překvapení dne, jednoduchá jemně květinková nekonfliktní vůně, která k mému údivu není nijak evidentně syntetická a výborně drží. svěží jarní ráno.

Sušená bazalka tulsi, která má suše dřevitou vůni spíš než svěže zelenou, doutnající roličky suchých lístků šalvěje, větvičky temně zeleně dřevitých cypřišů a snítky zasněně aromatické sušené levandule rozvěšené v každém rohu místnosti, krabičky z růžového dřeva s tajemným kořením, sušený heřmánek připravený v hrníčku, až dovaří voda, vůně suché trávy... Tak vypadá chata bylinkářky, co umí připravit výbornou voňavou medicínu pro klidný spánek. Vůně plná všemožných bylinek a trochy dřeva, jen lehoulince kořenitá, aby nebyla planá, velmi aromatická a velmi uklidňující. V téhle chaloupce je radost trávit čas.

mýdlové lesní plody, zejm. borůvky, a lehký základ ze světlého dřeva. za tu cenu moc nechápu...

nudná květinová pudrovka, jako mainstream

kokoska nebo možná kokosová lázeňská oplatka, trochu mléčná, dost sladká. na první dojem hezká, na všechny další poměrně vlezlá. podoba se Sensuous Nude, ale ta je o dost krémovější, a hodně lehký a osekaný náznak Jeux de Peau.

nazev je celkem trefny, jemne paculova ruze s neprilis sladkou vanilkou osvezenou limetkovym kremem (naprosto bez koupelnoveho cistice), navlecena ve zlatem posite bile rize. Nejaka recka bohyne treba. Je tam nejaky zvlastni ton vytvarejici ten zlaty efekt, ktery odjinud neznam.

lepší než klasika, ta mi obrací žaludek. tohle je méně slané a vodnaté, víc fíkové a špetku gurmánské.

Začíná vodou rozředěnými květinami s typickým muglerovským tónem: sladkým pomerančovým květem, který se později prolíná s negumovým jasmínem. Květiny postupně sládnou vanilkou a měkkou ambrou a pokud má být řeč o pekárně, tak je cítit maximálně tak z dálky za rohem jako v En Passant a pečou v ní výhradně sladké bílé pečivo. Nakonec se rozleží do příjemně sladce krémové bílokvětinovky, vodní tón zmizí a připomíná Alien Essence Absolue v jemnější verzi, aby ji na úplný závěr ještě zasypal sladce pudrový poprašek s voskově medovým nádechem. Jak to na začátku moc nevypadalo, vyloupla se z ní povedená a příjemná vůně.

připomíná mi běžné pánské pafémy. ošklivý, zlý vetiver - kazí dojem hřejivě kořeněné vůně. letmá podoba s Egoiste.

Přezrálá šveska, tolu a zkapalněné kadidlo, nádech terpentýnu a temných, nejtemnějších pryskyřic, nahořklé a dřevité, podkreslené semišovým labdanem. Jasmín? Jako aura nad obzorem. Hustý balzamický lektvar v dřevěné nádobě, která za ty roky nasákla všechna aromata sladkých pálených pryskyřic, hořkých likérů, macerovaných švestek i křehkých okvětních plátků. Meditativní, magické. Podobu s Aziyadé nevnímám, nejblíž asi Boxeuses (Lutens) nebo Plum Japonais (Ford), kvůli těm švestkám.

Tmavě fialová, sametově pižmová plastiková fialka se švestkovým nádechem posazená i se zelenými lístky na pečlivě opracované cedrové podložce. Vůně je fialkově pastelová, nesladce pudrově prašně dřevitá, s hodně jemným nádechem hřejivě kořenitých povidel schovaných pod vrstvami dřevitého pudru se zelenými fialkovými lístky.

Woods On A Snowy Evening zpočátku díky svěžím vodním tónům balancuje na tenké hraně hodně dobrého osvěžovače vzduchu a atmosferické vůně, ale název je trefný. Voní jako borovicový les v zimě, vlhká, napůl zmrzlá zem, závěje mokrého těžkého sněhu a rampouchy, z jejichž špiček pomalu odtává voda. Voní jako prokřehlá krajina, čistá a nasáklá vlhkostí, každou molekulu by se dalo ždímat. Voní jako dřevěné kmeny desítky let starých stromů, jako tmavě zelené jehličí a kapka svěže nahořklého jalovce. Atmosféra nakonec vyhrává, ale interiérová vůně by z toho klidně mohla být taky.