Pamatujete se na excentrickou, šťavnatou holku z reklamy na původní Candy? Tak tu někdo vypral v odbarvovači, zalepil jí pusu a zavřel ji za plexisklo, kde schlíple sedí a snaží se gestikulovat, aby cosi sdělila, leč marně. Místo cukrové vaty je tu kousek vaty obyčejné, té bílé. Při velmi pečlivém zkoumání a když se opravdu hodně soustředíte, vydává skutečně slabou vůni. Je mdle nasládlá po vanilce a zachytilo se v ní pár lístků pomerančového květu. White musk v drahém obalu, převázaný vyrudlou mašlí. Je mi líto.

Studená, hebká vanilka.

Zlatý prach.

Voskové květiny pod skleněným poklopem. Pomerančový květ bez pomerančového květu. Všechno, co na bílých kytkách nemám ráda, hutná vlezlost a nasládlá omamnost zpracované tak, že váhám, jestli mám tu ruku umýt, nebo očarovaně tisknout nos k zápěstí. Po vyvonění se z ní stane vlastně docela příjemná, krotká květinovka s pár kapkami mandarinky a vanilkovo-medovým nádechem. Nevyvolá žádné gejzíry představ, prostě jen tak voní. Jsou dny, kdy mi připadá jemná, hladivá a prosluněná… a dny, kdy se mi z ní zvedá žaludek. Bohužel nikdy nevím předem, jaký den je právě na řadě.

Švestka tady není kořeněná, pikantní ani neprošla destilací, je čerstvě utržená a spolu s hrozny dává vůni ovocnou šťavnatost svého druhu - nevybavuju si, že bych znala podobný parfém. Bílé květiny jsou poměrně krotké (nehrozí přidušení ani hlavobol), santal mléčný, celek harmonický a trochu starosvětský. Optimistická, ale ne rozjuchaná. Pěkná vůně za pár peněz, do pozdního léta a teplot kolem dvacítky jako stvořená.

Ve svém celku je pro mě tahle vůně hlavně vanilková, mohla by se jmenovat Vanilla Chocolate. Ale popořádku. Při zkoušení je všechno jasné: napřed dostanete do obličeje hrstí kakaového prášku. Jakmile si promnete oči, přispěchá koflík silného espresa a v těsném závěsu vůně kakaových bobů, hutná, plná, nepříliš suchá ani zvlášť sladká. Sladkost se vkrádá postupně a je to sladkost vanilková - hladká, ale i pikantní, jak jen vanilka umí být. Na kousku kůže je to při zkoušení takový úhledný balíček nacpaný všemi možnými dobrotami a vůně se zdá silná - rozhodně nemusíte tisknout zápěstí k nosu, abyste ji na sobě ucítili (ale nejspíš ho tisknout k nosu budete, pokud tedy nejste odpírači jmenovaných dobrot zkoušející vůni z čirého masochismu). Pokud se rozhodnete jít do toho a řádně se navonět, radím vám dobře: otevřete si k tomu okno. Vůně v prvních vteřinách připomíná lak nebo mořidlo (v odstřiku vidím, že tomu vcelku odpovídá i barva) a není vyloučeno, že budete potřebovat kapesník, abyste se vysmrkali a utřeli uslzené oči. Suché kakao se tentokrát nekoná, prvních pár minut se pohybujete v oblaku, jaký by nejspíš mohl vzniknout v čokoládovně, kdyby tam někdo zrovna rozlil kafe a loupal si u toho pomeranč, a pořád není vyloučeno, že za rohem číhá natěrač s kyblíkem laku. Po pár minutách se vůně uklidní a začne tiše pracovat na tom, aby vám prosákla všemi póry, což oceníte večer ve sprše, kde se najednou ocitnete na lázeňské kolonádě u stánku s horkými oplatky. Celý den mezi ranní smrští a večerní sprchou vás bude provázet vůně nejvybranější přírodní vanilky a kakaových bobů s dotekem kávy a pomerančových slupek. Nechci říct, že je nevýrazná nebo slabá, okolí ji nejspíš zaregistruje, ale obtěžovat s ní nikoho nebudete (leda byste ji chtěli přiživit, což ale není nutné). Dokonce ji druhý den z oblečení sotva ucítíte - tahle kráska jde opravdu především po vás a vašem těle.