Ys.Uzac

Za touto švýcarskou značkou, která byla založena roku 2011, stojí parfumér Vincent Micotti a jeho manželka Vera coby umělecká ředitelka. A co je na jeho osobě zvláštního? Pochází totiž z umělecké rodiny a svou kariéru započal jako koncertní cellista, což se dle svých slov snaží zachytit i ve svých vůních. Zároveň přitom dbá na jejich vysokou kvalitu a při jejich výrobě prý používá více než 90 % přírodních složek. Každou vůni přitom zdobí ruční balení, vyráběné na velmi staré knihtiskárně.

(www.pumiris.com)

Jako první byla roku 2011 uvedena čtveřice vůní: Lale, Metaboles, Monodie a Pohadka. Loni k nim přibyla dvojice vůní Immortal Beloved a Satin Doll a pro letošní rok značka chystá novou limitovanou edici vůně s názvem Sacre du Printemps (složení: galbanum, černý rybíz, vetiver, guajakové dřevo, andělika).

(zdroj: www.ausliebezumduft.de, www.luckyscent.com a www.annabelle.ch)

Lale

Vůně má údajně připomínat zimní procházku květinovou zemí, tanec vánočních vloček a co já vím ještě. To ano, z vůně dýchá takový jiskřivě ledový chlad, ale tím na mne působí zároveň tak nějak odtažitě.

Vůně jiskří už od začátku nahořklými citrusy. K nim jako doplněk pro zahřátí slouží vůně čaje a sušených meruněk. A ty meruňky jsou zvláštní tím, že i tak mají stále ty jemné chloupky, jako kdyby byly ještě čerstvé.

Do toho opět vnáší „chlad“ červený pepř, rozemletý na velmi jemný prach a trocha pikantního šafránu. Zřejmě i díky tomu bílé květiny, které tvoří součást kompozice, nemají šanci působit jakkoliv omamně. Chudinky mrznou :).

Při této procházce bílou krajinou se zahřejeme až na konci v chaloupce z překvapivě téměř hladkého, suchého cedrového dřeva, jelikož venkovní ohníček, který měl k tomuto účelu posloužit, už jen lehce dodoutnává a oprášíme ze sebe vanilkově-pudrový benzoin, co na nás venku místo sněhových vloček napadal.

Métaboles

Ze zelených vůní mám vždycky strach. Tato má překvapivě krásný začátek: nahořkle svěží až jiskřivé citrusy se sladkou mátou a kovově chladnými tóny. Do toho přichází nasládlá sušená lékořice, která vůbec nepůsobí otravně. Je tu i trocha suché zeminy.

Zatuchlá skleníková zeleň se nakonec přece jen na chvilku objeví – mám podezření, že za to opět může hřebíček. Naštěstí nezlobí nijak zvlášť dlouho a ze zeleně nakonec znovu zůstane jen bylinková stopa sladké máty. Po rozvonění se pak z Métaboles vyklube hebká pudrová vůně s ambrovými dřevy a senem, na kterém leží čistě vyprané, ale díkybohu neškrobené prádlo.

Monodie

Jako monodie nebo také seconda practica se označuje hudební styl, vzniklý kolem roku 1600. Jde o jednohlasý zpět se skromným doprovodem. Prapůvod má už toto slovo ovšem v řečtině, kde znamenala báseň nebo jednohlasou píseň, v níž někdo oplakával smrt jiného člověka. No a o čem nám zpívá tahle vůně?

Jsem rozjuchaná ovocenka se ultra svěžími citrusy, šťavnatými sladkými mirabelkami a švestkami. Abych nevypadala příliš rozpustile, nechám se umravnit trochou hořkého zeleného galbana a vypůjčím si kyselou rebarboru a orosenou čajovou růži z Rose Ikebana.

No ale protože jsem puberťačka, dám si karamelky, ovocnou žvýkačku, vyndám si z dřevěného pouzdra pudr (suchý santal a pižmo), abych si vylepšila make-up a vyrážím na svou první diskotéku, kde diskžokej mezi tanečníky čas od času vypustí obláčky kouře – netušit, že to má být nikovka, tipovala bych to na novou Juicy Couture nebo něco podobného.

Furt mi vŕta hlavou, kde došiel k tomu názvu Pohadka...

Pohadka

Vůně byla údajně inspirovaná stejnojmenným hudebním dílem Leoše Janáčka. A je opravdu pohádková? Osobně bych ji tak neoznačila, ale to vůbec neznamená, že je to špatně. Naopak se velmi povedla. Můžete si ji totiž představit jako mix Fumerie Turque, Baume Tolu, Corte Belfiore plus špetky dalšího navíc.

Máme tu čerstvě nasekanou trávu (ta je tu navíc), hustou slivovici, pálená dřeva, medově nasládlý jasmín a navoskovanou kožené křeslo, Kůže lehce drhne a je načichlá tabákovým kouřem, teprve v základu trochu změkne.

A právě v drydownu se dostavuje něco, co bych zase spíše než pohádkovou nazvala venkovskou atmosférou: teplý letní podvečer, kdy se ve vzduchu mísí vůně sušeného sena, zapálené dýmky, pracovních kožených bot, horkého grogu, medových perníčků a čerstvě upečených buchet, plněných vanilkovým pudinkem a posypaných práškovým cukrem.

Byla jsi rychlejší. U Leoše Janáčka a jeho Pohádky pro cello a piáno.

