blog MH, facebook)

U Harrisů byli letos velmi aktivní :)

Pro léto 2014 byly tři z citrusovek ve flakonech 50ml oděny do nového barevného vzhledu, vytvořeného pařížským akvarelistou Cyrilem Destradem , který tvořil třeba i pro Hermés.

Vznikla krásně letní limitovaná edice s názvem „Symphony of Colours“

(source: Miller Harris facebook)

Krátký souhrn z recenzí k vůním z kolekce La Fumée:

La Fumée Classic (původní La Fumée, 2011) Kategorie: dřevitá, pánská
Hlava: levandule Francie, elemi Írán, kadidlo Jemen
Srdce: kardamom Guatemala, semena koriandru, kmín Egypt, pelargónie Egypt, heřmánek Maroko
Základ: cedrové dřevo Maroko, agarové dřevo, santal Mysore, cade, dehet z břízy, ambra

La Fumée se prodává i mimo kolekci, je součástí základní kolekce. Popisují vůni jako žhavá, doutnající vonná dřeva s jantarem. Recenze jsou celkem pozitivní, shodují se na kvalitě a bohatosti složek, poklidnosti a meditatvnosti. Kouřovost a maskulinní tóny ohladí sladkost jantaru ( Thescentcritic ).
Iscentyouaday říká, že pokud se vám líbí Ambre Sultan či Tauerova L'air du Desert Marocain, pak by se měla líbit i La Fumée a zmiňuje doutníkový kouř. TheNonBlonde by si ji vzala na klidnou relaxaci v pohodlném křesle za deštivého odpoledne. Projekce a siláž střední.

La Fumée Arabie (2012) Kategorie: dřevitá orientální
Hlava: absolutní cistus, kardamom Guatemala, semena koriandru, kmín Egypt
Srdce: kadidlo Jemen, cedr Maroko, břízový dehet
Základ: agarové dřevo, růžový olej, bourbonská vanilka

La Fumée Arabie nás má provázet zemí dun a oáz, zemí slunce a písku. Soustředí se kolem exotických tmavých dřev a koření ze Středního Východu. Moc recenzí jsem nenašla. Na Fragrantice zmiňují více koření a méně kouře, zaoblenost, éterickost odlehčeného orientu a krásnou vanilku v drydownu.

La Fumée Ottoman (2013) Kategorie: dřevitá orientální
Hlava: bergamot, kardamom Guatemala, růže, kmín Egypt
Srdce: kadidlo Jemen, cedr Maroko, pačuli
Základ: růže Maroko, jantar, santal, vanilka bourbon, fazole tonka

Óda na Konstantinopol, křižovatku Východu a Západu, kde se mísí kadidlo s růží v protikladu k exotickým dřevům.
Měla by být ženštější oproti La Fumée Classic. Někde jsem zahlédla zmínku, že Arabie a Ottoman jsou si dost podobné.

La Fumée Maroc (2014) Kategorie: dřevitá, ovocná, květinová
Top: meruňka, broskev, švestka
Srdce: růže Maroko
Základ: cedr Maroko, agarové dřevo, labdanum, pižmo, kůže

Vůně má zachycovat štědrost rušného tržiště v Medině. Přenese nás od šťavnatých meruněk, broskví a sušených švestek k srdci z marocké růže a cedru. Kůže a pižmo má zajistit vřelost a výdrž. Měla by působit likérově. Mňam! Recenze zatím nejsou, ale podle složení  bych tuhle určitě chtěla zkusit!

Podle složení bych pro sebe viděla jako nejnadějnější taky tu poslední La Fumée Maroc zvlášť, pokud by ta růže v ní působila přírodně jako v posledních arabkách, co jsem teď nedávno zkoušela.

U těch ostatních se docela bojím toho kmínu ve složení, protože ten má na mně vždycky tendenci vonět živočišně.

Trochu mě ale zaráží ta zmínka u La Fumée Classic o L´Air du Désert Marocain a Ambre Sultan  . Totiž tenhle Tauer se mi líbí a to hodně, ale Ambre Sultan s tím jejím polévkovým kořením a voskovým živočichem nesnesu.

Ano, kmín taky nezvládám. Kvůli jeho přítomnosti jsem musela zavrhnout spoustu jinak pěkných vůní jako Absolue Pour le Soir, Hypnotic, Un Fleur de Cassie... 

Ad Iscentyouaday - ona zmiňuje jakýsi pryskyřičný suchý kouřový efekt, který prý mají obě. Ale taky má ráda LADDM a nemá Ambre Sultan.

