Název je v tomhle případě malinko zavádějící. Yasmina rozhodně není vůní, v níž by jasmín hrál nějak zvlášť dominantní roli. Přesto je v ní zapracovaný opravdu povedeně. Drobounké, medově opojné bílé kvítky se zelenými lístečky navazují společně s křehce pudrovým kosatcem ve věnci na šafránově semišovou růži, protkanou semínky chladivého kardamomu. Potom už prostřednictvím broušené kůže a whisky na pačuliově likérovém ambrovanilkovém základu, jaký můžete znát např. z Midnight Poison, nabere podobu plnokrevné orientálky.

Počáteční citrusy s broskví a tóny levandule bohužel vytváří efekt koupelnového čističe. Následná bonbónková fialka s pačuliovou růží dojem rovněž příliš nevylepší, jelikož právě pačuli má na mojí kůži tendenci lehce tlít. Stejně tak mě v ambrovém základu s bílým pižmem ruší štiplavý cedr. (NT)

Tedy, jsem malinko zaražená, ale příjemně překvapená , z tak černého flakonu bych čekala nějakou pecku a ona je to vlastně jen lehce opojná a zároveň i něžná květinová vůně. Vlastně se to dá poznat už od začátku díky svěžím tónům frézií, že tady nebudete mít s nějakou typickou orientálkou co dočinění. Následuje hruška z Petite Chérie, jejíž sladkost je tlumená jablečnou příchutí. Po rozvinutí už dostávají prostor jen a jen květiny, v tomto bodu souhlasím s jerry a typovým přirovnáním k Idylle EDT. Dokonce i ten pižmový obal v základu tomu nahrává, jen s tím rozdílem, že Yearn je oproštěná od jakýchkoliv ostrých hran a naopak je obohacená o jemně omamnou „medovou“ sladkost .

Je fíkovkou, přesněji řečeno gurmánskou fíkovkou a velmi povedenou! Fíky v ní jsou čerstvě natrhané, šťavnaté a slaďoučké. Jsou smíchané s čerstvě vyloupanými vlašskými ořechy a polité mandlovým krémem z tonky. Miska s tímhle zajímavým salátem stojí na parapetu otevřeného okna, takže v ní cítím i ten tón větru šumícího ve větvích, lehce podbarvený zemitou vůni kosatce na záhoně pod oknem.

V souvislosti s touto vůní jsem často narazila na zmínku o tropech, květinách, slunci a jihomořských ostrovech. No, jednou stranou je to lepší než Mon Parfum, avšak sami posuďte, zda se vám následující představa zamlouvá. Zprvu sice vnímáme nějakou tu okolní lehce svěží zeleň a bylinky, zatímco se cpeme kandovanou mandarinkou, jenže pak ulehneme na lehátko a napatláme se kokosovým opalovacím mlékem. Po chvíli nás obklopí opojná a hřejivá vůně krémového a zároveň mýdlového ylangu. Ale kokosu jsme měli v opalovacím mléku málo a slunce v tropech do nás pere o stošest, tak si ho dáme i v koktejlu :) . A co, nebudeme troškařit, dáme si i vanilkový pudink a posypeme si ho strouhaným kokosem :) . Na druhou stranu, pokud se vám líbí Chopard Cašmir nebo levnější Miranda od Fragonardu, pak Ylang in Gold určitě vyzkoušejte, tohle je taková „lehčí“ variace na toto téma. (NT)

Je vůní venkovního kamenného schodiště, na které nejprve dopadne pár dešťových kapek citrusů, aby jej posléze zalila sluneční záře ylangu a mohl na ně usednout pudrový kosatec s hebkým bílým pižmem a karamelem.

Ano, tohle je opravdová óda na ylang ylang. Je dokonale máslový a voní po zralých banánech, no v úvodní fázi s drceným chladivým kardamomem mu to bohužel trochu kazí chemické citrusy. Je tedy třeba počkat až po rozvonění, kdy nabere na síle a společně s pomerančovým květem a malinovou růží vytvoří zářivou květinovku. V základu pak máslovost ylangu ještě zvýrazní vanilka. Na rozdíl od takové Terracotty Le Parfum je ovšem zajímavě doplněna o vetiver s labdanem, který na tropický ostrov přivane i pár kouřových mráčků a vy se tím pádem nemusíte obávat hyperglykemického šoku. (NT)

Stejně jako Krehutka v ní mám teplé letní dopoledne v zahradě se sklenicí citronády, ozdobenou mátou a meduňkou. Jenom mně v ní Anne prostříhává keříky černého rybízu a růží a věší čerstvě vyprané naškrobené prádlo, lehce vonící po jasmínu. Typově mi něčím připomíná Outrageous! od Frederica Malleho jen s tím rozdílem, že ta už je čistokrevně syntetická, ale zase má menší intenzitu a výdrž. Skvělý počin!

Slniecko má naprostou pravdu. Nevím jak, ale Prinovi se zde povedlo parfémově zhmotnit s pomocí kovových tónů a aldehydů pamětnickou sifonovou láhev na výrobku sodovky. Osvěžil jí štiplavě svěžím yuzu, lístky máty a kafrem. Přihodil i nějakou tu snítku rozmarýny a pár krystalků mořské soli a uhladil citrusově krémovou magnólií. Tématicky bych ji geniálností přirovnala k lutensovské L´Eau Froide, ovšem propracovanější a nositelnější zároveň.