Naomi Goodsir

Naomi Goodsir je Australanka a původním povoláním modistka. Spolupracovala s módními návrháři a navrhovala klobouky a pokrývky hlavy, originální a ručně šité, později rozšířila svoje portfolio o kabelky a doplňky.

Od roku 2012 se věnuje spolu se svým kreativním ředitelem Renaudem Coutadierem  také parfémům. Žije nedaleko Grasse, kde její vůně vznikají. Tvoří je pro ni Julien Rasquinet  - Bois d'Ascèse (2012), Cuir Velours (2012) a Iris Cendré (2015) a Betrand Duchaufour - Or du Sérail (2014).  Brzy se chystá novinka Nuit de Bakélite ve spolupráci s Isabelle Doyen.

www.punmiris.com

www.mensreverie.com

Or du Sérail

Ambrová, ale ne jenom ambrová, opulentní, orientální, gurmánská a taky tabáková vůně. Vše v jednom.

Ale popořádku. Hned v prvním závanu je dotek ambry, i když v popředí je hlavně mango a natrpklé brusinky v delikátním likéru.  Likér je vyroben z kvalitního rumu, medu a jablečné šťávy. Tropický nádech mu dodává kapka kokosové šťávy. Než se ale z vůně stane gurmánka, objeví se labdanum s jemně koženým tónem a pak tabák a zakouřená ambra. Ten kontrast jemné ovocné sladkosti a pryskyřičné zakouřenosti a dřevitosti je moc hezký. Povedená vůně, jejíž název ji opravdu vystihuje.

Iris Cendré

Kosatec je zpočátku hodně mrkvičkový s trochou štiplavého koření rozemletého na jemný prach, ta prašnost je dost výrazná a asi už vím, proč tenhle kosatec má přívlastek cendré, tedy popelavý. Ledaže by se jednalo o nějaký specifický druh kosatce. Vzápětí začíná připomínat Iris Nazarena, protože se u něho objeví kožený tón labdana. Zní to asi divně, ale je to celé hodně originální a dobře zpracované. Po mezihře s prachově pudrovými fialkami, které ležely v místnosti, kde se pálilo kadidlo, se vůně pomalu uhlazuje balzamickou ambrou, ale místo vanilky v ní jsou tabákové lístky. 

Cuir Velours

Rumový koktejl ozdobený meruňkami kandovanými v medu a zrnkem koriandru nás trochu naladí na gurmánskou notu. Ale brzy z koktejlu začne vykukovat kůže, jemná hebká semišová kůže, ke které se přidá slaměnka a ještě o něco později fialkový pudr. Sladkost zmírní kapka zakouřeného kadidla a ambra, přesto tahle kůže zůstane do jisté míry sladce gurmánská.

Tak jsem vyzkoušela a zase ti to musím celé odkývat, ten kosatec tím, jak je mrkvový a i tou kožeností připomíná Iris Nazarena jen s tím rozdílem, že Iris Cendré je prašnější a doplňuje ho lehce mazlavé kadidlo s temným fialkovým nektarem a sametově zelené lístky fialek. Přesto Iris Nazarena se mi pořád líbí o trochu víc.

Mně taky .

Bois d'Ascèse

Odvážná vůně, smekám před Julienem. Opět.

Začátek je opravdu jako táborák v lese. Kouř tak trochu jako v udírně. Tohle mi přece něco připomíná, zvlášť když vidím ve složení whisky. Ano, to je ono. Bowmore. Abych to vysvětlila, máme jednoho dobrého známého, který je nadšenec na whisky a tomu dobře rozumím, to testování, přičichávání ke sklence s tekutinou a přemýšlení - co tam cítím?  Jen tady je to korunováno ještě ochutnáváním, to nám u vůní odpadá. Na závěr se ochutnává single malt whisky z ostrova Islay na západním pobřeží Skotska jako třeba Bowmore. Slad z nezralého zeleného ječmene se suší nad ohněm z rašeliny, na slaném vzduchu přicházejícím od oceánu, potom se fermentuje a po destilaci zraje v dubových sudech. Tak přesně tuhle whisky já tady mám - kouřovou, trochu kořenitou, ale taky ovocně nasládlou a jemnou a křišťálově průzračnou. Bois d'Ascèse je kožená vůně s whisky Bowmore, kožená chypre s balzamicko ovocným tónem. A je dobré počkat do konce, drydown je opravdu krásný, všechno se uleží a zjemní, kůže je nakonec kouřově balzamická s nesladkou vanilkou. Tak "slàinte mhath"! ( "Na zdraví" ve skotské gaelštině.)

www.marketingagencies.org.uk

Štastlivče! Já když si vzpomenu, co Bois d'Ascèse prováděla na mně, tak se mi rolujou ponožky.

Na začátku je to trochu divočina, ale fakt se krásně usadí. Vyplatí se počkat .  Já jsem nadšená. Mám momentálně období kůže a kadidla a přemýšlím, co si pořídit, jestli něco od Naomi, Andyho nebo jít na jistotu s Cuir de Russie .

Nuit de Bakélite

Bakelitová noc, noc ve velkoměstě za svitu pouličních lamp, asfalt se lekne po večerním dešti. Z kina vychází divák a halí se do kožené bundy. Světla neonů vrhají fialové odlesky na chodník a z parku se line vůně zelené trávy, jemně nasládlé anděliky a právě rozkvetlých  tuberóz a kosatců. Dřevěné dveře starého baru se na chvíli otevřou a z hloubi místnosti zazní útržky hlasů a smíchu, v pozadí hraje jazz. Pak se dveře za postavou v kožené bundě neslyšně zavřou, zůstane po ní na ulici jen ticho protkané vůní drahé kůže.