saké jsem v životě nepila, ale jako první jednoznačně identifikuju nějaký alkohol. dražší, kvalitní likér, dle mého nosu spíš bylinný než rýžový, něco jako uhlazenější, vylepšená Becherovka? je to taková ostřejší vůně, sušší, trochu štiplavá, to ovoce z hlavy tam vůbec necítím, vlastně žádnou sladkost. z vůně mám opuštěný dojem, planina, nikde nic a nikdo, široko daleko rovina, občas zafouká vítr a uprostřed stojí jeden suchý strom bez listí a olupuje se z něj kůra. přijde mi smutnější, opuštěnejší než De profundis – mně jediná známá dojmově podobná vůně. ke konci voní jako Lipo.

…Takže chvíli počkáme, až se mi vyvětrá z bytu ten oblak z jednoho malého šplíchnutí… Tahle vůně je opravdu velmi průbojná. Sladce kořenitě dřevitá, začíná dávkou skořice, hřebíčku a hodně mírného citrusového pokusu, který zanedlouho definitivně ustupuje santalu jemně podmalovanému pačuli. Později se přidá ještě gurmánský švestkový tón. Není v ní nic, co by v ní drhlo nebo zavazelo, citrusy to vzdaly rychle a definitivně, koření je suché a prachové a santal přinejmenším obstojný. Moje velké doporučení, klidně i pro ženy.

Lípa v plném květu, zkáza alergika, a k tomu nadýchaně pudrový podkres nasládlé zlatožluté mimózy - jako Prinova A Sorta Fairytale křížená s Heeleyho L'Amandiere extrait. Ale aby se nám to nezvrhlo do příliš rozjuchaných jarních radovánek, v dalším kole přichází elegantní hořkosladký pomerančový květ dosahující skoro (jen skoro) až úrovně Kiliánovy nešizené černé Sweet Redemption. Položené jsou všechny ty náruče květů na pryskyřičně hřejivé ambře, která v kombinaci se žlutými nánosy pylu působí až medově. Tak má vypadat sladká sytá květinovka - hotová zahrada.

jemne zivovisny oud s medem z lucnich kvetu, ktery prechazi do strudlu a švestek

Velmi decentní, jemná, křehká tuberóza po dešti (nějak tam cítím vlhkost, vláhu).

Lehce živočišné, zaprášené pižmo. Jelínek mezi zelenými lodyhami nacucanými kokosovou vodou, svlaží se u jezírka, kolem voní santalové dřevo. Stejná vlahá, zeleně dřevitá vůně jako v Hermessence Santal Massoia. Přes první vrstvu pižma se snáší druhá, krémově pudrová, s kvítkem jasmínu. Není to nápadná, prostorová vůně, ale drží dlouho a je osvěžující. Jestli má Bedel takových věcí víc, chci o nich vědět.

Zahrada plná květů a zralého ovoce? Ale jistě, v podobě tyrkysově modré aviváže s parfemací „summer garden“. A tahle tyrkysová vůně, která časem získá víc mýdlový nádech, se prolíná celým vývojem, i když po rozvonění už ne jako její středobod, ale prostě jen styl, v jakém to voní. Po ústupu akutní aviváže se objeví plnotučná domácí šlehačka vyšlehaná do husté hladké pěny s medovým zimolezem a pudrově nasládlým pylem z mimózových květů. Ty jsou tu i s celým keřem včetně dřevitých větví a zeleně drhnoucích lístků. Vůně se postupně hebce ambrově zahřívá a zakulacuje a druhý den ráno se dočkáme sladce ovocnokvětinově krémové parfemace kosmetických produktů. Zajímavé, že v této fázi už tam ten šeřík a třešně a švestky včetně květů, dokonale smetanově ohlazené, identifikovat jde.

Začíná nečekaně dramaticky - co má být sladká květinovka je spíš zelené, řezavé; podstatně méně sladké a podstatně více květinové, než by se mi bylo líbilo (Dior J'Adore, Lalique L'Amour). Dva dny mi trvalo objevit tu záhadu: na krk, ne na předloktí! A potom, potom se nesladká pulzující gardénie se zelenou tuberózou zaleje hustým vanilkovým krémem s pár kapkami šťávy z bílé broskve, zralé, ale nepřezrálé, a s pozůstatky hořké zeleně květinových stonků a dřevitého vetiveru vytvoří hořkosladkou lázeň, jako dávat si horkou koupel v mramorové vaně, vlhký vzduch je prosycený vůní květinových olejů; ten zlatý, arganový si pomaloučku roztíráte po kůži s přivřenýma očima, kolem tlumené světlo svíček poblikává v odlesku zamlženého zrcadla - chceš umýt záda? Ano, prosímmm... horká voda smývá z tváře kosatcový pudr a masážní žínka pod mírným tlakem příjemně vetiverově drhne a večer, noc, ráno, všechno splývá v mrazení v konečcích prstů. Volnou asociací a slovy Amy Winehouse, "I died a hundred times, you go back to her and I go back to black."