Já LADDM bohužel neznám, ale Ambre Sultan byla na mě taky moc koření.

Jj, to je pravda, ten efekt vyvolávající atmosféru pouště v Tauerovi je. Ale je fakt, že když jsem Ambre Sultan (suchý kouř je tam taky) zkoušela po Tauerovi, tak mě tam ta spojitost nenapadla. Asi že v Lutensovi není ten březový dehet, který ale zase tady MH uvádí. Hm, tak možná pro zajímavost a srovnání by přece jen stálo za to zkusit i tu.

Určitě, navíc zrovna ta je asi nejjednoduššeji sehnatelná, když je totožná s La Fumée ze základní kolekce

Letní citrusový quartet - výtah z recenzi

Citron Citron
(rok 2000, edp, 50ml, 100ml nebo 15ml v Citrus Set)
hlava: sicilský citron, španělský pomeranč, limeta z Jamajky
Srdce: máta list, bazalka, majoránka, tymián
Základ: mech, cedrové dřevo, kardamom

citrusovo-dřevitá kolínská, lehká, vhodná do kanceláře. Ovšem recenze se většinově shodují na výborné výdrži, což u kolínských není zvykem. ostatně koncentrace je edp, jako u všech vůní v současné produkci. Zmiňují se také, že citrusy zůstávají přítomné až do konce, což také nebývá obvyklé.
Annabel Rivkin použila přirovnání „symfonie citrusů s citronem jako trumpetistou“
Web Iscentyouaday srovnává úvod s Biotherm Eau Vitaminee, dřevitý drydown s Cristalle a mech v základu s O de Lancome. A tvrdí, že je hezčí než Herba Fresca a Pamplelune.
Na druhou stranu Luca Turin o ní napsal „antisepticky páchnoucí citrusový sprej, kterým postříkal líný puberťák kuchyň ve snaze přesvědčit rodiče, že si splnil své domácí práce“ a recenze na that-smell.com ji srovnává s Light Blue, že je sice lepší, ale nijak vyjímečná, ani výdrží. Ovšem popisuje koncentraci edt, která ani není v současné nabídce.

Tangerine Vert
(rok 2004, edp 50 a 100ml, nebo 15ml v Citrus Set)
Hlava: mandarinka, grapefruit, citron
Srdce: majoránka, geranium, pomerančový květ
Základ: cedrové dřevo, mech, pižmo

Další citrusovo-dřevitá kolínská, tentokrát na téma „zelená mandarinka“, suchá, nesladká. Nejen na Fragrantice ji přirovnávají k Hermésově Concentre d`Orange Verte. také o ní píšou jako o ostřejší, tvrdší, pánštější, než je Citron Citron.
je uváděna jako unisexová. Mnoho recenzí se shoduje na jednoduché vůni mandarinek a zeleně s nepříliš dobrou výdrží. Na někoho působí synteticky. Luca Turin dal dvě hvězdičky a také zmiňuje podobnost s Hermésovou vůní, Hermés je ale prý lepší.

Le Petit Grain
(2008, 50 a 100ml, nebo 15ml ve Fruit Set)
Hlava: bergamot, citron, pomeranč olej, andělika, „Eau de brouts absolute“
Srdce: petitgrain, neroli, rozmarýn, tymián červený, estragon, levandule
Základ: dubový mech, vetiver, pačuli

(„Eau de brouts absolute“ našla jsem, že je absolut připravovaný extrakcí z mixu petitgrainu a neroli, nebo také extrakt z listů pomerančovníku)
Vůní má Lyn Harris vzdávat poctu oblíbenému pomerančovému květu a zároveň klasickým kolínským. Měla by zahrnovat všechny části pomerančovníku. Citrusová kolínská do třetice opět srovnávaná s oběma koncentracemi d`Orange Verte a pak s klasickou kolínskou. Recenze se o ní zmiňují jako o světlé, vzdušné a osvěžující s dobrou výdrží.
Perfumeposse ale zmiňuje něco až „mastného“ v základu. Jako „nažhavený mechanik s naolejovanými vlasy a vypoulenými bicepsy, který vás přišel vyzvednout na rande navoněný svou nejlepší kolínskou“ … no brrr 

Le pamplemousse

(2012,edp, 50 a 100ml nebo 15ml ve Fruit Set)
Hlava: grapefruit Argentina, pomerančový bigarade, rebarbora, zelený meloun
Srdce: pomerančové květy z Tuniska, šalvěj muškátová z Ruska, rozmarýn z Francie
Základ: vetiver z Haiti, dubový mech, cedrové dřevo z Maroka

Stejně jako Fleur du Matin byla vůně ukončena a letos navrácena do základní kolekce. Je inspirována hájem grapefruitových stromů v zahradách La Palmeraie, v Marrákeši.
Postřehy se opět shodují na přírodním vyznění vůně, zmiňují často zcela autentickou vůni grepu. Zmiňují také vetiver v základu a kombinaci citrusů a vetiveru jako zajímavou. Pěkná audiorecenze .