Immortal Beloved

Vždycky když vidím v názvu zmínku o nesmrtelnosti, tzn. zároveň nepřímou narážku na slaměnku, přistupuji ke zkoušení s obavami, že se na mně rozvoní jako cukrová vata. V této vůni se však člověk dočká fakt i slaměnky.

I když ne hned na začátku, to voní po kořeněném koňaku a švestkových povidlech. Sladkost ovšem vzápětí mizí s příchodem sušené aromatické levandule, špetky drceného pepře a hřejivé pryskyřičnaté ambry.

(www.pumiris.com)

A jak jsem již naznačila, naše "nesmrtelná milenka" se objevuje až po rozvonění. Schovává se uvnitř staré knihy v kožené vazbě, načichlé kouřem a tabákem. Je téměř autentická, pěkně usušená, přesto i ji zdobí několik krystalků zkaramelizovaného cukru. Ať tak či tak, zatím nejlepší slaměnková vůně s úžasnou výdrží, co znám.

vďaka!

Immortal Beloved mě láká dokonce i navzdory švestkovejm povidlům, a to je co říct. Ale možná za to může jen ten tvůj vábivej popis kompozice :)

Naprosto souhlasím s moudjahidine... zní to nadmíru lákavě... tohle ych moc ráda vyzkoušela, slaměnku ve vůních mám moc ráda...

Znáš  Immortele de Corse od L'Occitane? Nádherná slaměnka...

Ke své smůle znám a pouťová cukrovovatová slaďárna mi už nikdy nesmí znova na ruku . Jestli nějakou slaměnku, tak zatím bych volila Immortal Beloved.

Proboha...co to tam máš, to není možné... já tam mám slaměnky (nesladké) a chlast... no možná trošičku sladké to je... ten chlast nevidím jako whisky, ale třeba jako drambuie, ale naprosto žádná cukrová vata... ani trošičku...

Ale je to možné, parfemka ti to může potvrdit :) . Jinak já vím z její kůže, jak má vonět správně.

Satin Doll

Careful, amigo, you´re flippin

speaks Latin that satin doll

Satin Doll, snědá kráska v saténových šatech, která na sebe okamžitě upoutá pozornost, když se objeví v jazzovém klubu. Její vstup je kořenitý, ale vzápětí se ukáže kosatec v celé své kráse, je trochu pudrový a trochu zelený. Jako doprovod se objeví po nějaké chvíli růže a tuberóza, aniž by však dominanci kosatce chtěly potlačit. Co jí chybí k dokonalosti? Trochu myrhy, kadidla a přesně tolik větvičníku, aby se z ní mohla stát lehká chypre. Tohle přesně si asi myslel Vincent Micotti a podařilo se mu to beze zbytku. Trochu drzá, svůdná, ale přesto elegantní, napudrovaná a v semišových rukavičkách. Jako ta ve stejnojmenné skladbě Duke Ellingtona a Billyho Strayhorna.

Immortal Beloved

Immortal Beloved... nesmrtelná milenka... die unsterbliche Geliebte. Tak oslovil Beethoven ve svém dopise, který se našel v jeho pozůstalosti, jednu dámu, jejíž identita nebyla přes všechny pokusy odhalena. Mimochodem, dopis byl napsaný v Teplicích. Tajemství, koho tenkrát miloval, si Ludwig odnesl s sebou do hrobu.

A jaká je tedy Nesmrtelná milenka v podání Vincenta Micottiho? Na začátku opojná jako dobrý koňak, sladká jako zralá švestka, něžná jako růže a smyslně ambrová. Jak čas ubíhá, vzpomínka bledne, na koženém křesle zůstává ležet suchá kytice... slaměnka...ano, i ona je nesmrtelná... immortelle.

Lale

tichá vůně

Citrusy a ovoce, bílé květiny a pak zase ovocný tón. Je to trochu jakoby se Lale nemohla rozhodnout, jestli bude spíš ovocná nebo květinová.

Vincent Micotti se tentokrát nechal inspirovat při pobytu ve východních Himalájích, kde objevil pod sněhovým příkrovem zimokvět - keř, který kvete na konci zimy. Tak možná, že i zimokvět je v té směsi osmanthu, meruňky a čaje. Aby to nebylo přespříliš transparentní, přimíchal tam trochu pepře. A v téhle chvíli už se Lale rozhodla, že bude květinová a nechá se doprovodit jemným dřevem a závanem kadidla.

(www.ashigaranet.com)

BOM Incense

Vincent Miccoti mě zaujal už svojí Pohadkou a Immortal Beloved, takže když loni uváděl novou exkluzivní kolekci Blend of Marvels s exkluzivní cenou a jelikož miluju vůni kadidla i pistácií, čekala jsem opravdu bombu, ale nakonec jsem se z ní vyloženě na zadek neposadila. Ne, že by nebyla zajímavá a povedená, jenže ona je spíš pánská než unisexová. Kadidlo v ní je zpočátku ledové a štiplavé a mísí se s cypřišovou pryskyřicí a koprem.

Teprve po rozvonění, kdy se objeví andělika a pistácie, téměř neznatelně zesládne, dá-li se to tak vůbec nazvat. Každopádně ale kdo rád pistácie, tady jsou výraznější než třeba v Petit Guerlain nebo La Petite Robe Noire Ma Robe Petales. V téhle fázi se přidá už i cedr a chlad a štiplavost kadidla konečně povolí, přičemž v základu se díky živočišnému pižmu s koženými podtóny a pár kapkám vosku nakonec od kadidla dočkáme i trochy toho tepla.