další z vůní, kterých je ohromná škoda. sytá, exotická květinovka, příjemná, sladká, ale ne příliš. kokos, ylang, jahodová tuberóza, vanilka, dřevitý základ.

Ale tohle je hezké, jen poněkud lineární. Od začátku pěkný nasládlý pudr z kosatcového kořene s jemnou rtěnkovou růžičkou na sladce hřejivém základu z vanilkového santalu s měkce semišovým labdanem. Vůně má tendenci inklinovat až trochu ke gurmánskému nádechu, ale zůstává něžně pudrová. Základ je dostatečně tlumený na to, aby vůně nijak neječela, Lipstick Rose se nekoná. Nejblíže mi přijde asi Sous le Manteau Fontaine Royale, která je ale přece jen květinovější.

Kus exotického vyřezávaného dřeva zabalený v kožešině, pravidelně potíraný hutnou rozehřátou balzamickou mastí kafrovým podtónem. Voní jemně kouřově, teple, nasládle a zachytává se ve struktuře, v každé rýze, a usazuje se tam jako tmavý mastný nános. Po týdnech této péče se dřevo s kožešinou jako oběť bohům na vrcholku schodovité pyramidy spálí a vonný dým putuje vzhůru až k nozdrám postav s nevyslovitelnými jmény.

Promo se nám trošku zvrhlo, ale já to vidím jednoduše. Přijde vábivý chlapík s kouřovou aureolou. V puse ucítíte kov a trošku vás někde uvnitř píchne ten pohled. Ukáže na velké, zralé, jedovatě zelené jablko Babičky Kovářové támhle na tom zvláštně pokřiveném stromě. Chcete ho - to jablko - moc a intenzivně ho chcete. - Nemůžeš. Ať už pro společenské normy nebo pro vlastní svědomí; nemůžeš. - Ale můžeš. A půjdeš. Budeš. Vezmeš si. Jako zhypnotizovaní jablko pomalu utrhnete, pečlivě vážící a vychutnávající každe gesto, a zakousnete se, bez rozmyslu a chtivě. Vystříkne šťáva, chuťové pohárky registrují prvotní kyselkavo. Chlapík se pousměje a pod vlivem jeho medovoambrového hlasu začínáte tát. I on se mění, kouř houstne a z kovově šedomodré začíná hřát sladce dřevitou myrhou, jež se pomaličku pálí a pálí... kyselkavo v ústech sládne zakouřenou vanilkou, hřeje pižmem... a kolem je les guajaků a santalů. Uhlazených. Hořkosladkých. V nose jemně zaštípe ten starý známý chladně kovový závan... Zase to tolik nebolelo, že?

Sladka medova orientalka s zivocisnym oudem

toto považuju za lutenso-sheldrakeovskou pomstu mé osobě.. ledový zelený čaj (přírodní: sypaný s kostkami ledu) s bobkovým listem, tymiánem a hřebíčkem (tradičně hódně) se šťávou vymačkanou z mandarinky těsně před dozrátím, čili ještě trošku zelenou a nakyslou /// ledový zelený čaj s bobkovým listem, tymiánem a kopcem hřebíčku se šťávou z nakyslé mandarinky

nesladké sušené bylinky, spíš až zeleno-hořké

Mango naložené v cukru, ale ten naštěstí celkem brzo roztaje a zůstane jenom tenká nahnědlá a trochu připálená krustička na čerstvých plátcích šťavnatého manga. Sladkost ubývá do velmi přijatelné míry. Z dáli sem přímořský vánek donáší exotickou vůni plumérie. Čas zapíchnout slunečník do písku, namazat se krémem, co na kůži osychá a mění se v nesladký pudr, a ucucávat brčkem koktejl s deštníčkem. Exotická dovolená.

citronová zmrzlina na syté, zlatavé, drhnoucí pryskyřici s bylinným (Sergeova polívka) až cypřišovým akcentem, po delší době zmrzlina roztaje v poledním slunci kdesi ve vyprahlé jihoamerické stepi (neptejte se proč, asi jsem o někde vyčetla, ale mám asociace s různými Tenochtitlány, Tijuanami a spoustou ještěrek, za což asi může flakon ) – suchá tráva, suché keře, hlína, pár stromů, z nichž prýští pryskyřice, a možná nějaká ta rozvalina aztécké pyramidy. vůně zlatá a plná slunce.