Průsvitné okvětní plátky bílých květin, z nichž znatelně vyčnívá zelená gardénie. Zpočátku svěží, postupně krémově zesládla a zelené tóny se vytratily. V dojezdu navíc vzdálené tóny surové kůže. Působí na mě jako hedvábný šál přehozený přes nový kožený pásek.
Když jsem před lety zkoušela první vzorky Amouage, Honour mě mezi nimi obzvlášť nezaujala. První vůně byly všechny orientálky, výrazné a jedinečné, dnes stejně ceněné jako tenkrát. Epic, Jubilation 25, Lyric, Gold.... a hlavně Memoir, která mi úplně učarovala. Není divu, že Honour mezi nimi byla trochu jako Popelka, sice kvalitní a pěkná, ale tak nějak moc obyčejná.
Amouage se mezitím vydala do Evropy a portfolio květinovek rozšířila. A v kontextu těchto vůní, ať těch líbivých nebo těch kontroverznějších, právě Honour může zaujmout čestné místo. Možná, že teprve teď, i ve srovnání se záplavou květinových vůní na trhu, jsem schopná ocenit její kvalitu.
Bílokvětinová kráska s gardénií a karafiátem, rebarborově svěží, něžná a nevinná jako ráno, do kterého se probouzí nevěsta. Jenže tato nevěsta má pod krémovými šaty podvazkový pás, místo závoje pár vetknutých květů jasmínu ve vlasech a na nohou luxusní kožené střevíčky. Zlatá pryskyřice se stopou kadidla a tělové pižmo podtrhnou dojem, že tady před sebou máme dospělou ženu, která má styl.
...strom obtěžkaný jasmínovým květenstvím hustým tak, že jak se oním větvovím prodíráte, hladí vás ulpělé deštové kapky po tváři smíchané s opojnou, ale díky dešti osvěžující vůní jasmínu, ve kterém se schovala i tuberoza.
Tuberoza zde není řvavá ani ostrá.
Je tlumená, ale jasná...
...jasná tak, jako když se po bouřce protrhají mraky a přestože poledne, tak předchozí bouřlivou tmu rozčísne sluneční jas z čisté oblohy...
Chladná vůně a současně tišše pulsující.
Zeleň formou jen jakéhosi něžného pohlazení mě neobtěžuje, naopak - je příjemná, konejšivě svěží.
Celou čerstvou kytici barvy slonové kosti, pastelově šedozelené a bílozlaté, osvěženou poctivou sprškou vody dochucují delikátně voskové květy gardenií.
Čistě smyslně něžná...
Téměř infantilnímu outfitu dodá na eleganci, Strohému outfitu dodá na měkké ženskosti
Podle oficiálních stránek značky byla tato vůně inspirovaná tragickým příběhem Madame Butterfly ze známé opery G. Pucciniho. Coby bílokvětinová vůně má odrážet různé stránky její postavy: tuberóza v ní má symbolizovat nebezpečí, jasmín věrnost a oddanost, gardénie tajnou lásku, konvalinka čistotu srdce a bílý karafiát nevinnost, což v základu vyvrcholí v její tragický konec. Ano, tragická, chladná a odtažitá, přesně tak se chová vůně už od začátku, bohužel ne ve smyslu nějakého veledíla, jakým Pucciniho tvorba bezesporu je.
Jen na začátek vás přivítá trocha zelených bylinek a špetka pikantního pepře, než se celou vůní rozprostře podivná kyselost, vodnatost a kovový chlad, která vůbec nedá prostor jednotlivým bílým květům patřičně vyniknout a zahrát to slibované velké divadlo. V podstatě se dočkáte jen ovocné žvýkačkové tuberózy, trochy medově nasládlého jasmínu a příjemné „krémové“ gardénie bez žampionů.
No a v základu, kde by člověk čekal slibované vyvrcholení, dýky, která by rozčísla tuhle nudu, se mu dostane jen něco hřejivé ambry s pryskyřičnatými tóny a jemnou kůží. Rozdíl mezi Reflection a touto vůní je pouze ten, že tady nás neterorizuje zatuchlost, brčálová zeleň a jasmín není živočišný, což z ní dělá „o chlup lepší květinovou letní svěženku“. I tak se mi však stejně jeví pro tuto značku naprosto zbytečná.
