Jovoy Paris

Značka byla původně založena již roku 1923 Blanche Arvoyovou. Název je složeninou z Joy, což byla přezdívka Blanche a druhé poloviny jejího příjmení -voy. Jednalo se o vůně v ručně vyráběných skleněných flakonech baccarat, které připomínaly různá zvířata a měly příznačné názvy jako „Allez Hop!“ nebo „Allo Coco!“. Již o rok později pak Blanche založila další firmu, tentokrát z názvem Parfums Corday, pojmenovanou po Charlotte Cordayové, šlechtičně, která byla během Velké francouzské revoluce popravena roku 1793 za vraždu revolucionáře Jean-Paul Marata.

(www.pumiris.com)

Samotná značka Jovoy však zanedlouho ukončila svou činnost, poslední vůní přímo z jejich produkce je z roku 1926 "Gardez-Moi". Naproti tomu vůně Corday fungovaly i nadále a proslavily se dokonce i v USA. Jako nejluxusnější kreace od této značky bývají zmiňovány „Toujours moi“ či „Rue de la Paix“. V 60. letech, nedlouho poté, co značku koupil Max Factor, bohužel došlo k ukončení produkce.

Teprve v roce 2007 značku Jovoy obnovil François Hénin společně s jeho sestrou Marie-Laure de Rodellec a jejich bratrancem Henri de Pierrefeu (jejich marketingové materiály tvrdí, že Blanche byla údajně jejich prateta, tak proto) a uvedl na trh 7 vůní v kulatých flakonech, jehož povrch má připomínat tahitskou černou perlu (Hesperidé, Marine, Boisé, Fougere, Chypre, Oriental a Poudré). O pouhý rok později ovšem došlo ke změně tvaru flakonu, který má prý opět souvislost s původními vůněmi Jovoy a přibyly vůně Terra Incognita a Quand?.

(http://icon.panorama.it)

Roku 2011 pak François změnil znovu koncepci značky a ve spolupráci s parfuméry jako Jaques Flori, Marc Fanton d’Anton, Cécile Zarokan a Michel Saramitot. Tentokrát přišel s vůněmi v těžkých hranatých skleněných flakonech v černém pouzdře. Do této řady patří Ambre Premier, La Liturgie des Heures, L’Arbre de la Connaissance, L´Enfant Terrible, Private Label a Psychédélique. Takovou menší zajímavostí je, že vůně „L’Enfant terrible“ vyhrála jen o rok později první místo v soutěži „Prix de Parfum Artistique“ na parfémovém veletrhu „Global Art of Perfumery“ v Düsseldorfu. V témže roce přibyly do této řady vůně Les Jeux sont Faits a Rouge Assasin. Loni to byla reedice vůně Gardez-Moi a letos L´Art de la Guerre.

(www.puredistance.com)

Vynechat bych ale neměla ani loňskou limitovanou edici vůně Lys Epona ve flakonu baccarat, které bylo podle parfumo.de vyrobeno pouhých 100 kusů. Kromě vůní značka produkuje i vonné svíčky a jejich butik sídlí v Paříži na Rue de Castiliogne, kde ovšem najdete i řadu dalších neméně zajímavých nikovek. Návštěvu vřele doporučuji.

(zdroj: www.parfumo.de a www.meinduft.de)

Ta kočička! Já  ji chci domů...

Rouge Assasin

Rouge Assasin (geniální název!) se točí kolem pižmovýho kosatce. Představte si ten z Autour de l´Iris ale bez pudru. Potom si ho obložte dřevem a tonkou a máte Rouge Assasin… vlastně nemáte. Chybí tam ta suchá štiplavost, jako by se tam ještě vetřelo zrníčko růžovýho pepře. Tenhle pepřovej štípanec vykoukne jen občas, jinak se vůně tváří spíš jako uhlazená elegantní kosatcovka. Překvapuje mě, nakolik může bejt vůně, kde se má v základu údajně objevit vanilka, tonka, cedr i santal, tak málo sladká. Možná to dělá to pižmo, kterýho tu neni málo, každopádně Rouge Assasin je víc než zajímavá vůně. Ať už svojí proměnlivostí nebo lehkostí, která z ní vyzařuje.

Psychedelique

Takové decentnější, nebála bych se říct až uhlazenější Borneo 1834. V hlavní roli jednoznačně pačuli, to správně sklepní, jako když vejdete do věčně zavřené místnosti bez oken a cítíte vlhkost, tlení, hlínu a kdyby šla cítit, tak možná i tu tmu. Zem /ehm, podlaha?/ je z udusané, chladné hlíny, dřevěné stropní trámy jsou silně provlhlé a žijí si skoro svým vlastním životem. Vůbec to není ideální místo, tak tam kdoví proč uskladníme pár pytlů s hořkým kakaem (možná je pašujeme?) a protože to bylo namáhavé – docela jsme se u toho zahřáli – lokneme si Kapinána Morgana z plácačky. Ne, nejsme na lodi, jenom to prostě nevoní jako Božkov :) A pokud bychom to náhodou s rumem přehnali, můžeme si nechat zdát o těch kytkách ve složení, protože jejich přítomnost je mlhavá jako sen. Možná se zhmotní - ale spíš ne.

