Černý čaj se špetkou hřejivého koření, infuzovaný mléčným santalem s patrnou příměsí suchého "tužkového" cedru, jen s kapkou vanilky a bílého pižma. Vůně ve své jednoduchosti půvabná, leč bohužel také statická - a ta absence vývoje jí ubírá na zajímavosti. Nosí se příjemně, to jí nejde upřít, stejně tak výdrž, ale přece jen je to trochu málo. Nese v sobě takovou matnou vzpomínku na klasickou Omnii od Bvlgari (méně koření, více dřeva).

Chobotnice na flakonu nemá absolutně žádnou souvislost, nejde o mořskou vůni, ale klasickou samsarovskou kombinaci jasmínu a santalu. Santal je zde sladce krémový a generický, ale naštěstí nijak nedrhne, jako tomu bývá v jiných vůních. K jasmínu se přidala zpočátku trochu houbičkovatějící garnénie, ale pak se společně usadily v podobě jemného bílokvětinového mýdla s lehce kořenitým popraškem. Santal od původního aspoň náznaku dřevitosti sládne do neurčitého hladkého krému s mandlovým podtónem tonky. Žádný zásadní vývoj se neděje a vůně je tak poněkud nudná, ovšem ne otravná jako současně zkoušený Maison Lancome - Santal Kardamon.

řídká a neurčitá, podoba s Poudre de Riz se nekoná

pomerančový květ

Na začátku jsou jedny z nejkrásnějších čerstvých, šťavnatých, přírodních a nepřeslazených broskví a nektarinek, s jakými jsem se kdy setkala. Netrvají ale samotné příliš dlouho, přidávají se svěží tóny zeleně a nějaká ta osprchovaná čistota a máme z toho pěkně parfémovaný šampon na vlasy. Tím to ale nekončí, zanedlouho vyleze petitgrain doplněný vetiverem a poměrně výrazným neroli, je to svěže zeleno-dřevito-bylinno-lehce řezavé a uhlazuje to akátový med (moc ho tam není) s jemnými svěže ovocnými podtóny počátečních nektarinek.

Sipkova ruze v ostruzini

Nefertiti kouří polodoutníčky, medově sladké, suše tabákové. Ve vlasech má křehký květ jasmínu a ve štíhlých prstech drží dýmící tyčinku a opájí se omamně sladkým kouřem s dřevitým podtónem zeleně drhnoucího vetiveru. Je to mafiánka ze světa pánských klubů, tlumených světel a živé hudby.

Vezmeme si původní Opium, keré se zrovna moc nerozvonělo, takže je poněkud zatuchlé a silné, vonící po pryskyřicích a kořenitém muškátu. Odebereme nasládlost santalových tyčinek a přidáme temně zeleně drhnoucí věvičník a nahnívající, leč stále řezavě vonící žluté narcisky, co někdo nechal ve váze příliš dlouho. Odcházíme mýt (samozřejmě to nejde, protože je to docela intenzivní) a nechápeme, proč nám to bylo doporučeno. Dodatek: ale jo, ono to nakonec uschne a zchyprovatí a zas taková pohroma to není.

to kakajíčko je příjemné.. s pačuli

Hořké neroli doplněné nejprve relativně šťavnatou dužinou z citrusů, později nahořklou kůrou bergamotu. Postupně se vkrádá vitacit - podezírám stopové množství kadidla. Pořád čekám na tu myrhu, kdy přijde a vůni nějak pěkně balzamicky zahřeje, ale ona jenom profrčí kolem jako ohnivá čára, takže z ní máme jen jemný náznak, a to ještě jen na chvíli. Nakonec nám to hořké neroli a vitacit doplní vymačkaná šťáva z nezralého pomeranče.