Průsvitné okvětní plátky bílých květin, z nichž znatelně vyčnívá zelená gardénie. Zpočátku svěží, postupně krémově zesládla a zelené tóny se vytratily. V dojezdu navíc vzdálené tóny surové kůže. Působí na mě jako hedvábný šál přehozený přes nový kožený pásek.
Když jsem před lety zkoušela první vzorky Amouage, Honour mě mezi nimi obzvlášť nezaujala. První vůně byly všechny orientálky, výrazné a jedinečné, dnes stejně ceněné jako tenkrát. Epic, Jubilation 25, Lyric, Gold.... a hlavně Memoir, která mi úplně učarovala. Není divu, že Honour mezi nimi byla trochu jako Popelka, sice kvalitní a pěkná, ale tak nějak moc obyčejná.
Amouage se mezitím vydala do Evropy a portfolio květinovek rozšířila. A v kontextu těchto vůní, ať těch líbivých nebo těch kontroverznějších, právě Honour může zaujmout čestné místo. Možná, že teprve teď, i ve srovnání se záplavou květinových vůní na trhu, jsem schopná ocenit její kvalitu.
Bílokvětinová kráska s gardénií a karafiátem, rebarborově svěží, něžná a nevinná jako ráno, do kterého se probouzí nevěsta. Jenže tato nevěsta má pod krémovými šaty podvazkový pás, místo závoje pár vetknutých květů jasmínu ve vlasech a na nohou luxusní kožené střevíčky. Zlatá pryskyřice se stopou kadidla a tělové pižmo podtrhnou dojem, že tady před sebou máme dospělou ženu, která má styl.
...strom obtěžkaný jasmínovým květenstvím hustým tak, že jak se oním větvovím prodíráte, hladí vás ulpělé deštové kapky po tváři smíchané s opojnou, ale díky dešti osvěžující vůní jasmínu, ve kterém se schovala i tuberoza.
Tuberoza zde není řvavá ani ostrá.
Je tlumená, ale jasná...
...jasná tak, jako když se po bouřce protrhají mraky a přestože poledne, tak předchozí bouřlivou tmu rozčísne sluneční jas z čisté oblohy...
Chladná vůně a současně tišše pulsující.
Zeleň formou jen jakéhosi něžného pohlazení mě neobtěžuje, naopak - je příjemná, konejšivě svěží.
Celou čerstvou kytici barvy slonové kosti, pastelově šedozelené a bílozlaté, osvěženou poctivou sprškou vody dochucují delikátně voskové květy gardenií.
Čistě smyslně něžná...
Téměř infantilnímu outfitu dodá na eleganci, Strohému outfitu dodá na měkké ženskosti
Podle oficiálních stránek značky byla tato vůně inspirovaná tragickým příběhem Madame Butterfly ze známé opery G. Pucciniho. Coby bílokvětinová vůně má odrážet různé stránky její postavy: tuberóza v ní má symbolizovat nebezpečí, jasmín věrnost a oddanost, gardénie tajnou lásku, konvalinka čistotu srdce a bílý karafiát nevinnost, což v základu vyvrcholí v její tragický konec. Ano, tragická, chladná a odtažitá, přesně tak se chová vůně už od začátku, bohužel ne ve smyslu nějakého veledíla, jakým Pucciniho tvorba bezesporu je.
Jen na začátek vás přivítá trocha zelených bylinek a špetka pikantního pepře, než se celou vůní rozprostře podivná kyselost, vodnatost a kovový chlad, která vůbec nedá prostor jednotlivým bílým květům patřičně vyniknout a zahrát to slibované velké divadlo. V podstatě se dočkáte jen ovocné žvýkačkové tuberózy, trochy medově nasládlého jasmínu a příjemné „krémové“ gardénie bez žampionů.
No a v základu, kde by člověk čekal slibované vyvrcholení, dýky, která by rozčísla tuhle nudu, se mu dostane jen něco hřejivé ambry s pryskyřičnatými tóny a jemnou kůží. Rozdíl mezi Reflection a touto vůní je pouze ten, že tady nás neterorizuje zatuchlost, brčálová zeleň a jasmín není živočišný, což z ní dělá „o chlup lepší květinovou letní svěženku“. I tak se mi však stejně jeví pro tuto značku naprosto zbytečná.