Ann Gérard

Ann Gérard je podobně jako Olivier Durbano návrhářka šperků, svou vlastní značku s nimi si založila již v roce 1994. V témže roce získala i prestižní Diamond International Award, organizovanou De Beers, což je kartel společností, sdružujících ty největší producenty a obchodníky s diamanty. Od té doby pravidelně navrhuje šperky pro nejrůznější klenotníky nejen ve Francii, ale i v Japonsku. V roce 2000 si pak konečně otevřela v Paříži i svůj vlastní butik na Saint Germain des Prés, odkud se pak o šest let později (2006) přestěhovala do galerie v blízkosti Bastilly.

(www.atoutcreation.fr)

Již během této doby ji napadlo, zkusit uplatnit svoje kreativní myšlení i ve světě vůní, k čemuž přispělo i seznámení se s parfumérem Betrandem Duchaufourem. Ten pro ní původně na zakázku vytvořil limitovanou edici vůně s názvem "Pleine de Lune" a Ann ji nabízela ve svém butiku společně se šperky. U zákazníků však slavila takový úspěch, že se rozhodla v roce 2012 vyjít na trh s celou značkou i v parfémovém světě a společně představili rovnou trojici dámských vůní: Ciel d'Opale, Cuir de Nacre (nový název pro Pleine de Lune) a Perle de Mousse. V letošním roce pak toto trio nově rozšířila vůně Rose Cut.

(www.pumiris.com)

Ciel d'Opale

Tato vůně v nás má prý vyvolat snění o časném létu a opálové obloze s nadýchanými obláčky. Ze začátku to kombinací šťavnatých kyselých blum, svěžích citrusů a špetky hořké zeleně vypadá jako zhmotněný sen pro úchylné svěženkářky.

Po rozvonění však čirost a průhlednost mizí a místo toho nastupuje medová sladkost květin (zimolez a celkem krotký jasmín) s hebounce pudrovou mimózou. Přidaná ambra nám to rozehřeje jako táborák za letního večera, vetiver s dalšími dřevy dodají zbytkům hořké zeleně i trochu toho drhnutí, špetka krémové vanilky nám to nepatrně osladí a navrch si k tomu zapálíme santalové tyčinky.

Ne, že by to nebylo špatné, ale v podstatě je to je to svým způsobem mírně obměněná variace na Beige či Songes s citrusy a dřívky navíc, která však díky své odlehčenosti oproti zmiňovaným dvěma začne velmi brzy působit dosti vyprázdněně.

Cuir de Nacre

Jak už název napovídá, jedná se o koženou vůni a to velmi povedenou. Začátek v sobě spojuje hořké bylinky a kovově chladné aldehydy. Po nich už se hlásí o slovo jemně zapudrovaná kůže, která jen nepatrně drhne. Zajímavou úlohu zde má kosatec: nejprve je zemitý, ale po rozvonění dostává částečně máslovou podobu a způsobí, že kůže změkne a zesládne.

Dvěma křehkými okvětními plátky kosatce pak kůži ošetříme ochranným krémem, aby ještě dál změkla a spolu s čistě vypranou bílou košilí ji položíme na „sametově“ zelený mechový podklad se špetkou mléčně dřevitého santalu, jelikož cílem je změnit ji v luxusní semiš. Betrand je holt liška podšitá a ví, že chyprovými tóny ze staré školy si mě vždycky usmíří.

Perle de Mousse

Už u Chypre Palatin mi bylo jasné, že Bertrand to s chyprovkama umí a v případě Perle de Mousse mi teď potvrdil, že zvládá chypre i v moderním pojetí a přitom je to pořád poznat, takže loňský rok byl rokem Betrandových chyprovek. Vůně má prý připomínat chůzi lesem za ranního šera. Ta se sice nedostavuje hned, nicméně už osvěžující začátek letní spršky z hořkých citrusů, chladných aldehydů a spousty hořké zeleně působí velmi sofistikovaně.

A pak už nás konečně láká slibovaný ranní les: vůně mechu, lesního podrostu a něco málo jehličí. Ovšem nutno podotknout, že tady hraje jen podbarvující roli. Hvězdou je zde lesní paseka s neomamnými, lehce orosenými konvalinkami, hromada dohořívajícího lesního klestí, které ještě doutná plamenem hořkoslané ambergris a padající mlha, promísená s téměř nesladkým vanilkovým prachem. A nakonec pod nohama vážně cítíte i ten mech, jenom je malinko namrzlý, takže vám tak trochu křupe pod nohama.

(http://30.media.tumblr.com)

Rose Cut

(http://4.bp.blogspot.com)

Název téhle vůně má tentokrát spojitost s profesí Ann coby návrhářky šperků, nese totiž označení pro jednu starou techniku výbrusu diamantů, která jim propůjčuje lehkou zářivost. A v přeneseném smyslu slova by se dalo říct, že i tahle růže září. Pepř v ní je na začátku až štiplavý a kovově chladné aldehydy s kapkou rumu a zkaramelizovaného cukru v ní jiskří. A netrvá dlouho a ukazuje se i sama růže.

Ale tuhle „medově“ sladkou růži, vykoupanou v bílém víně, tu já přece znám. Tu sis vypůjčil z Une Rose, viď Betrande?  Přidal jsi k ní však hřejivý musk z La Fille de Berlin, mnohem víc než v Lutensovi a vlastní marmeládu z červených bobulí. A nezapomněl jsi ani na mé oblíbené „sametově“ zelené tóny chypre, jimiž sis mě získal už v Chypre Palatin a prosladil je trochou krémové vanilky. Dobrá práce