Dneska je velmi hezký den. Dneska mi totiž Chypre Palatin dobrovolně ukázal, co umí. A že to jsou docela věci… Přivítal se se mnou ostře zeleně chyprovým závanem a nevzbudil na první dojem příliš sympatií. Chvíli jsme vedle sebe jen tak seděli, tiše a beze slov, občas jsme se podívali jeden na druhého, občas jsem přivoněla. Jednoduché, okousané, nic. Když už jsem ho chtěla odignorovat a jít o dům dál, můj nos něco zachytil – slabý nasládlý závan, jemné balzamično smísené s doznívajícím galbanem. U kůže nic, stará písnička. Ovšem ta sladkost se probouzela čím dál zřetelněji, už bylo možno jasně rozeznat hebký, sladký benzoin, balzámy, pryskyřici, vanilku a nejneznatelnější kapičku živočišna. Na pozadí té sladkosti se občas mihne mech. Jsem v šoku, jsem nesmírně překvapená – vůně je krásná, má vývoj, jde nenápadně do prostoru a je velmi propracovaná. Původně jsem si myslela, že to bude něco jako Enlevement: hm – dobré – paráda – rozpad a nic. Ovšem tohle je lepší, Bertrand se předvedl. Nejzajímavější pro mě ovšem je, že voní hodně jinak, než bych čekala. Chypre Palatin se povedl, ale spíš než chypre je to elegantní orient, na mně opravdu poměrně sladký.

Mydlova jemnochypre do mekkeho zivocisna. Zajimala by me z nastriku, takto je to hezke, nedrhne.