Ve svém celku je pro mě tahle vůně hlavně vanilková, mohla by se jmenovat Vanilla Chocolate. Ale popořádku. Při zkoušení je všechno jasné: napřed dostanete do obličeje hrstí kakaového prášku. Jakmile si promnete oči, přispěchá koflík silného espresa a v těsném závěsu vůně kakaových bobů, hutná, plná, nepříliš suchá ani zvlášť sladká. Sladkost se vkrádá postupně a je to sladkost vanilková - hladká, ale i pikantní, jak jen vanilka umí být. Na kousku kůže je to při zkoušení takový úhledný balíček nacpaný všemi možnými dobrotami a vůně se zdá silná - rozhodně nemusíte tisknout zápěstí k nosu, abyste ji na sobě ucítili (ale nejspíš ho tisknout k nosu budete, pokud tedy nejste odpírači jmenovaných dobrot zkoušející vůni z čirého masochismu). Pokud se rozhodnete jít do toho a řádně se navonět, radím vám dobře: otevřete si k tomu okno. Vůně v prvních vteřinách připomíná lak nebo mořidlo (v odstřiku vidím, že tomu vcelku odpovídá i barva) a není vyloučeno, že budete potřebovat kapesník, abyste se vysmrkali a utřeli uslzené oči. Suché kakao se tentokrát nekoná, prvních pár minut se pohybujete v oblaku, jaký by nejspíš mohl vzniknout v čokoládovně, kdyby tam někdo zrovna rozlil kafe a loupal si u toho pomeranč, a pořád není vyloučeno, že za rohem číhá natěrač s kyblíkem laku. Po pár minutách se vůně uklidní a začne tiše pracovat na tom, aby vám prosákla všemi póry, což oceníte večer ve sprše, kde se najednou ocitnete na lázeňské kolonádě u stánku s horkými oplatky. Celý den mezi ranní smrští a večerní sprchou vás bude provázet vůně nejvybranější přírodní vanilky a kakaových bobů s dotekem kávy a pomerančových slupek. Nechci říct, že je nevýrazná nebo slabá, okolí ji nejspíš zaregistruje, ale obtěžovat s ní nikoho nebudete (leda byste ji chtěli přiživit, což ale není nutné). Dokonce ji druhý den z oblečení sotva ucítíte - tahle kráska jde opravdu především po vás a vašem těle.