Ještě přehled květinových a orientálních:

Květinové trio

Fleur du Matin

(2003, kategorie: květinová, zelená)
Top: grapefruit Sicílie, citronovníkové listy, galbanum Írán, majoránka Francie, bazalka Egypt
Srdce: jasmín Egypt, neroli Tunisko, zimolez
Základ: cedr Maroko, borovice Sibiř, dubový mech

Vůně je inspirována vůní orosených bylin a květin při ranní procházce na ostrově Port Cros.
Na Fragrantice se shodují na měkkosti, ženskosti této vůně se svěžím, bylinně citrusovým úvodem. Zároveň ale také na krátké výdrži. Na MakeupAlley ji hodnotí spíše jako proůměrnou bylinnou citrusovku. The Nonblonde ale zmiňuje zelenou pichlavost s jen minimem květin. I Manface ji vnímá spíše jako kolínskou, ale líbí se mu.

Noix de Tubéreuse

 (2003, orientálně květinová)
Top: mandarinka, zelený jetel, listy fialek
Srdce: tuberóza, jasmín, mimóza
Základ: fazole tonka, vanilka, ambra, orris

Recenze se shodují na bohaté, opojné a sladké tuberózové vůni, někdo zmiňuje indoly. Je často přirovnávána k Fracasu. Hodně zmiňují pudrovost vůně. Také mandle, či ořechy s pryskyřicí, které posouvají vůni ke gurmánským tónům. Ismelltherefo­reiam zmiňuje smetanovost a máslový drydown. Charakterizuje ji jako tichou, zamyšlenou tuberózu. Moc pěkná recenze Luhathoughts ji přirovnává k obrazu a zmiňuje dlouhou výdrž.

Rose en Noir

 (2006, orientálně květinová)
Top: malina, fialkové listy, petitgrain
Srdce. růže Damascena Turecko, černý pepř, muškátový oříšek
Základ: pačuli, vetiver, černý tabák, mošusová semínka

Vůně by měla představovat temnou, smyslnou stranu růže. Recenze se shodují na zpočátku „džemové“ (malinový džem), tmavé, kořeněné růži. Zároveň ale také zmiňují svěžest této růže. Hodně se shoduje na tom, že je to vůně „femme fatale“. Pěkné srovnání černých růží najdete na Perfumesmellin­things . Na frangipani ji charakterizují jako medovou a přirovnávají k Soir de Lune od Sisley. Zahlédla jsem také zmínky o „rtěnkovém“ drydownu. Hmm, ač nejsem na růže, letí do tužebníku 

Orientální trojka

Fleur Oriental (edp,100ml, 50ml, 15ml ve Fleur setu)

Složení:
Hlava – bergamot, pomerančový květ
Srdce – pikantní karafiát, růže, heliotrop
Základ – vanilka, benzoin, ambra, labdanum, pižmo

Charakterizují ji jako svůdnou a tajemnou. Hodně recenzentů ji přirovnává k Shalimaru, s tím se shoduji i já, konkrétně mi připadne podobná tomu mexickému (pižmo). Na Fragrantice ještě zmiňují i Bellodgii (to ten karafiát), ale i Habanitu a Parfum Sacré. Shodují se rovněž na pikantním, kořeněném karafiátu. Thescentcritic zajímavě srovnává Shalimar a Fleur oriental, kde „Shalimar je dramatická královna, diva a FO plachá, tichá Růženka stojící v rohu, která ovšem má VŠ vzdělání v oboru anglické literatury a vyšplhala na Kilimandžáro a o Vánocích krmí bezdomovce“. Vůně je měkká a zahřívací, vhodná pro zimní období.

