Tahle šafránově semišová růže je temná a nespoustaná jako bouře na moři, kdy noční nebe s kouřově černými mračny kadidla jen tu a tam protínají ambrové blesky, které odhalí, že její kožená zbroj je zdobená zlatem. Když se rozzuří, její oříškové oči ztmavnou do čokoládových tónů a její jindy vnímavý pohled pak bodá jako jehličnaté ostny. Je zocelená dlouhými jízdami na hřbetě arabského vraníka. Vlasy jí voní po sušeném tabáku. Polibek jejích rtů je sladký jako máslově ovocný ylang a opojný jako švestkové víno. Má půvab padlého anděla, no pro její nelítostnost ji nazývají pomstychtivou děvkou. V jejích žilách koluje řecká krev, ale její srdce je perské. A její jméno? Artemisia.

Kdysi to pro mě bývala jasmínová smrt, ale buď jsem s léty otupěla nebo ho Lutens reformuloval nebo obojí, no teď už mi tak vražedný ani zdaleka nepřipadá. Dominantní je po úvodním bergamotově svěžím závanu stále jasmín, lépe řečeno hustá sirupová směs ovocného jasmínu sambac, medově nasládlého jasmínu a zeleného jasmínu. Kromě něj ovšem cítím i meruňkovou tuberózu. V téhle první fázi mi ani nepřijde nijak zvlášť indolický. Doprovází ho jen hřebíčkový karafiát, poprášený jemným pižmem. Na živočišnosti nabere až v základu, kdy převáží zelený jasmín s pačuli a palčivou dřevitostí, stále mi to však nepřijde tak brutální jako dřív. Ovšem ten lehce svíravý, skoro až lehce depresivní pocit, který jsem z něj měla tenkrát, ten zůstal. (NT)

Nepočítám-li nahořklou pikantní chladivost červeného pepře, satén mi neevokuje ani v nejmenším. Sladce perlivý otočník s bílými květinami mě zavedl do cukrárny s dekoracemi z alabastru, kde semišové rukavičky svírají šálek vanilkově mléčného hořké čokolády se šlehačkou, posypanou kousíčky najemno nasekaných mandlí. Sladce pačuliový základ sice maličko kazí trochu ostřejší cedr, nicméně i tak ji z dámské mainstreamové produkce společně s Living Lalique hodnotím jako nejpovedenější.

Inspirací k této vůni se staly fragmenty antického románu Gaia Petronia Arbitera a rovněž stejnojmenný slavný film Federica Felliniho, který je jakousi středověkou road movie mladíků Encolpia a Ascylta světem plných hostin, orgií a výstředností. A přesně takovými divokými bakchantskými parfémovými orgiemi je i Pregoniho Satyricon. V první fázi bylinnými tóny evokuje obilnou sklizeň, aby vás následně uvrhla do bahna březového dehtu, z nějž vás po rozvoní vytáhne na hostinu, kde se podávají lepkavé datle, kandované švestky a kakao. Pálí se tu myrha, která se mísí s vůni zpocených těl, oddávajících se milostným hrátkám, kdy každého z účastníků zdobí jen věnce z karafiátů a heřmánku. (NT)

Počáteční svěží bergamotový závan bleskově střídá koupelová sůl s jalovcem, o které se zmiňovala Mitzi. Postupně se díky ambroxanu objeví písčité tóny a nějaké to pouštní klestí. Divoké to sice není, ale do téhle fáze by to i celkem šlo. No jo, jenže to by se mi tam nesměl vloudit mezi ten písek i želatinový kašmeran. (NT)

Je důkazem, že Prin Lomros ovládá i umění staré parfumérské školy. Jedná se totiž o klasickou chypre ve vintage stylu. Skrze mandarinku, limetku a champacu zachycuje, jak paprsky podzimního slunce prosvítají hustými korunami stromů. Pryskyřičná vůně elemi a kadidla naznačuje, že někdo v zahrádkářské kolonii za řekou pálí klestí. Najdete tu i pačuliově navlhlé spadané listí a dokonce i ježka, vyhřívajícího se na mechovém polštářku.

Hohó, že nemůže existovat kolínská s růží? Stačí vzít jemně kořenitou damašskou růži a osvěžit ji rozmarýnou, růžovým pepřem a citrusovými tóny růžové pelargónie. Pak už ji stačí jen lehce osladit benzoinem a přidat nějakou tu pryskyřici, aby navodila dojem páry v tureckých lázních a úkol je splněn.

Je pěkně zákeřná gurmánská oudovka. Navnadí úžasnou autentickou vůní rumových pralinek a sušených meruněk, o něž se podělíte se svým koníkem. Jenže najednou se přivalí jalovice, aby jich taky pár spořádala a za "odměnu" vykoná potřebu. Závěrem pak přechází do sametově zakouřeného dřeva, které zmíňuje ve svojí recenzi ModestMourek.

