Mal-Aimé Parfum d'Empire

Navonět se Mal-Aimé je jako lehnout si do trávy a rozemnout mezi prsty listy řebříčku a hluchavky. (Dnes na procházce ověřeno :-) Voní teple zeleně dřevitě jako řebříček a citrusově zeleně jako hluchavka, zároveň je v ní oblé nasládlé čisté tělové pižmo a trochu kosatcové zemitosti z hlíny u kořínků. Je to tak povědomé, jako něco jedlého, a přitom ne. Jako chlebíček - plody slézu, který jsme s obavou ochutnávali jako děti. Určitou svou částí mi připomněl některou z Hermèsových "zahrad", zároveň trochu od trávy ušpiněnou původní Ivoire (Balmain). Autentická vůně.

Veľmi zaujímavý korenisto-zelený tón, až taký zaujímavým že si tú burinu budem chcieť niekedy ísť ovoňať. Trochu ginu, ďalšej zelene a mrkvovopôsobiaceho kosatca, ktoré to ale len podkresľujú, dominuje tá "burina".

Nádherná vůně sušenek, jsou ale rozmatlané v hlíně... vůně mi připadá "lutensovská", něco z Bornéa, pro milovníky echt hliněných pačuliovek. Po chvíli cítím toasty s meruňkovou marmeládou a solí, zase Lutens... a po úplném rozvonění příjemně malinové sladké pižmo.

Normálně je to příjemné!.
Jakoby nasládlé a naměkčelé kopřivy lehce do gurmánské roviny s vláčně prašnou, delikátně/příjemně nakyslou kosatcovou pastou.
Teplé a přitom osvěžující.
je to vůně do bílé, větrem rozevláté řízy...
(a nebo - vlastně do jakékoliv bílé košile, halenky)

Je to jako probudit se do svatoanensky chladného rána a vydat se na zahradu pro byliny, z nichž by se dal uvařit osvěžující i prohřívající čaj, ke svazku máty přibrat i i pár kopřiv s jemnými chloupky a vůbec se nezlobit na společníka, který si k tomu až nezdravě zdravému zelenému výluhu s nahořklou chutí ukroutí cigaretu z vlastního medově vonícího tabáku. Dokud si ji nezapálí, bude cítit i jemná kůže, možná jeho, možná moje...

Líbí se mi, ale jako pánská.

Už několik týdnů se jí opakoval pořád ten stejný sen. Vždy se ocitla uprostřed neznámé zahrady s ostružiníky a jalovcem, obehnané vysokou cihlovou zídkou. O tom, že byla opuštěná již dlouho, svědčily kopřivy s bodláčím, jimiž zarostl záhon s pomalu usychajícími slaměnkami. E. nasála jejich medově nasládlou vůni a při pohledu na obsypané ostružiníky ji napadlo, jak krásně by se vedle nich barevně vyjímaly florentinské kosatce.

Uběhly tři měsíce a v jejím životě se objevil D. Nejprve se vůči němu chovala dost přezíravě. Bylo to totiž rande naslepo, které jí dohodila její kamarádka. Potom jí ale poprosil, aby na chvíli zavřela oči, že má pro ni překvapení. Během chůze, kdy ji vedl za ruku, cítila teplo slunečních paprsků na tváři. Uslyšela zavrzání kovové branky a když je znovu otevřela a rozhlédla se ... byla tam. JEJÍ zahrada. Někdy se sny stanou skutečností.

Plevel. Šťavnatě zelený a když zmáčkneme lístky a stonky, teče z nich lepkavá nakyslá šťáva. Zeleň se suší na slunci a najednou je tu louka na Korsice. S drobnými kvítky odolávajícími slaným větrům od moře a plnými medově zlatého slunce. A jako třešinka na dortu elegantní suše máslový kosatcový kořen.