L'Air de Rien („nenuceně“, 2006, edp,100ml, 50ml)
Složení:
Hlava – neroli
Srdce – neroli
Základ – větvičník, pačuli, vanilka, ambra, pižmo
Toto je asi nejznámější vůně MH. Proslavila ji herečka Jane Birkin, pro kterou byla vytvořena na zakázku.
Jane Birkin mimo jiné „provzdychala“ se Sergem Gainsboroughem slavný song !Je t’aime, moi non plus". Její osobnost, živelnost, její rozporuplný smysl pro módu, který zahrnoval velkou koženou kabelku od Hermés (pojmenovanou po ní) nošenou k roztrhanému tričku, byla korunována osobní vůní L'Air de Rien( perfumeshrine ).
Jane, dle jejích slov, neměla ráda parfémy a raději nosila v kapse trochu potpourri.
V parfému pro sebe nechtěla nic opojného, co se dle ní obvykle spojuje s tmavovlasými dámami (tuberóza, hyacint, konvalinky). Místo toho chtěla mít v parfému „trochu vlasů svého bratra, dýmku svého otce, leštěnku, prázdnou komodu, starý opuštěný dům…“
Recenzenti se shodují na velké proměnlivosti této vůně, na živočišnosti, až nemyté smyslnosti, velkých dávkách větvičníku a pižma. Několik jich zmiňuje podobnost s Habit Rouge v určité fázi. Thenonblonde zmiňuje hlavně kůži, ale i suché, leštěné dřevo jako z Lutensovy Chene. Luca Turin ji nazval „nejšpinavější vůní všech dob“ 
Dovedu si představit, že je to love or hate, žádná líbivka, ale složitá, rozporuplná vůně, které není jednoduché porozumět. Je to originál, jako žena, která ji inspirovala.

(boisdejasmin)

A konečně můj favorit:

La Pluie („déšť“, edp, 50 a 100ml)
Složení:
Top – bergamot, mandarinka zelená, levandule, obilí
Srdce – ylang ylang, cassie, jasmín, pomerančový květ
Základ – vetiver, vanilka
Má představovat tropický déšť. V roce 2012 získala cenu za nejlepší niché vůni od Cosmopolitan Fragrance Awards.
Na Fragrantice ji přirovnávají k jemnější Chanel No.19, jinak se recenzenti shodují na vůni deště, vlhké zeleni. Působí nostalgicky až melancholicky. Některým (včetně mne) připomíná atmosférou Apres L'Ondee. Recenzenti se shodují na jemnosti, měkkosti. Je krásná a dle mne teď právě nastává její čas.

malcontenta.blog­.lemonde.fr

Konec přehledu :)

Teď už na vlastní kůži a nos.

Noix De Tubéreuse

Dosud jsem považovala za vrcholy tuberózových vůní Fracas a Mahoru. Ano, jsou krásné, ale pokud chcete sofistikovanou tuberózu, jděte do Noix de Tubereuse. 

Pomalu procházíte zelenou loukou a v dáli vidíte zelenobílé pole. Blížíte se, láká vás ta barva a vůně, která sílí s každým vaším krokem. Je to pole právě rozkvétajících tuberóz. Když se přiblížíte na dosah, zjistíte, že je lemováno fialkami a sem tam i kosatcem. Zvedá se vítr a po obloze se sem tam přežene mráček na chvíli zakrývající slunce a vy ucítíte chladivý závan kadidla z kostela na kopci nad polem, předzvěst večera... 

Přes svěže zelený začátek postupně proniká krásně máslová vůně tuberózy, ale než vás stačí omámit, zakročí fialky s kosatcem a zapudrují ji. Výsledek je sofistikovaně tlumená tuberóza, ne tak pánovitá jako ve Fracasu, ani mastná jako v Mahoře. Je vzdušnější, jako by mezi okvětními lístky pofukoval teplý vánek přinášející ale i chladivou vůni kadidla.

Je také mnohem intimnější, nejde tak do prostoru. Nejpřekvapivější je dojezd - čekám na ambru, tonku, sladkost..., ale dostane se mi vlhké zeleně i s trochou kamene a hoblinkami dřeva...

jako bych se obloukem vrátila zpět na louku, která mezitím zmokla, cesta mě zavedla nahoru ke kostelu, ochladilo se a setmělo...

Velmi neobvyklý pohled na tuberózu. Tuberózová vůně, kde tuberózu cítím asi 10 minut.

Pak jsem se koukla na stránky MH a zjistila, že tady jsou v hlavní roli listy tuberózy a nikoli květy: "vůně je inspirována posledními zbývajícími listy tuberózy v polích v Grasse". Tak v tom je ten fígl! 

Tahle vůně vás rozhodně nudit nebude.

