Šumivá teple dřevitá ovocná vůně se švestkovými slupkami a temně rudou lehce zapudrovanou růží v pozadí. Po rozvonění nakyslé tóny nedozrálé švestky, které následně překryl sametově jemný chypre závoj s nepříliš sladkou dřevitou ambrou.
...kardamon a pak až švestka, nazelenale trpká, a mech a cedr...
Mezi to mléčný santal a pačuli podkuřované karafiátovým nádechem s tóny hořících slamněnek...
Jestli růže, tak pouze vzpomínka...
...vzpomínka na syté a masité, téměř omamně voní,nyní však už jen z dálky mávající květy růží...
Je to nesmírně barevná vůně -
dá se zkoumat mnohokrát, a pokaždé tam člověk objeví něco jiného, čeho si předtím ani nevšimnul třeba...
Je to velká vůně -
do velkých prostor, vysokých stropů a nákladných interiérů, aby právě tam proplouvala jako balerína ladným krokem na večírku boháčů...
...a ano, ve vůni je hořkost...
Je to nahořkle hořící vůně,
trpkost života a současně i jeho oheň...,
a sladce nevoní.
Tedy - nevoní sladce dost dlouhou dobu, ale pak...
...pak pod tím slamněnkovým ohněm voní velmi jemně nasládlá delikátně flambovaný švestkový plod.
(ovšem ta vůně už tu někde je, něco mi velmi připomíná, něco luxusnějšího ale ve stylu Obssesion C. Klein...)
Překvapilo mě, že je ta švestka mírně nezralá, což je příjemné překvapení, čekala jsem totiž sladkou žlutohnědou měkkou dužinu a nic takového se naštěstí nekoná. Vůně bývá přirovnávána k Lutensovi, ten pocit nemám, je to typický Guerlain. Časem švestková slupka nepatrně zhořkne, ale vůně není v žádném případě hořká, je to jen takový dojem, který okamžitě pomine a nastoupí zástup dalších, růže, karafiát, pačuli. Defilé uzavírá ambra a světe div se, já tam někde na konci a vespod cítím čistý parfém Nahéma. Je to jak z Nahémy vybrakovaná větší část růže a nahrazena švestkou plus doplněná líbivou kapkou čehosi. Vysoce elegantní vůně s výbornou výdrží, krásné.
V prvních chvílích prvního zkoušení parfému jsem byla mile překvapena hned dvakrát. Zaprvé proto, že jsem neucítila další variaci na parfémy z poslední doby a za druhé proto, že se, vedle dalšího, objevily velice krásné tóny tonky s lehce zakouřenou, negurmánskou mandlí a hladký tabákový akord. Lepší začátek jsem si nemohla přát! Jsou to tóny, které mám primárně spojené s některými vůněmi od Lutense (resp. Sheldraka) – akord krémové tonky s podtóny svěžího sena, medu a skořice může připomenout Chergui, mandlový tón s lehkou zakouřeností Fourreau Noir, tabákový akord zase jednu z temnějších poloh Une Voix Noire, no a cedrově sladká palčivost může vyvolat vzpomínku na vůně řady "Bois"…
Ale jsou to jen jednotlivosti, Ne m´Oubliez Pas je svébytný parfém. A s každou další minutou je jasné, že to je Guerlain se vší parádou. Hlavní roli hrají růže, zralé ovoce, především švestka a černý rybíz, koření a ambra. Co je opravdu kouzelné to je metamorfóza růže. Chvílemi se zdá, že je její květ rozložený na jednotlivé okvětní plátky ve formě růžového potpourri s pár kuličky růžového pepře, pak zas ožije, poskládá se zpátky do květu, dostane barvu a příjemně medově marmeládový akcent, aby nakonec ještě o něco víc ztmavla a s elegancí růži vlastní se ponořila do ambrově švestkového likéru. To se několikrát opakuje, ale stále likérová koupel je stále častější a delší, až se růži nechce ven. I já mám sto chutí smočit si rozkošnicky rty v tak příjemně vonícím nektaru. Umím si totiž představit, že by mi pak voněly směsí rtěnky a likéru, tak jako Ne m´Oubliez Pas. Vůně rtěnky a líčidel bývá často vytvářena pomocí kosatce nebo kombinace růže+kosatec, tady však vychází pouze z růže.
