(www.pumiris.com)
Značka byla založena v roce 2006 Thorstenem Biehlem, který už před tím jako syn renomovaného parfuméra Henninga Biehla strávil téměř 20 let v této branži, než se rozhodl pro osamostatnění se. Při spolupráci s jednotlivými parfuméry se rozhodl řídit konceptem, že všechny vůně jsou jakousi olfaktorickou galerií, kde může každý z umělců volně pracovat, na čem chce, aniž by přitom musel brát ohledy na průzkum trhu či marketing, aby tak mohly vzniknout neobvyklé exkluzivní nikovky z těch nejkvalitnějších ingrediencí.
(www.pumiris.com)
O tom, že v centru jeho pozornosti jsou skutečně především samotné vůně, svědčí i minimalistický design flakonů a balení a jejich názvů. Všechny nesou pouze iniciály jednotlivých parfumérů, kteří za nimi stojí, a pořadové číslo. V rozmezí sedmi let jich bylo celkem šest, mezi nimi i Thorstenův otec, ale i parfuméři jako Arturetto Landi, Egon Oelkers, Geza Schoen, Mark Buxton nebo Patricia Choux. Každá z vůní je přitom koncipovaná jako limitovaná edice, jelikož hlavní cílovou skupinou mají být zákazníci, kteří nechtějí nosit masově vyráběné vůně.
(zdroj: www.biehl-parfum.com a www.fragrantica.com)
. Na začátek tedy máme něco málo zeleného citrusového osvěžení a pak už je tu ta lahoda, svařená s hustým sladkým švestkovým nektarem a broskvemi i s jejich „sametovou“ slupkou a trošičkou hřebíčku. Navrch posypeme prachově nasládlou a chviličku jen nepatrně štiplavou skořicí, přihodíme pár okvětních plátků muškátu a jeden okvětní plátek růže a necháme je plavat na hladině rendlíku, než se v ní zcela rozpustí. A pořádně zahřejeme na plamenu teplého kadidla, z něhož se nám hustě kouří. V závěru tuhle hustou směs ještě zahustíme a zároveň uhladíme sladkou tonkou a můžeme servírovat do dřevěných pohárků.
