Kus exotického vyřezávaného dřeva zabalený v kožešině, pravidelně potíraný hutnou rozehřátou balzamickou mastí kafrovým podtónem. Voní jemně kouřově, teple, nasládle a zachytává se ve struktuře, v každé rýze, a usazuje se tam jako tmavý mastný nános. Po týdnech této péče se dřevo s kožešinou jako oběť bohům na vrcholku schodovité pyramidy spálí a vonný dým putuje vzhůru až k nozdrám postav s nevyslovitelnými jmény.

Promo se nám trošku zvrhlo, ale já to vidím jednoduše. Přijde vábivý chlapík s kouřovou aureolou. V puse ucítíte kov a trošku vás někde uvnitř píchne ten pohled. Ukáže na velké, zralé, jedovatě zelené jablko Babičky Kovářové támhle na tom zvláštně pokřiveném stromě. Chcete ho - to jablko - moc a intenzivně ho chcete. - Nemůžeš. Ať už pro společenské normy nebo pro vlastní svědomí; nemůžeš. - Ale můžeš. A půjdeš. Budeš. Vezmeš si. Jako zhypnotizovaní jablko pomalu utrhnete, pečlivě vážící a vychutnávající každe gesto, a zakousnete se, bez rozmyslu a chtivě. Vystříkne šťáva, chuťové pohárky registrují prvotní kyselkavo. Chlapík se pousměje a pod vlivem jeho medovoambrového hlasu začínáte tát. I on se mění, kouř houstne a z kovově šedomodré začíná hřát sladce dřevitou myrhou, jež se pomaličku pálí a pálí... kyselkavo v ústech sládne zakouřenou vanilkou, hřeje pižmem... a kolem je les guajaků a santalů. Uhlazených. Hořkosladkých. V nose jemně zaštípe ten starý známý chladně kovový závan... Zase to tolik nebolelo, že?

Sladka medova orientalka s zivocisnym oudem

toto považuju za lutenso-sheldrakeovskou pomstu mé osobě.. ledový zelený čaj (přírodní: sypaný s kostkami ledu) s bobkovým listem, tymiánem a hřebíčkem (tradičně hódně) se šťávou vymačkanou z mandarinky těsně před dozrátím, čili ještě trošku zelenou a nakyslou /// ledový zelený čaj s bobkovým listem, tymiánem a kopcem hřebíčku se šťávou z nakyslé mandarinky

nesladké sušené bylinky, spíš až zeleno-hořké

Mango naložené v cukru, ale ten naštěstí celkem brzo roztaje a zůstane jenom tenká nahnědlá a trochu připálená krustička na čerstvých plátcích šťavnatého manga. Sladkost ubývá do velmi přijatelné míry. Z dáli sem přímořský vánek donáší exotickou vůni plumérie. Čas zapíchnout slunečník do písku, namazat se krémem, co na kůži osychá a mění se v nesladký pudr, a ucucávat brčkem koktejl s deštníčkem. Exotická dovolená.

citronová zmrzlina na syté, zlatavé, drhnoucí pryskyřici s bylinným (Sergeova polívka) až cypřišovým akcentem, po delší době zmrzlina roztaje v poledním slunci kdesi ve vyprahlé jihoamerické stepi (neptejte se proč, asi jsem o někde vyčetla, ale mám asociace s různými Tenochtitlány, Tijuanami a spoustou ještěrek, za což asi může flakon ) – suchá tráva, suché keře, hlína, pár stromů, z nichž prýští pryskyřice, a možná nějaká ta rozvalina aztécké pyramidy. vůně zlatá a plná slunce.

Orchidejové lanýže na suchém pačuli. Oslazené krémovou vanilkou, ne úplně málo, a doplněné vlhce pudrovým bílým pižmem ve stylu Narcisa Rodrigueze. TF Black Orchid pudrovější, bez okurkového láku. S vývojem se čím dál víc zakulacuje a postupně se do ní vylévá med z dřevěného soudku. Sladká sytá květinově dřevitá orientálka.