Bohužel, nevím, jak voněla první rtěnka v tyčince, kterou firma Guerlain představila před 145 lety právě pod názvem Ne m´Oubliez Pas, ale rtěnkový tón, který parfém prostupuje, mi připomíná vůni oblíbené rtěnky od Diora, kterou jsem nosívala někdy v devadesátých letech. Měla krásně podzimně červený odstín a jmenovala se, jak jinak, Rougue d´Automne…. to už ale parfém trochu potemní, aniž by ztěžknul. Zůstává stále velmi elegantní, ještě pořád je cítit růže, švestka, jen se k nim přidá špetka skořice s kardamomem a objeví se lehounký broskvový nádech, podpořený slaměnkově medovým, proteplujícím a jakoby z dálky, opravdu jen zlehka se ozývajícím koženým tónem. A právě v této fázi je více než nadohled jedna z krásných vůní minulých časů Guerlainu, Guet Apens. A pořád elegantní. barevný, decentní…
Trochu obšírněji a s fotkami na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2015/10/17/guerlain-ne-moubliez-pas-recenze/
Moc pěkná vůně, taková ovocná orientální květinovka, která voní líbivě a přitom kvalitně.
Má v hlavě citrusovou svěžest, která se spojí se zralou sladkou švestkou, větrovým kardamomem a skořicí. Ke švestce se přidá růže, která je ve spojení se skořicí taková teplá s orientálním přídechem. Vůně pracuje pomalu a plyne poklidně, ale připadá mi, že pokaždé trochu jinak. Jednou je víc sladce marmeládová, někdy spíš švestkově likérová, jindy ukáže svou slaměnkovou tvář, jakoby si s námi chtěla hrát na schovávanou. Drydown se Thierrymu opravdu podařil, je hebký pižmový se stopou chypre a balzamickou ambrou, posypaný krystalky zkaramelizovaného vanilkového cukru.
Hlavní part má růže, která je tmavě fuchsiové barvy, ale místy se k ní přidává tmavý med se stopou tabáku (podobně jako třeba v Chergui) a místy tón podzimního vyzrálého ovoce. Já tam rozpoznávám i malinový otisk, jako když ucítíte při letmém polibku na tvář něčí rtěnku. Možná je to jenom moje autosugesce, možná narážka na první rtěnku v tyčince, kterou Guerlain vyráběl právě pod názvem Ne m´oubliez pas...
A závěr je pomalý, důstojný: růže se rozpustí v tekuté ambře, všechno ztmavne, zhoustne, zvolní, avšak nezleniví. Vůně působí velmi elegantně, ale ne odtažitě, má v sobě jiskru.
Všechny její složky jsou krásně zpracované - v žádné fázi nevystoupí nic rušivého. Má fantastickou výdrž i projekci (to potvrzuji jako ten, kdo ji ve společnosti nositelky cítil venku i v restauraci, a to notnou dobu od navonění), krouží kolem nositelky jako vír a pokaždé se trošku promění, není to ten nehybný cukernatý oblak, který vytvářejí některé držáky typu LVEB nebo Sí.
Už z prvního přičichnutí poznáte, že kvalitativně je tahle vůně na stejné úrovni jako Le Bouquet de la Mariée - aby taky ne, za tu cenu - avšak co je ještě příjemnější, barevností a možná i tím moderním chyprovým základem mi podobně jako Monsieur Guerlainovi vzdáleně na okamžik připomněla moji milovanou Guet-Apens, jenže to poněkud předbíhám (při zběžném přičichnutí k viálce to bylo dokonce i něco z Boisé Torride, na kůži už ne, tropické ovoce se mi naštěstí vyhnulo úplně).
V mém případě je Ne m´Oubliez Pas hlavně o švestce, směsi koření a tabáku. Nejprve je to pečená švestka, posypaná vydatnou dávkou pikantního kardamomu a špetkou příjemně živočišného kmínu s koženými tóny, dále je to hřebíčkový karafiát a skořice, která má sklony jít až lehce do lékořicova (výraznější je to při ťupkání než při nástřiku), v tomhle bodě souhlasím, že způsobem zpracování může trochu připomínat Fourreau Noir bez levandule v guerlainovském pojetí.
