Sladký optimismus … Nad hlavou nebe a nos plný vůní, v ústech chuť laskomin a v srci jen tebe … gardénie, jejíž omamnost se topí v ovocných tónech a lehkém vanilkovém krému s nitkami rozpuštěného karamelu. Nadýchaná, lahodná, decentní a radostná vůně.

Nevěstin závoj ... kytice rozmanité květeny s nevšední jakoby větrovou aurou. Nevím, která složka má tuto větrovost na svědomí, ale vůbec to není špatné! Základ je spíše dřevitý než gurmánský, i když po delší době lze zachytit nuanci krémové čokolády. Této vůni sluší teplo. Čím tepleji, tím více se ke slovu dostává příjemně měkký pižmovo-gurmánský základ, který je v celé kompozici tím nejlepším.

Květinářství v podloubí klidného náměstí ... bohatá a krásná kompozice květin s fialkou v čele, které dává hloubku zemitý akord připomínající mi vlhkou hlínu a z ní rostoucí dřevité stonky. V samém základu nacházím špetku sladce vonícího pudru, který dodává Vjole jemnou nuanci starosvětskosti. Nejkrásnější v dešti či po něm, snese i teplo, ale příliš slunce jí nesvědčí. Pokud chcete fialku do sluníčka, sáhněte raději po Insolenci.

Líbí se mi flakon, ovšem o jeho obsahu to říci nemohu. Umělotinou nadupané citrusy se v úvodu snaží navodit dojem slunečně zářivé svěžesti. A ve vteřině je tu oblak dusivě hutného práškového cukru, škrábajícího při každém nádechu. Potom to celé zkrotne, takže na pokožce zůstává jen jakási syntetická a zcela zapomenutelná sladkost s kapkou citrusovosti. Složení uvádí mech. A mohla bych ho vidět? Tedy vlastně cítit? Ne, celá tato vůně, bohužel stejně tak řada dalších současných výtvorů, mi připadá jako výsměch dřívějšímu parfumérství.

Noční let ... něžná starosvětská krása s pudrovým kosatcem, dotekem vanilky a příjemným chypre akcentem díky větvičníku. Nejraději jej mám v létě, kdy skvěle osvěží tělo i ducha.