(theperfumecourt)

Geranium Bourbon

všichni píšou něco o anglických zahrádkách. No já nevím, jak voní anglická zahrádka, ale tohle je tak minimalistické, tak francouzské. Trés chic!

Hořký, listově zelený citrusový začátek, podtržený pepřem, má na svědomí citronový muškát a listy černého rybízu. Je to velmi osvěžující. Ale já v tom kromě té zeleně cítím i hořké, pryskyřicové tóny, i když nic takového ve složení není uvedeno. Vytanula mi na mysli Delrae Bois de Paradis - jsou jako jing a jang, jedna hořká a zelená druhá sladká pryskyřicová. Přesto je v nich něco podobného.

Každopádně, přesto, že složky ze základu muškát postupně uzemní a na scéně se objeví drobná a stydlivá růže, po celou dobu je muškát v hlavní roli a potlačí jakoukoli sladkost. Ambra a vanilka tady fungují jen jako pevný základ, ke slovu se nedostanou. I drydown je nesladký, pižmově dřevitý.

Fleur Oriental

Všechny vůně MH co zatím znám, mají pozvolný vývoj, žádné obraty o 180 stupňů, ale sotva postřehnutelné změny, kdy si najednou uvědomíte víc složku, která tam asi už byla předtím, ale teď je zřetelnější - přišla si zahrát své malé sólo s doprovodem. 

Tohle představení má na povel karafiát:

teplým, sladce skořicovým šepotem do ouška si podmanil červenou růži, takže mu  oddaně leží u nohou, benzoinu nařídil přidusit kadidlo, ať tu tak nedýmí a heliotrop, v objetí s pižmem, poslušně rozsévá kolem jemný mandlový pudr. Dokonalý režisér a dokonalá souhra. Představení má úspěch, přichází zasloužená standing ovation a růže dostane za odměnu belgickou pralinku.

Fleur Oriental je oblá a plná, krémová květinovka s lehce gurmánskými tóny a tlumeným, teplým, přátelským kadidlem, která beze zbytku naplňuje svůj název - nomen omen. Cítím tam zřetelně podobu s mexickým Shalimarem.

Není to vůně typu femme fatale, je to vůně útulná jako hebký pléd a stejně jako ten pléd vás měkce ovine. Určitě v zimě zahřeje. Výdrž je celodenní.

La Pluie (déšť) 

"There are songs that come free from the blue-eyed grass, from the dust of a thousand country roads. This is one of them." (Robert James Waller, Madisonské Mosty)

Vůně prachu tisíce cest, které on zanechal za sebou, vůně prachu na jejích bosých nohou, vůně zrajícího obilí smáčeného letním deštěm, vůně letní lásky, lásky předem odsouzené. 

Průzračná akvarelová vůně vyvedená ve fialové, modré a šedé. V začátku mi připomíná Aprés l'Ondée, Aprés je pro mne taky akvarel, jen je v něm více fialové. Podobné jsou spíše náladou - obě mají krásný, melancholický vintage nádech. Takto by určitě voněla Meryl Streep v Madisonských mostech. 

Vývoj není nijak krkolomný, jsou to spíše nenápadně přicházející, zato překvapivé změny: po mikrokrůčcích se vůně mění od ostřejšího bergamotu s mandarinkou a levandulí v úvodu, který evokuje (velmi věrně) vůni mokrého prachu po letním deštíku, přes až lehce slaně ořechový nádech obilí  a mýdlové tóny směrem k bílým květinám. Bílé květiny jsou ale také akvarelové, skoro abstraktní, jen je tušíme za příchodem něžné sladkosti.

V základu cítím opět slanost (vetiver?) vyvažovanou vanilkovým luskem.

Vůně je to vrcholně zajímavá, jenže opravdu velmi delikátní a prchavá. Právě tak, jako vzpomínky na letní lásky.

Siláž a výdrž bohužel není velká - drží se u kůže a v horkých dnech se celé toto jinak působivé představení odehraje v pouhých 2 hodinách.

Teda Luca Turin dal Citron Citron co proto . I když je pravda, že ani mě vyloženě nezaujala.

Citron Citron

Pokud někdo hledá unisexovou vůni, která není jenom o citronech, ale i o bylinkách, tato vůně k nim rozhodně patří. Jsou zde svěží a zároveň nahořklé citrusy smíchané s chladivě zelenou mátou, bazalkou a dalším kořením, i ten kmín jsem tam později postřehla, není to ovšem nic dramatického a vůni to rozhodně neubírá na lehkosti.

