od začátku lodyžnatá, se stopou máslové fáze jako u Philosykos (wtf, leda pokud se zelenými tóny u Philosykos myslí vetiver, pak je původce identifikován), pak začíná prosakovat surová zemina a kamenná sklepní vůně - navzdory pačuli na mě vůně působí čistě, vymydleně - jako prádlo na slunci, obklopené stinnými porosty, vetiver je hezky čitelný, s teplými koženými tóny (plus ta máslovitost) ... na můj vkus je ale mýdlo dost v popředí (edit: při druhém zkoušení byl naopak docela problém ho vyčichat, vůně se mi zdála zemitější, mýdlová fáze přišla později a prosazovala se umírněněji)... při ještě dalším zkoušení - čistá, s krémovými tóny

zelené, svěže hořké (do citronova, bergamotova), s pepřem, ok, známé a pěkné... a pak vavřín - nepopsatelná nádhera, ale zkusím to... čerstvý, vlahý, osvěžující, jemně kořenitý, pikantní...listy vavřínu mají být konzistencí kožovité - to mi sedí i na vůni, stejně jako jejich barva, teplá zelená, olivová...pak začíná mechovatět... jemně, tu a tam, jako když si po koupání v moři dáte podvečerní procházku po obrostlých kamenných terasách a opravdu zhluboka dýcháte... vzduch je příjemně teplý a nasycený zelení, z kamenů odspodu jde chladno, na nich ten zemitý mech...velmi pěkná až do pižmového konce...nenucené, jednoduché a dokonalé při dalším zkoušení ukazuje vespod navíc perleťovou dřevitost podobnou Quarzazatu

opravdu spíš aromaterapeutická, dřevitě-bylinná, surová, ale klidná... blízko má třeba k Hwylu, který ale byl zahlazenější do parfémova... dokážu si ji ale představit jako použitelnou pánskou

začátek vlhký tabák, seno a med - ten je rozehřátý do tekuta, nelepivý, až postupem času houstne a sládne, přidávají se k němu tóny sušených švestek, kombinace sena a medu vytváří mírně (opravdu mírně) čpavý dojem... cca po hodině seno úplně mizí, vůně zůstává medově sladká (trochu lepivě), s vanilkovou prachově-kouřovou linkou

nejde skoro cítit, ani z papírku, ani z kůže, což je vzhledem ke složení škoda... z papírku jen pižmová čistota, na ruce vodovější, zeleně čajová...

hebký myší kožíšek... recenze Dalii do puntíku...

vesměs souhlas s ModestMourkem.... na mě je to po rozvonění jinak hlavně oud - koženo-uhelnato dřevitý, přelitý tím mlhovým aspikem... nic moc

pudrový bergamot, vlastně docela podobný Kenzu Indigo... sametový čaj s výraznou kyselostí citronu, která ještě vynikne na konci, spolu s hebkými fíky... pěkné

křupavá kavárenská vůně, zrnka kávy právě praskají v mlýnku, v kouřovém skle čeká piškot nasáklý amaretem a už docela oschlá smetanová pěna - nevadí, voní stále lákavě... nahoře je lžička jahodové marmelády a donese ho slečna s růžovým natupírovaným chemlonem... čím to voněla? Baccarat Rouge? nebo možná Gourmand Coquin...?