Po rozvonění už se objeví i ta slaměnka. Jednou stranou je to asi ona, kdo dodává švestce medově likérový, až lehce zkaramelizovaný nádech, ovšem ve srovnání s Néa se tady o gurmánské švestce nedá hovořit ani omylem, protože převažující stránkou slaměnky je její poloha sušeného tabáku a dřevitých pilin s tím rozdílem, že tady jsou oproti takové L'Ętre Aimé Femme mnohem víc jemnější (tenounké jak vlas) a Ne m´oubliez pas není ani zdaleka tak vanilková, takže vyzní úplně jinak.
V téhle fázi už mi do hry konečně vstupuje do hry i ta růže. Přijde mi, že je to podobný typ červenoovocné růže s pačuli jako v La Petite Robe Noire Couture, jen tady zase zřejmě zásluhou slaměnky voní chvílemi i jako sušená. K tomu ji navíc v základu doplní nádherný tón ambrové marmelády, který jsem poprvé objevila a zamilovala si v Monegalově Ambra di Luna.
Pokud jde o samotný ovocný nádech růže, ten se mi pohybuje někde mezi nepříliš zralými malinami a lesními jahodami, což by se asi dalo brát jako určitá narážka na rtěnku, i když já osobně ji jako rtěnkovou primárně vůbec nevnímám a zároveň zase v kombinaci tabákovou polohou slaměnky a lehkými dozvuky zkaramelizované švestky dává jistým způsobem vzpomenout na Une Voix Noire, o níž se zmiňovala domenica (opět při ťupkání výraznější než při nástřiku).
K tomu si ještě přidejte krásný moderní chyprový základ a máte Ne m´Oubliez Pas. Dobře, ve srovnání s Guet-Apens je to light chypre, ale výdrží se jí rozhodně vyrovná. Zato intenzitě svědčí spíš teploty kolem deseti stupňů, ve vyloženě chladných dnech jako dnes, kdy se teplota blíží nule, mivá tendenci chovat se spíš interiérověji. Každopádně pro mě to jedno z velmi milých parfémových překvapení letošního roku. A teď jsem vážně zvědavá, co na tohle Turin :) .
Šumivá teple dřevitá ovocná vůně se švestkovými slupkami a temně rudou lehce zapudrovanou růží v pozadí. Po rozvonění nakyslé tóny nedozrálé švestky, které následně překryl sametově jemný chypre závoj s nepříliš sladkou dřevitou ambrou.
...kardamon a pak až švestka, nazelenale trpká, a mech a cedr...
Mezi to mléčný santal a pačuli podkuřované karafiátovým nádechem s tóny hořících slamněnek...
Jestli růže, tak pouze vzpomínka...
...vzpomínka na syté a masité, téměř omamně voní,nyní však už jen z dálky mávající květy růží...
Je to nesmírně barevná vůně -
dá se zkoumat mnohokrát, a pokaždé tam člověk objeví něco jiného, čeho si předtím ani nevšimnul třeba...
Je to velká vůně -
do velkých prostor, vysokých stropů a nákladných interiérů, aby právě tam proplouvala jako balerína ladným krokem na večírku boháčů...
...a ano, ve vůni je hořkost...
Je to nahořkle hořící vůně,
trpkost života a současně i jeho oheň...,
a sladce nevoní.
Tedy - nevoní sladce dost dlouhou dobu, ale pak...
...pak pod tím slamněnkovým ohněm voní velmi jemně nasládlá delikátně flambovaný švestkový plod.
(ovšem ta vůně už tu někde je, něco mi velmi připomíná, něco luxusnějšího ale ve stylu Obssesion C. Klein...)
Překvapilo mě, že je ta švestka mírně nezralá, což je příjemné překvapení, čekala jsem totiž sladkou žlutohnědou měkkou dužinu a nic takového se naštěstí nekoná. Vůně bývá přirovnávána k Lutensovi, ten pocit nemám, je to typický Guerlain. Časem švestková slupka nepatrně zhořkne, ale vůně není v žádném případě hořká, je to jen takový dojem, který okamžitě pomine a nastoupí zástup dalších, růže, karafiát, pačuli. Defilé uzavírá ambra a světe div se, já tam někde na konci a vespod cítím čistý parfém Nahéma. Je to jak z Nahémy vybrakovaná větší část růže a nahrazena švestkou plus doplněná líbivou kapkou čehosi. Vysoce elegantní vůně s výbornou výdrží, krásné.