V základu se přidají vlahé „sametově“ zelené tóny mechu. Vlastně jak nad tím teď přemýšlím, typově bych ji přirovnala nejspíš k Eau du Sud , akorát že zde je zemitá zatuchlost (pačuli) nahrazena mnohem příjemnějším lehce pikantním cedrem. Pokud jde však o výdrž, tento souboj Citron Citron s Eau du Sud prohrává.

Figue Amere

Ehm, KDE je ten fík? Ale ne, je tam, jen ta dužina, zralá a tlumeně sladká, nic zeleného ani svěžího – a rozhodně není v hlavní roli. Potom květiny, neomamné, ale pilně kvetoucí, kytice všech barev – žlutá, červená, bílá, růžová. Údajný slaný vzduch od moře je spíš pořádný kýbl slané vody i s mořskými řasami, kterým někdo zalil ty kytky. A v základu je (minimální) špetka ambrové nasládlosti a vysušené dřevo. Později se slaná voda s řasami snoubí se dřevem a už jsem ochotná uvěřit, že se tam najde i nějaká dřevitá tmavá zelenost větvičníku. A netrvá zase tak dlouho, než převezme otěže a vůně se začne točit kolem něj v květinovém víru. Vůni hodnotím jako převážně tmavozeleno-květinovou, nerovnoměrně posolenou (občas se objeví, občas ne), příjemně tlumenou – nikde nic nehuláká, nestrhává na sebe pozornost. Příliš pánská? Ale kdeže. Unisex? Ano, zdařilý.

Noix de Tubereuse

Když zkřížíte Blanc Violette a Tubereuse 1 Capricieuse od Histoires de Parfums, dostanete Noix de Tubereuse. Naprosto neomamná, trochu hebká až plyšová, s mírně semišovým dojmem, náznakem jemné zeleně a pudrem z fialek. Není špatná, ale člověk aby tu tuberózu hledal s lupou. Ale je tam. Příjemná, nekonfliktní, zajímavá vůně, co nehuláká do prostoru.

La Pluie

Pokus o vůni deště zůstal jen u pokusu, bohužel to nevoní ani jako zmoklý prales (po čemž jse tajně toužila), ale jako zaprášený a od země poněkud tlející prales. Náznak květin, zeleň, vetiveru dost.

Noix de Tuberéuse je pro mě pořád jedna z nejkrásnějších tuberózových vůní vůbec. Vlastně jediná, kterou jsem kdy chtěla nosit právě proto, že není tak průrazná jako Fracas a když jsem si kdysi objednala sadu vzorků z escentualu a měla pak vybrat, na kterou z jejich vůní uplatnit slevový kód (kdo by tenkrát tušil, že se jich kdy dočkáme na elninu), volba padla jasně na ní.

I když třeba někdo dává přednost, když jdou víc do zelena jako např. Nuit de Tuberéuse (L´Artisan), mně vyhovuje víc tohle její máslové zpracování.

Fleur Oriental

Nevím, jak si u Miller Harris představují orientální květinové vůně, ale tohle je na mně takové unylé a opět to jde trochu do pánska. Hořký citrusový úvod umocněný pomerančovým květem mě nijak zvlášť neoslovil. Opravdu hezký je ten karafiát, jak vůni dodává na pikantnosti, potom trocha „vanilkového“ otočníku než se nesměle objeví mnou očekávaná růže, která je pro mne, nevím jak to lépe říct, až příliš po anglicku "usedlá". Ambra v základu se mi chvilkami jeví jako trochu připálená, naštěstí ji umravní vanilka, která to celé zahustí. Celé se to mísí v jemnými závany karafiátu a růže a pak už si vůně drží svojí „vanilkovou“ linii až do konce.

L´Air de Rien

Pokud jsem to dobře pochopila, tuto vůni vytvořila Lyn Harrisová pro zpěvačku a herečku Jane Birkinovou, která chtěla vůni evokující nostalgii starých knih a zaprášených knihoven. Myslím, že se v tomto případě zadařilo. Podobně jako Fleur Oriental začíná citrusově nahořkle, tady je to v režii neroli a ten jemně nahořklý tón už zůstává přítomen po celou dobu, pak už nastupují chypré tóny větvičníku a pačuli. A je to právě ta "prachová" (opět lehce připálená jako ve FO) ambra, které se v kombinaci s tou chyprovostí daří dotvářet ten výše zmiňovaný dojem. Kolem si jen tak zlehka propluje pižmo. Nakonec se ambra spojí se suchou, nepříliš sladkou vanilkou.