Jemná "máslová" gardénie, velmi blízká prototypu autentické "máslové" gardénie, kterou je Gardenia od E. Taylor. Akorát v Terracottě je výrazně jemnější a mírnější - krémová, hebká jak hromada peří. A se zvláštním "banánovým" nádechem (není to ani zelený ani sladký banán, ale spíš tající banánová zmrzlina s trochou vanilkového krému), postupně přecházejícím do "tělové" vůně opalovacího krému se ždibečkem kokosu. A vše překryl nasládlý pyl z bílých lilií. Byla jsem si jistá, že se mi líbit nebude (bílé květiny ve složení, a zde navíc v kombinaci s kokosem, pro mě nic dobrého nevěstily), ale opak je pravdou... S čím mám ale problém, je název - považuji ho za naprosto zavádějící (a zároveň klamání spotřebitele). Asi jsem nebyla sama, kdo původně očekávat nějakou souvislost s Terracotta Voile d'Été (stejně jako u Terracotta Eau Sous Le Vent) a byl proto zklamán - "karafiátky" tam prostě nejsou. A podle mě to nepřímo škodí i vůni samotné - zasloužila by si svůj vlastní samostatný název, který by neevokoval souvislost s jinou (ve skutečnosti zcela odlišnou) vůní.
S předchozí karafiátkovou Terracotou Voile D'Ete nemá nic společného. Je to letní vůně, slunečná a excentrická. Jde neskutečně do prostoru a skvěle drží. Nejvíce vnímám bílé květiny - jasmín a tiaré, které doplňuje pomerančový květ zalitý pomerančovou šťávou a kokosovým mlékem, ylang-ylang a vanilka jen přizvukují.
Terracotta je poctou létu. Sálající slunce na pláži, na terase či venkovní kavárně, všude kolem vůně, kterou polední žár neúprosně vytahuje z rozevřených květů (já cítím tiaré), pod slunečníkem se pomalu rozpouští vanilková a banánová zmrzlina. A Terracotta je jako ta smetanová zmrzlina: v horku sice osvěží, ale jinak je poměrně sytá a ve větším množství může přivodit nevolnost. „Voníš prázdninami,“ zkonstatoval kamarád, když jsem k němu přisedla do zakouřené kavárny v centru města.
(léto 2014)
Vůně s kokosem snáším málokde a v teple jsou pro mě až vražedné. A s Terracottou Le Parfum jsem udělala tu chybu, že jsem jí zkoušela dosud jen v teple, což byla ta nejhorší možná volba. Vrátila jsem se k ní až teď nedávno v zimě a ač je ve vůni patrný stále, nyní není ani zdaleka tak výrazný a mísí se s osvěžujícím bergamotem a zelenými výhonky a jakmile nastoupí směs bílých květin, zmizí docela. Dominantní je hlavně tropicky hřejivý krémový ylang, který doplňuje několik kvítků medově nasládlého jasmínu. V základu pak květiny zahustí velká spousta vanilky s jemným pižmovým popraškem. Terracotta Le Parfum je pro mne tedy nakonec vůní, která by mohla připomenout léto během mrazivých dnů, avšak v létě bych se jí určitě vyhnula.
Jemná "máslová" gardénie, velmi blízká prototypu autentické "máslové" gardénie, kterou je Gardenia od E. Taylor. Akorát v Terracottě je výrazně jemnější a mírnější - krémová, hebká jak hromada peří. A se zvláštním "banánovým" nádechem (není to ani zelený ani sladký banán, ale spíš tající banánová zmrzlina s trochou vanilkového krému), postupně přecházejícím do "tělové" vůně opalovacího krému se ždibečkem kokosu. A vše překryl nasládlý pyl z bílých lilií. Byla jsem si jistá, že se mi líbit nebude (bílé květiny ve složení, a zde navíc v kombinaci s kokosem, pro mě nic dobrého nevěstily), ale opak je pravdou... S čím mám ale problém, je název - považuji ho za naprosto zavádějící (a zároveň klamání spotřebitele). Asi jsem nebyla sama, kdo původně očekávat nějakou souvislost s Terracotta Voile d'Été (stejně jako u Terracotta Eau Sous Le Vent) a byl proto zklamán - "karafiátky" tam prostě nejsou. A podle mě to nepřímo škodí i vůni samotné - zasloužila by si svůj vlastní samostatný název, který by neevokoval souvislost s jinou (ve skutečnosti zcela odlišnou) vůní.
S předchozí karafiátkovou Terracotou Voile D'Ete nemá nic společného. Je to letní vůně, slunečná a excentrická. Jde neskutečně do prostoru a skvěle drží. Nejvíce vnímám bílé květiny - jasmín a tiaré, které doplňuje pomerančový květ zalitý pomerančovou šťávou a kokosovým mlékem, ylang-ylang a vanilka jen přizvukují.
Terracotta je poctou létu. Sálající slunce na pláži, na terase či venkovní kavárně, všude kolem vůně, kterou polední žár neúprosně vytahuje z rozevřených květů (já cítím tiaré), pod slunečníkem se pomalu rozpouští vanilková a banánová zmrzlina. A Terracotta je jako ta smetanová zmrzlina: v horku sice osvěží, ale jinak je poměrně sytá a ve větším množství může přivodit nevolnost. „Voníš prázdninami,“ zkonstatoval kamarád, když jsem k němu přisedla do zakouřené kavárny v centru města.
(léto 2014)
Vůně s kokosem snáším málokde a v teple jsou pro mě až vražedné. A s Terracottou Le Parfum jsem udělala tu chybu, že jsem jí zkoušela dosud jen v teple, což byla ta nejhorší možná volba. Vrátila jsem se k ní až teď nedávno v zimě a ač je ve vůni patrný stále, nyní není ani zdaleka tak výrazný a mísí se s osvěžujícím bergamotem a zelenými výhonky a jakmile nastoupí směs bílých květin, zmizí docela. Dominantní je hlavně tropicky hřejivý krémový ylang, který doplňuje několik kvítků medově nasládlého jasmínu. V základu pak květiny zahustí velká spousta vanilky s jemným pižmovým popraškem. Terracotta Le Parfum je pro mne tedy nakonec vůní, která by mohla připomenout léto během mrazivých dnů, avšak v létě bych se jí určitě vyhnula.
2 cvrky AA Ylang & Vanille + 1 cvrk SPI and that´s it..