připomíná mi běžné pánské pafémy. ošklivý, zlý vetiver - kazí dojem hřejivě kořeněné vůně. letmá podoba s Egoiste.

Přezrálá šveska, tolu a zkapalněné kadidlo, nádech terpentýnu a temných, nejtemnějších pryskyřic, nahořklé a dřevité, podkreslené semišovým labdanem. Jasmín? Jako aura nad obzorem. Hustý balzamický lektvar v dřevěné nádobě, která za ty roky nasákla všechna aromata sladkých pálených pryskyřic, hořkých likérů, macerovaných švestek i křehkých okvětních plátků. Meditativní, magické. Podobu s Aziyadé nevnímám, nejblíž asi Boxeuses (Lutens) nebo Plum Japonais (Ford), kvůli těm švestkám.

Tmavě fialová, sametově pižmová plastiková fialka se švestkovým nádechem posazená i se zelenými lístky na pečlivě opracované cedrové podložce. Vůně je fialkově pastelová, nesladce pudrově prašně dřevitá, s hodně jemným nádechem hřejivě kořenitých povidel schovaných pod vrstvami dřevitého pudru se zelenými fialkovými lístky.

Woods On A Snowy Evening zpočátku díky svěžím vodním tónům balancuje na tenké hraně hodně dobrého osvěžovače vzduchu a atmosferické vůně, ale název je trefný. Voní jako borovicový les v zimě, vlhká, napůl zmrzlá zem, závěje mokrého těžkého sněhu a rampouchy, z jejichž špiček pomalu odtává voda. Voní jako prokřehlá krajina, čistá a nasáklá vlhkostí, každou molekulu by se dalo ždímat. Voní jako dřevěné kmeny desítky let starých stromů, jako tmavě zelené jehličí a kapka svěže nahořklého jalovce. Atmosféra nakonec vyhrává, ale interiérová vůně by z toho klidně mohla být taky.

jak bylo příjemné nechat se mystifikovat Kalematem, že Arabian Oud rovná se oud pro sraby… tuhle ve Woody si vzpomněli, že oud je vlastně dřevo, a proto je v podstatě celá o oudu. celkem rozumném, ne tom stájovém, spíš s tím lékárenským podtónem, ale přesto sytém a výrazném. a přes něj se místy mihne známá kombinace růže + šafrán, ale za chvíli se zase ztratí.

Sladká, až skoro ovocná vanilková orchidej jen s lehce gurmánským nádechem rumových pralinek v dřevěné misce. Orchidej je čím dál víc šťavnatá, sirupovitá, a i když současně víc vyniká i ten rumový aspekt, tohle je prostě gurmánská květinovka jak vymalovaná a rozhodně se z ní nikdo neopije... Postrádám hořkost kakaa, zemitost pačuli, a vybavuju si Sensual Orchid od Laurenta Mazzoneho, která je vzdušnější a s kapučínem, a Brulure de Rose od Pierra Guillauma, v níž je růže místo orchideje a víc mléčné čokolády. Nakonec se ale orchidej rozpustí v pudrovou vanilkou oslazeném, pikantně kořenitém kakau se santalem. A tady už je to konečně povedené.

sladší na způsob Kalematu, ale ne tolik. teple kořenitá a jakoby tělová, ale není nenápadná. skořice, santal, karamelová krusta (ambroxan?)

nearabská květinová, pro mě trochu nahořklá, leč pěkně zpracovaná líbivka plná sytých frézií s decentním, neomamným, neindolickým jasmínem, pár kapkami ovocné šťávy a střídmým, jemně dřevitým základem. Kdo chce kvalitní, neumělou, ale taky nenáročnou vůni, která se bude líbit, tady je

Aldehydový ylang s kapkou voskového pomeranče, žlutooranžové, lehoulince chyprové retro okořeněné zázvorovým prachem na měkkém dřevitém pižmu s vanilkou. Možná bych tuto vůni ocenila spíš jako svíčku.

Omsmne bile kytky, gumovy ylang

Ylang s akcentovanou sladkou květinovostí, což obvykle dělají nenápadně přidané růže, a potlačenou gumovo banánovo máslovou polohou. Pokud se někdy ylang zdá jako problematická složka, tady je naprosto neškodný. Zalili ho množstvím květinové vanilky z orchidejí a kokosovým krémem, prohřáli a uhladili bílým pižmem a posadili na měkký santal. Sladce exotické, micaleffovsky ženské.

Vůně pěkná, ale lineární - jako všechny edp od Perris. Tohle je sladce krémová směs vanilky a lehce banánového ylangu, který však nijak nerebeluje a zůstává pořád pěkný. Všechno je uhlazené a prohřáté tělovým bílým pižmem. Občas se ozve náznak hořkého pomerančového květu, ale rychle si to zase rozmyslí. V základu je sladkost ještě zahuštěná semišovým labdanem. Jednoduché, líbivé, nikde nic nedrhne... Podobný Lilylang od Sylvaine Delacourte je více vanilkový a bílopižmový, tady přeci jen hraje prim ten ylang.

Pozdní jaro přechází do léta a u studánky s křišťálově čistou, ledově chladnou vodou se u země mlaďounké lístky máty proplétají mezi jahodníky… Utrhneme si pár snítek, zavoní chladivá míza a vánek přinese i vůni kvetoucích bezinkových keřů opodál, lehneme si na záda do trávy, posloucháme zurčení vody, šumění stromů, a identifikujeme pohádkové tvary v oblacích.