Krasobruslení a jiné sporty

Zdá se, že to může nosné téma... Je fakt, že minimálně pokaždé začátkem roku (leden ME, březen MS) si o krasobruslařích povídáme. 

A olympiáda! Nebudou v zimě hry v Pchjong... v jižní Koreji?

Luna 

"Já to obdivuju, čte se to krásně, ale živě vidím to vstavani, tmu, zimu, dril. I tak si myslím, že to za to určitě stálo. A dvojité skoky, JÁ ODPADNU, to je skoro strop, ne? Mám v plánu dat obě děti na sport, je to skvělá příprava na život. Já lituji, že jsem nic pořádně nedělala, jen chvilku atletiku, ale nic zásadního. Manzel dělal závodně cyklistiku a prý mu to dalo takovou větší sílu do života, že nic není zadarmo, strašně důležitá věc.

Jinak zde naše "úča" Koukám, že teda dost úspěšná! A my z ni měli srandu, že nedosahla na okno...Bože, ti puberťaci...

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Ingrid_Spieglová"

.

.

No tak teda Ingrid, všechna čest! 

Je to tak. S odstupem času  jsem ráda, že jsem to absolvovala. Nebyla to vždycky sranda, nechtělo se mi vstávat do tmy někdy v pět, byla mi zima, pořád vidím, jak si na sebe v tom brzkém tichém a chladném ránu navlíkám punčocháče a těším se, až půjdu zase spát ... ale zase ta motivace v podobě jízd těch obdivovaných krasobruslařek, jejich šaty, ladnost... Zpětně obdivuju své rodiče, že se na to se mnou dali. Oba dva typy sova, takže jen pár hodin spánku. Ta mrazivá zimní rána v chladném italském fiátku před smíchovským činžákem, s vůní kůže a benzínu a tatínkovy první cigarety (tam podle mě vznikla moje láska k Shalimaru, mně to všechno vonělo , viz článek na blogu).

Já, asi stejně jako tvůj manžel, bych neměnila. Jsem ráda, že jsem to absolvovala a mnohem víc mi to dalo než vzalo, ale je to asi případ od případu. 

Mně to zní naprosto k nepřežití. Ale kamarádka na své krasobruslařské dětství vzpomíná stejně jako ty, prý ji to strašně moc naučilo, kázni, disciplíně, vytrvalosti.

Já jako úplně malinká akorát bruslila v bačkorách po obýváku a milovala Ondráčka.

dzizisketa 

"Běh na dlouhé tratě nesnáším, ve škole jsem vždycky už vybíhala totálně znechucená, taky jsem vždy byly v poslední pětce. A ty povinné cviky byly co? Nic si pod tím neumím představit, leda povinné prvky, ale těm se říká prvky, že jo.

A už mám další cíl - dřep na jedné noze. Teda jeden, padesát jich být fakt nemusí "

.

.

Běh na dlouhé tratě jsem taky nesnášela. 

Ty povinné cviky, resp. "povinná", to byl seznam  určitých figur, u kterých se dbalo na skluz, hodnotila se jízda do hran (vnější, vnitřní) atd., čili velmi technická záležitost. Bylo to součástí závodů: povinné - krátký program - volné jízdy.

Naprosto nezáživná věc pro diváky, která probíhala v podstatě jen za účasti rozhodčích, zírající na provedení přímo na ploše, zkoumající výkon takto zblízka (držení těla, práce nohou a rukou, samotná stopa na ledě...).

Povinné se trénovaly zpravidla jen ráno, před školou. Důležíté bylo se pořádně nabalit (na Štvanici byla zima) a nezapomenout si takové zvláštní "udělátko" - dva šroubováky spojené se špagátem, kterými se na ledě narýsovaly dvě kružnice... 

No tak to musela být fakt zábava, povinný cviky, ke mě se dostal akorát ten krátký program. Jako adolescentka jsem krasobruslení celkem sledovala, teď už ho cíleně nevyhledávám, i když je to jeden z mých oblíbených sportů. Pokud se tedy u mě dá o něčem takovém mluvit, žádný průběžně nesleduju, ani jako přehled, ani v televizi, ale když narazím na krasobruslení, jako u jednoho z mála na něj koukat vydržím ráda

Já jsem teda z rodiny, která se věnovala spíše mozkovým zábavám ve volných chvílích, což je hodně dáno tím, že jsem z vesnice, kde bylo hodně práce na poli a na podzimku, a já jsem osobně dost nesportovní typ, takže jsem se o extra tělesné tužení moc nebrala, a jsem teda i dost gramlavá.

I když v pondělí jsem byla na první lekce jógy v životě a hned jsem byla pochválena za stromeček (vrkšásanu), potěšilo.

Takže Ingrid je asi fakt známá... občas ji ještě potkám a kupodivu, stále si své žáky vybavuje. Jo, rodiče...Tam musí být obrovská podpora. Mě by zajímalo, jak to tak vznikne, že začneš dělat takový sport, byl to prvotní nápad rodičů, že jim přišlo, že by to mohl být sport pro tebe nebo Ses třeba klouzala po parketach a točila někde v sukýnce s tím, že chceš sama být krasobruslařka?