V prvních chvílích prvního zkoušení parfému jsem byla mile překvapena hned dvakrát. Zaprvé proto, že jsem neucítila další variaci na parfémy z poslední doby a za druhé proto, že se, vedle dalšího, objevily velice krásné tóny tonky s lehce zakouřenou, negurmánskou mandlí a hladký tabákový akord. Lepší začátek jsem si nemohla přát! Jsou to tóny, které mám primárně spojené s některými vůněmi od Lutense (resp. Sheldraka) – akord krémové tonky s podtóny svěžího sena, medu a skořice může připomenout Chergui, mandlový tón s lehkou zakouřeností Fourreau Noir, tabákový akord zase jednu z temnějších poloh Une Voix Noire, no a cedrově sladká palčivost může vyvolat vzpomínku na vůně řady "Bois"…
Ale jsou to jen jednotlivosti, Ne m´Oubliez Pas je svébytný parfém. A s každou další minutou je jasné, že to je Guerlain se vší parádou. Hlavní roli hrají růže, zralé ovoce, především švestka a černý rybíz, koření a ambra. Co je opravdu kouzelné to je metamorfóza růže. Chvílemi se zdá, že je její květ rozložený na jednotlivé okvětní plátky ve formě růžového potpourri s pár kuličky růžového pepře, pak zas ožije, poskládá se zpátky do květu, dostane barvu a příjemně medově marmeládový akcent, aby nakonec ještě o něco víc ztmavla a s elegancí růži vlastní se ponořila do ambrově švestkového likéru. To se několikrát opakuje, ale stále likérová koupel je stále častější a delší, až se růži nechce ven. I já mám sto chutí smočit si rozkošnicky rty v tak příjemně vonícím nektaru. Umím si totiž představit, že by mi pak voněly směsí rtěnky a likéru, tak jako Ne m´Oubliez Pas. Vůně rtěnky a líčidel bývá často vytvářena pomocí kosatce nebo kombinace růže+kosatec, tady však vychází pouze z růže.
Bohužel, nevím, jak voněla první rtěnka v tyčince, kterou firma Guerlain představila před 145 lety právě pod názvem Ne m´Oubliez Pas, ale rtěnkový tón, který parfém prostupuje, mi připomíná vůni oblíbené rtěnky od Diora, kterou jsem nosívala někdy v devadesátých letech. Měla krásně podzimně červený odstín a jmenovala se, jak jinak, Rougue d´Automne…. to už ale parfém trochu potemní, aniž by ztěžknul. Zůstává stále velmi elegantní, ještě pořád je cítit růže, švestka, jen se k nim přidá špetka skořice s kardamomem a objeví se lehounký broskvový nádech, podpořený slaměnkově medovým, proteplujícím a jakoby z dálky, opravdu jen zlehka se ozývajícím koženým tónem. A právě v této fázi je více než nadohled jedna z krásných vůní minulých časů Guerlainu, Guet Apens. A pořád elegantní. barevný, decentní…
Trochu obšírněji a s fotkami na blogu Guerlinade:
http://guerlinade.cz/2015/10/17/guerlain-ne-moubliez-pas-recenze/
Moc pěkná vůně, taková ovocná orientální květinovka, která voní líbivě a přitom kvalitně.
Má v hlavě citrusovou svěžest, která se spojí se zralou sladkou švestkou, větrovým kardamomem a skořicí. Ke švestce se přidá růže, která je ve spojení se skořicí taková teplá s orientálním přídechem. Vůně pracuje pomalu a plyne poklidně, ale připadá mi, že pokaždé trochu jinak. Jednou je víc sladce marmeládová, někdy spíš švestkově likérová, jindy ukáže svou slaměnkovou tvář, jakoby si s námi chtěla hrát na schovávanou. Drydown se Thierrymu opravdu podařil, je hebký pižmový se stopou chypre a balzamickou ambrou, posypaný krystalky zkaramelizovaného vanilkového cukru.
