strašlivě sladká!

Kravaťák. Značkovej oblek, košile na míru, vypucovanej, nažehlenej - jako první se objeví silná vůně vypraného a naškrobeného prádla. Ale jak postupuje pracovní den, dá si sem tam nějaké espresso, kůže se zahřeje, prádlová vůně vyprchá. S obchodním partnerem doutníček a se šéfem na oslavu uzavřeného obchodu sklenku whisky. Bez ledu. Sundá brýle s designovými obrubami, zakloní se v pracovní kožené židli a je spokojenej sám se sebou. Taková ta seriálová idea úspěchu.

Hele a tenhle Ben Gorham… má takové všechny vůně? Protože tohle je excelentní hustá marmeláda z lesního ovoce, sladkého, zralého, mňam, s příměsí nejlehčího oudu, naprosto nelékárenského, ba až jaksi čistého. A protože lidové moudro praví, nechť nechválím dne před večerem a pravdu dí, přichází večer, který se rychle přehoupne do nejtemnější noci, lesní ovoce velmi rychle dozraje do černých odstínů, je těžké, měkké, hořkne na jazyku, máte ho plné ruce a svět se s vámi zatočí a stisknete ruce v pěst a rozmačkáte ho a temně rudá šťáva vám protéká mezi křečovitě zaťatými prsty, jak se s vámi točí celý svět ve tmě… ve tmě z oudu těžknoucího jako zatažený závěs opony, když skončila derniéra, zhasly světla a scéna potemněla a možná jediný opuštěný herec, kterému skončilo angažmá, sedí na stoličce v koženém plášti, svém kostýmu, ozářen proužkem mlhavého měsíčního světla, v němž je vidět akorát zvířené nánosy prachu s vůní suchého šafránu a na zemi kaluž z rozlité lahve rumu, kterou křečovité ruce upustily… Uvolní ruce a pohlédne na své černorudofialové dlaně, ze kterých pomalu odkapávají poslední zbytky tekutiny a cítí hořkost konce jedné kapitoly a možná i celé knihy, protože tu není, kdo by jeho životní hru psal dál…

řekla bych, že povedená, ale mému nosu tam něco vadí, asi ta bulharská růže (soudě podle toho, že vzorek jakéhosi čistě růžového parfému z Bulharska mému nosu neseděl podobně). čokoládu necítím.

Živočišná kůže, zčernalá a nasáklá mastnotou a doteky dlaní, napnutá na veliký buben, který se používá při rituálech, kde figuruje oheň, pálené balzámy a tančící lidé. Zpocené dlaně vydávají na napnuté kůži hluboké rytmické zvuky a ta kůže to všechno cítí, všechno nasává, dým, prach i pot, teplo lidí i ohňů, hřejivost země, kterou během dne rozpalovalo pražící slunce, zvuky nástrojů vyřezaných ze vzácných dřev. Všechno je to opojné, zvuky a vůně, kouřová kořenitá pryskyřičnost myrhy, nahořklost koženého oudu, sladkoslaná hřejivost ambry.

moc ylangu, kterej se mi tu ale nelíbí. hodně výrazná.