Ja jsem třeba chodila 9 let na klavír, páč jsme ho měli doma a otec se pokoušel o hraní a navíc zbožňuje vážnou hudbu, obzvlášť klavírní koncerty, ty tuny gramofonových desek a žádná pohádka (tehdy mě to teda žralo), samej Liszt (náš rodinnej oblíbenec) No, byla to taky dřina, zase jiná a taky toho nelituju. Ale teda talent jsem úplně nebyla, no. 

Ovsem hodiny v baletní učebně, která voněla jako Ambre Fetiche...

"Mě by zajímalo, jak to tak vznikne, že začneš dělat takový sport, byl to prvotní nápad rodičů, že jim přišlo, že by to mohl být sport pro tebe nebo Ses třeba klouzala po parketach a točila někde v sukýnce s tím, že chceš sama být krasobruslařka?"

Když o tom tak přemýšlím, sešly se tři věci:

Zaprvé sedmdesátá léta (a několik let předtím), to byl zlatý čas československého krasobruslení. Sourozenci Romanovi, Hana Mašková, Ondrej Nepela... ČST byla takém velkým popularizátorem krasobruslení a od r. 1973 dokonce v barvě :-)... Maminka to milovala a mě to taky chytlo. Zadruhé jsem slyšela na hudbu, tancovala jsem, předváděla se... A zatřetí, když mě u příbuzných na stadionu v Hlubočepích postavili někdy ve čtyřech, pěti na led, tak jsem se po pár krocích rozjela a nechtěla jsem jít domů. 

Hele, a já myslela, že tatínek je spíš na tu italskou kantilénu. 

V sedmdesátých létech bylo taky moderní dávat holky na gymnastiku.

Když běželo v televizi krasobruslení, taky jsem bruslila na parketách a chtěla dělat balet nebo krasobruslení, ale nakonec jsem skončila u gymnastiky, ale jen dva roky. Rodiče, po poradě s lékařem, mě z ní stáhli, prý velká zátěž na záda. 

mozna bud rada, mam pribuznou, co delala sportovni gymnastiku a se zady ma docela velke problemy porad. i kdyz by to clovek necekal, spis bych si myslela, ze jak je ten stred tela spevnenej bude to pro zada dobre.

Moja mama si ako 5-ročná krasokorčuľovanie doma vydupala a chodila tam sama. Našťastie zimák nebol ďaleko, lebo ako 1 zo 6 detí by ju tam nikto nemal ako vodiť. Ešte moju dcéru učila korčuľovať, ale zlomila si pri tom ruku, takže mladšieho už nie a je to teda vidieť ten rozdiel.

Ja mám s chrbtom problémy zas z atletiky, čo by človek čakal že je pomerne všestranné cvičenie....problém je, keď sa preháňa, ako všetko a teda teraz na športových kluboch vidím že to ide stále do väčších extrémov.

Díky za "sondu" do tvých začátků, no fakt závidím, je to krásný sport. Já jsem to nejvíc sledovala tak koncem 90. let již coby adolescent ( mimochodem Pluščenko, kterého jsem sledovala od začátku, je "můj ročník" a už je v "důchodu"), takže už jsem to fakt prosvihla! Od té doby se to ale strašně změnilo, tak jako všude mi přijde, že ted´ frčí originalita za každou cenu spíš než snaha o klasické "dokonalé" provedení, možná se mi to je zda, nejsem odborník. No, měla bych to zase začít sledovat!

No a jinak NE, italské kantileny nejsou otcova parketa, opravdu výhradně Chopin, Liszt a taky sprint na 200 metrů, dotáhl to až na mistrovství republiky. Atletika a krasobruslení, to jediné sleduju v TV, ostatní sporty (je jedno co, prostě vše ostatni') mě k smrti nebaví!

to je jeden z dovodov, preco by som dieta dnes na vrcholovy sport nedala (druhy najzvaznejsi je ten, ze sa strasne tlaci na vykon - takze kamaradky dcera nemoze ist na tyzden skolu v prirode, pretoze ma zavody) - clovek by si povedal, ze ide aspon na majstrovstva CR a on to Prazsky prebor (sutaz by aj stihla, ale vynechala by nejake treningy). pritom ziadnu ambiciu typu raz sa dostane na Olympiadu v tej rodine nikdo nema. 

kamarata syn zavodne hra hadzanu a odvtedy, co zacal, sme ho uz nevideli. (teda raz, pretoze mali zavody 500m od nasho baraku a zrovna sme boli doma). to sa da s jednym deckom v rodine, ale nie s dvoma a muzom, co kazdy druhy vikend pracuje.

Presne. Presne, presne presne.

A máme obrovský problém zohnať "len krúžok", aby mali deti aj nejaký pohyb mimo lietania po vonku.

Tyjo, ja nedavno videla nebo slysela reklamu na hokejovou pripravku, kde zaznelo neco ve smyslu: chcete, aby deti vydelavaly poradny balik?"

Moje deti budou chodit na rugby, pokud je budu mit se soucasnym partnerem, jeho tatinek byl v mladi rugbyista.

Za chvíli pojede na ME volnou jízdu Michal Březina, první po krátkém programu... držím palce a vím, jaká je to výzva a tíha pro něj.  (ČT sport)

domenica taky držím palce, moc bych mu přála nepokaženou jízdu.

Mohučanka 

nebo pokaženou jenom malinko

domenica no prostě takovou, aby s ní byl spokojen