Skandální? Ale kdeže. Leda v tom, že jde o svatební puget bílých květů, tvořený příjemnými neřezavými fréziemi s jejich typicky pepřově svěžím nádechem, něžnou gardénií, konvalinkou, pomerančovým květem, krotkým jasmínem a máslovou tuberózou a poprášený jemným bílým pižmem.

Tohle je o něco lepší než PoP Collection, ale až po rozvonění. Ze začátku voní jako čaj oslazený kandovaným cukrem, k tomu se přidá drogérkový jasmín se žvýkačkovým podtónem :roll: . Teprve v základu nabere rozumnější směr v podobě směsi dřev, hřejivě sladké ambry a jemně kouřového labdana. (NT)

Zapomeňte na romantické letní procházky podél teplého moře. Tohle je oceán za hluboké kardamonově noci, ozářený pouze ledovým měsíčním svitem. Moře ale nespí. Naopak. Zpěněný mořský příboj vyplavuje na pláž kromě kusů dřeva a mořských řas, na nichž se třpytí krystalky soli i staré rybářské vlasce a pomačkané plechovky. Ano, jak napsala euridike, tenhle oceán je studený, slaný a nezkrotný a právě v jeho autentické nezkrotnosti tkví jeho podmanivé kouzlo, které vás láká vrhnout se do těch ledových vln.

Už od puberty mám v oblibě dobrodružné filmy typu Indiana Jones, kde hlavní hrdina podniká nejrůznější exotické výpravy za poklady. Shaman vás na jednu takovou vezme. Obuje vám fialkové semišky a vyhodí vás uprostřed džungle s vlhkou zelení a zeminou za tropického lijáku, abyste na jedné menší mýtině objevili týpí z pravé bizoní kůže, kde šaman přebývá a vedle mystického kadidla s ambrou tu s pomocí dřevěného uhlí pálí i medovinu.

Přepadla vás už někdy v životě nostalgická nálada? Mně se to stává obvykle každý rok těsně před Vánoci. Vytahuju ze skříně staré krabice s fotkami, čtu staré dopisy, rozkládám je po stole kolem vázy s jedlovými větvičkami, listuju památníčky ze základní školy, v nichž jsem si lisovala květiny, listy a bylinky jako levanduli a pak si je lepila do vlastnoručně vyrobeného herbáře a pokradmu přitom pozoruju padající sníh za oknem. Pouštím si stará videa, pomalu u toho usrkávám teplý svařák, společnost mi dělá můj milovaný Shalimar a je mi naprosto božsky. A přesně takhle voní Momento.

Asi jako každé dítě jsem chtěla strašně ráda chodila s rodiči na pouť a do cirkusu, abych mohla vidět všechny ty klauny, akrobaty, jezdecké koně s koženými sedly a další zvířata. Moci je pozorovat v klecích s podestýlkou ze sena a pilin. A ještě radši jsem měla všechny ty dobroty, které se tam daly koupit od malinovky, přes kandovaný ananas, oříšky až po cukrovou vatu nebo pytlík karamelek. A přesně tohle Magic Circus nabízí.

Vzpomínáte na Pierrovu Shermine? Dalo by se říct, že Plush je jeho americkou verzí s tím rozdílem, že u MiN New York se poučili z jeho chyb a už v úvodní fázi nabízí mnohem zajímavější olfaktorický zážitek. Vzali totiž hromadu mandlí, hořkého zeleného galbana a hřebíčku a moment, kdy se do nich začala zasekávat ostrá čepel, přenesli do flakonu. Po rozvonění se pak už promění v pižmově nadýchaný až něžně plyšový kosatec, proslazený vanilkou a prohřátý ambrou. Jen místo levandule je osvěžený pomerančovým květem.

Než Guy Ritchie před 12 lety natočil svého Sherlocka Holmese, k němuž se o pak o rok později přidala BBC se svým seriálem, byl legendární Pes baskervillský vlastně mým jediným oblíbeným příběhem o něm, jinak mi přišel jako celkem nudný patron. Nyní mu Prin Lomros dal i vůni. Scotch Peat totiž zhmotňuje blata a vřesoviště Dartmooru s vysokými jehličnany, rašelinou a mechem, přikrytá temným kouřovým oparem březového dehtu a labdana. A přináší i vůni pravé skotské whisky, dvakrát destilované z ječmenného sladu, sušeného kouřem z této rašeliny, v níž se pozvolna rozpouští kostička bílé čokolády. Sherlocka oblékl do tvídového saka, do jehož kapsy mu zasunul snítku sušené kafrové levandule s tóny sena. Obul mu vysoké kožené holínky a do ruky vtiskl dýmku s lékořicovým tabákem.

Dalo by se říct, že Seattle Chocolate navazuje tematicky na Lutensův Vetiver Oriental. Vezme vás na výlet do jehličnatého lesa s tabulkou vysokoprocentní hořké čokolády, kterou si rozbalíte na mechovém paloučku.

