Desítka je vůní, do níž Bertrand Duchaufour znovu nacpal všechno možné, jak je jeho dobrým zvykem a vylezlo mu z toho kupodivu jednou stranou pro něj typicky divoké, přesto pořád nositelné gurmánské kadidlo s kůží. Na úvod tu máme větrové lékorky (fenykl) s limonádovým růžovým pepřem a sklenicí třešňové coca-coly (heliotropin?), v níž plave najemno namletá sladká skořice.
Během pár minut se už ale projeví orientální charakter vůně a skrze tyhle gurmánské složky začne prostupovat teplé kadidlo. Není vůbec kostelní, společně s dalšími pryskyřicemi a dřevem spíš připomíná příjemně praskající krb. A aby nám to nebylo málo, Bertrand nám k tomu přidal ještě tabulku bílé čokolády (tonka). Řekla bych, že kdo rád Traversée du Bosphore, měl by vyzkoušet i Mon Numéro 10.
Desítka je vůní, do níž Bertrand Duchaufour znovu nacpal všechno možné, jak je jeho dobrým zvykem a vylezlo mu z toho kupodivu jednou stranou pro něj typicky divoké, přesto pořád nositelné gurmánské kadidlo s kůží. Na úvod tu máme větrové lékorky (fenykl) s limonádovým růžovým pepřem a sklenicí třešňové coca-coly (heliotropin?), v níž plave najemno namletá sladká skořice.
Během pár minut se už ale projeví orientální charakter vůně a skrze tyhle gurmánské složky začne prostupovat teplé kadidlo. Není vůbec kostelní, společně s dalšími pryskyřicemi a dřevem spíš připomíná příjemně praskající krb. A aby nám to nebylo málo, Bertrand nám k tomu přidal ještě tabulku bílé čokolády (tonka). Řekla bych, že kdo rád Traversée du Bosphore, měl by vyzkoušet i Mon Numéro 10.