Pomalu začínám rozumět, co mají být ta roztavená dřeva. Představte si kusy dřeva stravované ohněm: ztrácejí plnost a tíhu, ztrácejí pevné obrysy a jasné kontury. Sensuous je taková - rozplývavá, odhmotňující se, a jistě i hřejivá, za což může taky med a ambra. Chybí v ní zřetelná, jasná linka, jako by při soutisku barev vynechali černou. Hledáte-li pořádnou, drsnou dřevitou nálož, hledejte dál. Tahle vůně je sice sytá, ale zároveň jemná a snad až mazlivá, ovšem spíš na zachumlání s hrnkem čaje než na dráždivé kočkování. V jádru je to slušňačka - jen se podívejte na všechny ty bílé kytky, a k svačině měla mandarinku. Přesto palec nahoru, je to povedená a příjemná vůně.

Jasná a hladká vůně, až krémová, ale přitom svěží. Asi nejvíc cítím fialkové lístky a otočník. A dost výrazně mi připomíná My Name od Trussardi. - Spíš ne, nesedí mi. Jako když loupete mandarinku a lechtá to v nose...

Začátek je výrazně ovocný, sladké višně. Ty po chvíli střídá znatelný rtěnkový, lehounce fialkový tón. Kakao je na mé kůži cítit jen lehce. Spíš než višně v čokoládě tak vůně ve své první fázi evokuje višně kandované. Je sladká, ale ne ulepená ani těžká. Po hodině ovocný ráz postupně ustupuje do pozadí a rozvíjí se kosatec na sladkém dřívku. Vůně se stává vzdušnější, i v této fázi je pro její charakteristiku ovšem nejpřiléhavější označení sladká. Žádná další překvapení už se nekonají, kromě výdrže. Sweet je i po deseti nebo dvanácti hodinách pořád cítit, dokonce i jediný večerní střik na zápěstí drží až do rána.