Boisé

Další variace na téma Feminité du Bois, v tomto případě s minimalizovanou ovocnou složkou (vlastně ačkoli jsem původně mluvila o Lutensově, napadá mě, že je podstatně podobnější původní shiseidovské). Boisé se točí kolem trochu zvlhlého cedrového dřeva, které si ale nese svůj typický tužkový nádech, zasypaná spoustou koření (přičemž kmín dominuje), což ji na rozdíl od FdB staví s klidem k tomu unisexu, ale zase to není indická kuchyně ala Serge :) a to vše je zaoblené teplým, lehce nasládle živočišným pižmem, žádná stáj, ale taky žádné vymydleno do bíla. Do podzimního nečasu ideální společník.

Psychedelique

Pořádná dávka zemité/ho pačuli se objevuje hned v úvodu vůně, a v kombinaci se sladkými jiskrnými citrusy je to nádhera. Tahle fáze bohužel nevydrží tak dlouho, jak bych si přála a pačuli nabere směr vlhké podzimní půdy s tlejícím listím i trsy trávy. Pačuli mám ráda, ale zrovna v téhle podobě to není můj šálek kávy. Naštěstí se za pár minut vůně opět promění a přihodí líbivější (mně) lehce větrovou nótu. Ještě se přidá jistá sladkost v podobě vanilkové zmrzliny (ne, vůně neochladne) a cítím i špetku skořice. Celkově se mi Psychedelique líbí, ale mým favoritem zůstává prozatím Coromandel.  

Vlhký dřevo s čokoládou se mi zdá značně psychedelique 

Oriental

Teda já valím voči nad tím složením. Ano, na začátku je svěže citrusová a štiplavě pepřová, ale co tam dělá ten zakouřený indický krámek s kari kořením? Uvnitř sedí obchodník, který si na své dřevěné židličce z pikantního cedru popíjí broskvový džusík a nechává se zahřívat pryskyřičnatou ambrovanilkou.

Boisé

Ha, tak toto je první vůně z té původní sedmičky od Jovoy Paris, která se mi líbí. Cestovatelské zpomínky na trh s kořením, jak se píše na kartičce origo vzorku, ve mně nevyvolává. Ona se totiž dá popsat velice jednoduše a to jako povedený kříženec dvou Lutensů: Bois de Violette a Santal de Mysore, no fakt.

No to jsem si řekla taky, když jsem jí prvně zkusila, že s tím názvem se nějak netrefili.

Chypré

Tak ženská chypre jo? No to si ale na ní musíte dlouho počkat. Protože nejprve vás značně pozlobí zatuchlá vodní zeleň s dost živočišným jasmínem, opatlaným v lučním medu. Pomoc, kde je to chypre?! Po půlhodině to martyrium naštěstí končí a dostavuje se „sametová“ zeleň s jemnou svěžestí a se zemitostí pačuli. Aha, takže moderní chypre, že mě to hned nenapadlo. A pozor, ve spojení s nádhernou orosenou růží a hořkoslanou ambergris s máslovými tóny. No já se picnu, jak se může něco, co nejprve tak příšerně páchne rozvonět do něčeho tak krásného?

Fougere

Hm, taková lepší voda po holení, ale zase splňuje to, co slibuje název, je plná aromatických zelených bylinek, nahořklých citrusů a mechových lesních tónů. Po rozvonění dochází k jemnému proslazení květinovou sladkostí muškátů, i když ten tón kompotovaného ananasu si teda mohli odpustit, ble. Je to takový typ vůně, co zanechává stopu v místnosti, jdoucí hodně do prostoru. No nevím, evidentně by to chtělo mužského figuranta

Hesperidé

Když dva dělají totéž, není totéž, aneb zde nečekejte žádnou zahradu a bylinky a pudrové tóny jako u Hesperys od Phaedonu. Toto je opravdu hesperidické jen ve významu další citrusovky. Tedy malinko odlišná je, protože z ní jde spíš taková suchá svěžest. Nemá v sobě totiž dužinu z citrusů, ale kůru. Takže kyselost ano, nahořklost ano, ovšem postrádá to tu citrusovou svěží šťavnatost. Suché vyznění pak podporuje i připojivší se cedr a jemně štiplavým vetiverem a nepatrným pudrovým podtónem. Za celou je absolutně nesladká. Dál už ovšem nic.