Je oslavou jasmínu v jeho starosvětské podobě typově zhruba tak, jak ho můžete znát např. z Lutensovy A la nuit. Ta první je temně zelená i díky přidanému hyacintu. Ta druhá je medově opojná a ovocná svázáním s tropickým ylangem s vůní přezrálých banánů, gardénií a mýdlovou tuberózou. A konečně ta poslední, lehoulince indolická, zásluhou cibetky a pižma v základu, a posunutá prostřednictvím tabáku a pryskyřic orientálním směrem.

Podobně jako euridike jsem si jistou chvíli lámala hlavu nad tím, kterak tuhle recenzi pojmout. Dost často se ve fantazii totiž nechám ovlivnit názvem vůně a někdy se snažím porovnávat své dojmy s dosavadními recenzemi. Ani jedno z toho však v tomto případě neplatí. Sécrétions Magnifiques pro mě překvapivě není vůbec vůní sexu. Pro mě je to zimní víla s karmínově rudými rty v aldehydově mrazivé krajině, na kterou se pozvolna snáší sněhobílé kokosové vločky. Pomalu se prodírá se podél starého zaprášeného, už zrezivělého plotu hustým křovím, jehož ostré trny zanechávají na její alabastrové pleti, poseté drobounkými krůpějemi slaného potu, krvavé šrámy, kdy na ní na úplném konci čeká vřelé objetí. Slaná, santalově mléčná, svůdná, sladkobolná.

Tajemstvím této růže jsou masivní růžová poupata macerovaná ve švestkovém likéru, smíchaném se šafránovým prachem, pár kapkami hořké pomerančové šťávy a přesně nadávkovanou, najemno namletou lékořicí, která jim dodává stejně dokonalý lehký, tmavě sladký tón jako to vystihnul třeba Pierre Guillaume v Myrrhiad. Po rozvonění se pak promění v typově podobnou kytici růží jako v Une Folie de Rose, doplněnou mýdlovým ylangem a převázanou semišovou stužkou na velmi podobném dřevitém základu s tóny chypre jen s tím rozdílem, že tahle je zásluhou citrusové magnólie trochu svěžejší, především je ale díky přidanému kmínu živočišnější.

Tahle vůně má být jakousi ódou na Marakéš, přezdívané též červené město, kde Julien s Madalinou strávili líbánky. Pro tuto metropoli jsou typické pomerančovníky. Není tedy překvapením, že jde o variaci na pomerančový květ a opět velmi povedenou. Luca Maffei pracoval s přírodními citrusy, konkrétně s pomerančovou kůrou a kandovanou mandarinkou. Smíchal je s hřebíčkem, který s nimi vytváří lehce vánoční atmosféru, davanou s vůní doutnajících švestkových povidel a kapkou neroli. Po rozvonění už se však začne projevovat zkaramelizovaný pomerančový květ s podtónem lesních jahod. V tomhle případě jde o jeho zpracování s mandlemi, jak je známe z loňska od Guerlainu, jen v tomhle případě jsou trochu méně sladké díky doznívajícímu neroli. Nemá to ale dlouhého trvání, jelikož pomerančovému květu s mandlemi začne velmi brzy dělat společnost damašská růže s typickým červenoovocným nádechem. I Secrets du Paradis Rouge disponuje sladkým pačuliovým základem s vanilkou, jen zase s tomto případě Luca pracuje místo bíločokoládové tonky s medovými tóny benzoinu a pryskyřičnatou ambrou, která tlumí celkovou sladkost. Vůně jde krásně do prostoru a výborně drží. Její největší výhodou je bezesporu to, že není tak úderně sladká jako Néa, což ji činí nositelnější, přesto jsem osobně čekala trochu víc odvahy a odklonu od bílé kolekce.

Je vůní švestkového koláče se skořicí a vanilkovým krémem a malým kouskem broskve, zlehka postrouhaným muškátovým oříškem, položeného vedle semišových rukavic. Bohužel hned vedle se nachází rukavice další, tentokrát gumové, načichlé jablečnou dezinfekcí.

V první chvíli jsem se radovala, že znám zase další originální arabku po evropsku, protože na kombinaci svěže hořkého grepu a na prach rozemletou hořkou čokoládu narazíte málokde. A i ten jasmín je zvláštní, určitou dobu spolu s nazelenalostí a vlhkou zemitostí pačuli střídá ovocnou, malinko živočišnou pak zase malinko gumovou polohu. Tím to ale končí, protože nakonec se k jasmínu přidají vodní květy, "pudrové" pižmo a vzdušná dřeva, čímž ho posunou směrem k Chanelu a vyleze mi z toho kříženec Coco Mademoiselle a Omnie Crystalline. Nutno ovšem dodat, že tohle je kvalitativně o úroveň výš a v drydownu se ještě projeví jako víc mléčný. No a mnohem lépe drží než obě zmiňované vůně. (NT)

Úvodní kyselý rybíz se svěžími citrusy se po chvilce změní v kompotovanou hrušku se sladkým pomerančovým květem, ale bohužel taky drogérkovým jasmínem a čpícím pižmově-dřevitým základem.

Je vůní sklenky citronády, kterou popíjíte u rozmarýnových keřů na mořském útesu. Dole přitom pozorujete, jak se slaná mořská voda tříští o skálu.