Začátek je výrazně ovocný, sladké višně. Ty po chvíli střídá znatelný rtěnkový, lehounce fialkový tón. Kakao je na mé kůži cítit jen lehce. Spíš než višně v čokoládě tak vůně ve své první fázi evokuje višně kandované. Je sladká, ale ne ulepená ani těžká. Po hodině ovocný ráz postupně ustupuje do pozadí a rozvíjí se kosatec na sladkém dřívku. Vůně se stává vzdušnější, i v této fázi je pro její charakteristiku ovšem nejpřiléhavější označení sladká. Žádná další překvapení už se nekonají, kromě výdrže. Sweet je i po deseti nebo dvanácti hodinách pořád cítit, dokonce i jediný večerní střik na zápěstí drží až do rána.

Jako brodit se máslovým krémem na útěku před palbou zralých kokosových ořechů. Neuvěřitelně hutná, mastná, žlutobílokvětinová vůně - jasmín a pomerančový květ mocně podepřené ylangem. Když začnou zemdlévat, přijde jim na pomoc vanilka. V téhle fázi už je vůně přece jen lehčí - ležíte vyčerpaní na zemi a díváte se skrze větve obtížené květy směrem, kde tušíte volný prostor a svěží vzduch. V zimě, aplikovaná velmi lehkou rukou (a nejlépe na někom jiném :)) může být určitě krásná.

Tato vůně si s mou pokožkou příliš neporozuměla. Zatuchlé pačuli, svíravá rebarbora, vodové květiny, celé je to jakési řídké a nedotažené - i z úvodních citrusů cítím jen slupky. Závěr nakysle mýdlový. I to se může stát. - Zkouším znovu a je to tak, ne a ne.

Z trojice gurmánských variant Muglerových vůní je tato nejpodobnější svému předobrazu - zatímco karamelový Alien a kakaový Angel obohacují vyznění původní vůně o jednu velmi výraznou složku, tady je víceméně všechno na svém místě, jen hladší, koncentrovanější, hlubší. Jako když v kastrůlku provedete redukci omáčky. Dalo by se také říci, že se le Gout chová v poměru k EdP jako čistý parfém, včetně toho, že se drží víc u těla. Je tu víc koření - ano, působí až "polévkově", ale petržel určitě neválcuje ostatní složky. Víc živočišna - mokré kluzké kameny u moře. Víc navinulé sladkosti, ale přitom méně ovoce (EdP jde na mojí kůži někdy až do melounova, o jahodovém nášupu v Eau pour Elles nemluvě). Zvláště v závěru se velmi pěkně ukáže slaměnka a opoponax. Celkové vyznění je méně tvrdé a méně dřevité, než jaká je EdP ve své odvrácené podobě. Na druhou stranu tu občas vystupuje podivný kovový tón.

Kaviár, vodka a fíky. Hladká a čirá, jako želé. Oproti EdP určitě odlehčená a učesaná, ale nic podstatného tu nechybí. Jasná obloha, mírný větřík... pocit volnosti a rozletu...