Hlavní part má růže, která je tmavě fuchsiové barvy, ale místy se k ní přidává tmavý med se stopou tabáku (podobně jako třeba v Chergui) a místy tón podzimního vyzrálého ovoce. Já tam rozpoznávám i malinový otisk, jako když ucítíte při letmém polibku na tvář něčí rtěnku. Možná je to jenom moje autosugesce, možná narážka na první rtěnku v tyčince, kterou Guerlain vyráběl právě pod názvem Ne m´oubliez pas...
A závěr je pomalý, důstojný: růže se rozpustí v tekuté ambře, všechno ztmavne, zhoustne, zvolní, avšak nezleniví. Vůně působí velmi elegantně, ale ne odtažitě, má v sobě jiskru.
Všechny její složky jsou krásně zpracované - v žádné fázi nevystoupí nic rušivého. Má fantastickou výdrž i projekci (to potvrzuji jako ten, kdo ji ve společnosti nositelky cítil venku i v restauraci, a to notnou dobu od navonění), krouží kolem nositelky jako vír a pokaždé se trošku promění, není to ten nehybný cukernatý oblak, který vytvářejí některé držáky typu LVEB nebo Sí.
Už z prvního přičichnutí poznáte, že kvalitativně je tahle vůně na stejné úrovni jako Le Bouquet de la Mariée - aby taky ne, za tu cenu - avšak co je ještě příjemnější, barevností a možná i tím moderním chyprovým základem mi podobně jako Monsieur Guerlainovi vzdáleně na okamžik připomněla moji milovanou Guet-Apens, jenže to poněkud předbíhám (při zběžném přičichnutí k viálce to bylo dokonce i něco z Boisé Torride, na kůži už ne, tropické ovoce se mi naštěstí vyhnulo úplně).
V mém případě je Ne m´Oubliez Pas hlavně o švestce, směsi koření a tabáku. Nejprve je to pečená švestka, posypaná vydatnou dávkou pikantního kardamomu a špetkou příjemně živočišného kmínu s koženými tóny, dále je to hřebíčkový karafiát a skořice, která má sklony jít až lehce do lékořicova (výraznější je to při ťupkání než při nástřiku), v tomhle bodě souhlasím, že způsobem zpracování může trochu připomínat Fourreau Noir bez levandule v guerlainovském pojetí.
Po rozvonění už se objeví i ta slaměnka. Jednou stranou je to asi ona, kdo dodává švestce medově likérový, až lehce zkaramelizovaný nádech, ovšem ve srovnání s Néa se tady o gurmánské švestce nedá hovořit ani omylem, protože převažující stránkou slaměnky je její poloha sušeného tabáku a dřevitých pilin s tím rozdílem, že tady jsou oproti takové L'Ętre Aimé Femme mnohem víc jemnější (tenounké jak vlas) a Ne m´oubliez pas není ani zdaleka tak vanilková, takže vyzní úplně jinak.
V téhle fázi už mi do hry konečně vstupuje do hry i ta růže. Přijde mi, že je to podobný typ červenoovocné růže s pačuli jako v La Petite Robe Noire Couture, jen tady zase zřejmě zásluhou slaměnky voní chvílemi i jako sušená. K tomu ji navíc v základu doplní nádherný tón ambrové marmelády, který jsem poprvé objevila a zamilovala si v Monegalově Ambra di Luna.
Pokud jde o samotný ovocný nádech růže, ten se mi pohybuje někde mezi nepříliš zralými malinami a lesními jahodami, což by se asi dalo brát jako určitá narážka na rtěnku, i když já osobně ji jako rtěnkovou primárně vůbec nevnímám a zároveň zase v kombinaci tabákovou polohou slaměnky a lehkými dozvuky zkaramelizované švestky dává jistým způsobem vzpomenout na Une Voix Noire, o níž se zmiňovala domenica (opět při ťupkání výraznější než při nástřiku).
K tomu si ještě přidejte krásný moderní chyprový základ a máte Ne m´Oubliez Pas. Dobře, ve srovnání s Guet-Apens je to light chypre, ale výdrží se jí rozhodně vyrovná. Zato intenzitě svědčí spíš teploty kolem deseti stupňů, ve vyloženě chladných dnech jako dnes, kdy se teplota blíží nule, mivá tendenci chovat se spíš interiérověji. Každopádně pro mě to jedno z velmi milých parfémových překvapení letošního roku. A teď jsem vážně zvědavá, co na tohle Turin :) .