Marine

No ano, mořská vůně by to byla, při troše fantazie tam lze najít i tu mořskou pěnu a nepatrný slaný podtón. K tomu se přidává vůně zelených bylinek a ostrouhanotužkového cedru, čímž trochu připomíná modrou Escadu Into the Blue, jen bez těch ovocných tónů, tohle je vyloženě nesladké s trochou pepře navíc. I tak, hledá-li někdo alternativu, tady by to šlo. Přesto je na můj vkus příliš lineární – zmíněný „vývoj“ se odehraje během pěti minut a pak už nic.

Quand?

Tohle bude taky hodně krátké. Po kysele svěžím rybízovém úvodu to voní jako bonpari lesní ovoce, k nimž se zanedlouho přidávají i fialkové bonbóny. Bonbónky nám proloží svěží kytičky (frézie s pivoňkou) a celé se nám to sladce zapudruje. Nebýt toho suchého cedru v drydownu, řekla bych, že mám před sebou nějakou mírně vylepšenou Escadu.

Poudré

Máte taky někdy dny, kdy vás nebaví pecky a chcete navonět něčím jemným, co by vás uklidnilo, zaujalo, nedrhlo a drželo to a líbí se vám Royal Bain od Caronu ve vintage verzi, ale je na vás příliš starosvětský a chtěly byste raději light verzi? Pak by pro vás mohla být Poudré řešením.

Složení toho sice přiznává daleko méně, ale na začátku mě jasně zdraví jiskřivé aldehydy s čerstvě vyloupnutými mandličkami a troškou šťavnaté zeleně, ihned následované pudrovou mimózou, fialkami a orosenou růží, kterou mi právě vzdáleně připomíná Royal Bain po rozvonění, ovšem ve velmi, velmi odlehčené podobě. Avšak zatímco v Royal Bain je smyslem uchovat onen šumivý nakyslý tón, připomínající vůni šampaňského, doplněnou pryskyřičnatostí kadidla a ambry, v Poudré směřujeme zcela jinam: k mléčnosti a vanilkové nasládlosti.

Jak jsem řekla, ona vlastně ani není typicky pudrová jako ostatní vůně z této kategorie, není ostrá, drhnoucí, ani dusivá, na vzdušném cedrovém podkladu nám naopak zůstane jen hebounký "mohérový" pižmový poprašek, který ale právě díky zbytkům z předcházejících prvků vůbec nepůsobí sterilně přesně, jak napsala andry. A kdesi pod tím cedrem tušíte sušený vylisovaný kosatec. V mém případě se z ní stal kandidát naslepo, který úspěšně vyšel.

Je krásná. Od chvíle, kdy jsem ji od Tebe na srazu vyzkoušela, mi leží v hlavě. ;-)

Tento typ vůně žádný nemám, pokud bych chtěla mít, tak by byla volba jasná :-D

La Liturgie des Heures od Jovoy se rozvíjí podobně jako kvalitní kadidlo pomalu tavené na vykuřovací pícce pouze nad plamínkem. Nejprve se uvolní nasládlé olejnatě pryskyřičné aroma s jemným citrusovým nádechem a teprve jak se zrnka začnou připalovat, přetaví se vůně do štiplavější a teplejší podoby kouřících svátečních františků.

Olibanum je prominentní složkou od začátku až do konce. Ostatní složky pouze dokreslují celkovou atmosféru klidu a rozjímání. Vůně bývá přirovnávána k jiné ryze kadidlové vůní od značky Heeley s názvem Cardinal, která je však podle mého skromného názoru mnohem přímočařejší, mnohem výrazněji nakyslá, štiplavá a lehce agresivní. Je prostě autoritativní jako kardinál... La Liturgie des Heures na rozdíl od ní voní vyloženě „poklidně.“ Jako modlitba. Pokud se netoužíte modlit zrovna kostele, přenese vás cypřiš do sluncem zalité krajiny zrodu humanismu, opoponax do tiché místnosti plné už trochu zatuchlých starých svazků nebo nepatrný závan pižma do něčí hřejivé náruče. Každý si může vybrat to své, protože "modlitba" má hodně podob...a to mi na té vůni hodně imponuje.

Jako drobnou vadu na kráse vnímám slabší výdrž, ale jelikož to není příliš „společenský“ parfém, je to vlastně jedno.

Terra Incognita

Při úvodních tónech ostře svěžích citrusů spolu s prašnou zemitostí pačuli se mi na kratičký okamžik vybavila L´Air de Rien, která má údajně evokovat vůni starých zaprášených knihoven, ovšem zde se přidává k zemitosti i určitá navlhlost, takže dojmově to spíš připomíná dřevěný zahradní altán za deštivého podvečera, kde se na stole povaluje několik rozevřených starých knih. Vítr si pohrává s jejich stránkami a převrací je sem a tam.

Kromě toho máme na stole však i dvouposchoďový dort, plněný broskvovo-kávovým krémem, zdobený marcipánem a z vrchu posypaný na prach rozemletými mandličkami. Nakonec do altánu přece jen někdo přichází si počíst a zamlsat si a jelikož se už blíží večer, svítí si k tomu starou petrolejkou (hřejivá pryskyřičnatá ambra).

Psychédélique

François Hénin tuto vůni vytvořil ve spolupráci s parfumérem Jacquesem Florim a sám o ní hovoří jako o „Velkolepé pačuliové vůni, temné, zakouřené, ambrové, opulentní … ani déšť nebo bahno z Woodstocku ji nedokážou smýt.“ Hm, Woodstock, to se úplně nabízí myšlenka na květinové děti, hesla jako „láska a mír“, „svoboda“, Jimi Hendrix. Tak se podíváme na to, co z toho vyleze.

V prvotních tónech se nesou jemňoulince nahořklé „slunečné“ citrusy spolu se sladkostí muškátových květů, což by se dalo brát jako jediný eventuelní odkaz na květinové děti. Psychédélique ovšem není o květinách. O slovo se totiž začne hlásit hřejivá pačuliová zemitost s nepatrnou stopou kakaa, nasládlou ambrou a jemně kouřovým labdanem, takže spíš než ve Woodstocku, jsme v Orientu.

A v tomhle případě si neodpustím v souvislosti se zmínkou o Woodstocku jisté srovnání s Borneem od Lutense, kde pačuli s labdanem působí přece jen „revolučněji“, v Psychédélique je to pro mě tato kompozice víc balsamičtější. V základu ji navíc změkčí a prosvětlí nadýchaná vanilka. Každopádně i tak je to jedna z nejhezčích pačuliovek se skvělou výdrží, jaké znám.

"... takže spíš než ve Woodstocku, jsme v Orientu."

Hele, ale to se přece nevylučuje. Hippies s východními filozofiemi dost koketovali. Prabhupáda tehdy vcelky úspěšně po USA šířil Krišnovo učení. Jogín Satchidananda Saraswati byl přímo na Woodstocku (je vidět i ve filmu). Spousta hudebníků se učila na sitár, včetně George Harrisona. Členové Britských psychedelických kapel se začali halit do kaftanů. Samotný psychedelický obrazce a vzory na látky vycházej z Indických ornamentů...

To pačuli i ambra k tomu rozhodně patřej.

Je to právě dokonale propojený: Psychédelique - psychedelická muzika (mj. Cream, The Doors) - Woodstock.

Psychédélique je jedna z nejlepších pačuliovek (dospělejší, drsnější sestřenice Coromandelu a ženstější sestřenice Bornea 1834) a vždycky, když ji mám na sobě, vzpomenu si na Jima Morrisona, což dává už tak skvělé vůni další rozměr. Jinak Psychédélique je okolím hodně chválená.

Ježiš ten byl krásnej!

Jo takhle do hloubky že by to s tím Woodstockem mysleli? Tak to potom jo.

No, tak já to mám s Coromandelem a Psychédélique opačně.

A to okolí ti závidím, já to dopracovala až k nekomplimentům.

Asi jak kdo. Podle toho to taky dopadlo. Každopádně, počátek věku Vodnáře se do určitý míry ideologicky kryje s hinduistickou "Kali Yugou" (=současný "Železný věk"). Podle nekterých astrologů začal "Vodnář" roku 2012, kdy měla zároveň Kali Yuga dosáhnout vrcholu...nebo spíš dna. Ale to už zabíhám to New Age teorií. Prostě šlo o to odhodit materiální způsob života a vrátit se k přírodě (a přirozené spiritualitě). K tomu se východní učení perfektně hoděj.

Prostě a jednoduše, hipíci jsou načichlý vonnejma tyčinkama a pijou masalu. Vím o tom svý. Kdybys viděla moje fotky ze střední, pochopíš...

Ambre Premier

No tak není to sice nejoriginálnější ambrovka, vlastně ani moc novátorská, pokud jde o samotné vůně od Jovoy Paris, přijde mi spíš jen jako trochu poupravená Psychédélique, ale pěkná je, to jo. Výrazně odlišný je pouze začátek: směs koření se sladkou náplní z pomerančového bonbónu. Pak vás příjemně zmámí muškátová sladkost z Psychédélique s přidanými okvětními plátky růže namočenými do medu.

A jak ze základu již zmiňované vůně podle mě vytvořili ambrovku? Zcela utlumili zemité tóny pačuli, malinká stopa tam ovšem zůstala, k tomu přidali lžičku kakaa a karamelu, nechali stejně měkce nadýchanou vanilku a u „prachové“ ambry otočili knoflíkem jednou doprava .