Aromatická, nahořklá, průzračná. Jako džbánek ledového čaje s mátou, trochou koření a plátky broskve. Posezení ve stinné zahradě s bílými proutěnými křesílky, romantické šaty, slaměný klobouk… Na mojí kůži nenese ani náznak pudrovosti, fialky necítím vůbec a často zmiňovaný anýz (či možná spíše badyán) jen lehce. Květinové srdce a dřevitý základ. Zlatavá, čirá, radostná vůně - možná trochu lehkovážná, ale dospělá. Osvěžující jiným způsobem než dnešní svěženky. A docela vydatná, jde do prostoru, drží.

Lehká a jasná jako paprsek slunce. S fialovým Alienem je spřízněná jako odraz v zrcadle - podobu nezapře, ale neublíží. Valníky nacpané jasmínem jely jinudy. Postrádá i hutnost tmavožluté Essence Absolue. Kašmeran a ambra jsou řádně odlehčené a společně s citrusy vyšlehané až do pěny, znatelná je i čajová nota. Vše volně zasypáno květy tiaré. Neobtěžuje ani v horkých dnech, pohříchu však bez ohledu na počasí prachmizerně drží.

Základem je tady bezpochyby fialový Alien. Znáte ten vlhký, lesní tón v EdP? Tak tady je v plné kráse. Rozpálená paseka s jasmínem kvetoucím o život, pod kterým bublá kotel ambry, zůstala kdesi v dálce - víme o ní, ale jsme hlouběji v lese. Je cítit vlhkost podrostu, žádné tlející listí, spíš mech a jehličí. Závan pryskyřice a to hlavní: obrovský kus starého dřeva stravovaný tichým plamenem. Občas z něj vyrazí pramínek dýmu, ale víc voní samo dřevo, spalované žárem. Kdo má v Alienu hořící pneumatiky nebo nepříjemné živočišno, ucítí je tady nejspíš taky. Pro mě nenositelnost fialového Alienu spočívá v pocitu ohromné masy jednolité hmoty, kterou na mě někdo nahrnul bagrem, a v tomhle mi dělá drsná dřevitost oudu ohromnou službu: tu masu prokresluje, tvaruje a svým způsobem nadlehčuje. Celkově mi vůně připadá jemnější než EdP. Svědčí mu vlhké a pošmourné počasí.

Tohle je andělská vůně. Představte si velký, čistý prostor a v něm zní jeden tón - jako když cinknete do misky. Zní a zní, je to jednoduché, jemné, a zároveň výrazné a pronikavé. Nekonečno. Sedí mi skvěle k zimnímu období: nadýchaná sněhová pusinka s vláčným středem, ochucená drceným pačuli, červenou pikantní zavařeninou a trochou karamelu.

Hlavní hvězdou je tady lískový oříšek - zpočátku prudce opražený, později zalitý mléčnou čokoládou a nakonec šlehačkově mastný. No a pak je tady růže: ta je naopak suchá, tmavorudá, ve spojení s vetiverovým základem až drsná. Pačuli celou kompozici jen decentně dokresluje a ke slovu se dostává až později. Nepřeslazená, nevšední, ale zároveň poměrně „bezpečná“ vůně. S původním Angelem moc společného nemá. Výdrž je dobrá, ale ne excelentní, stejně jako siláž. K tomuto pocitu možná přispívá i velmi jemný rozprašovač flakonu. Krásný kousek pro pozdní léto i sychravý podzim.

Je přesně tím, co slibuje: vodní, tropickou verzí klasiky. Z ní si bere ovocné tóny, zde zastoupené karambolou, a velmi decentní pačuli, které tvoří nevšední harmonii s pikantním zázvorem. Voda je chladivá a kýčovitě modrá, jak to umí jen příroda a Thierry Mugler, drink ve sklenici člověka osvěží a příjemně rozdráždí. Vydařená polívačka.

Písek v žabkách a slano na jazyku.

Elegantní a ženská harmonie pižma s ambrou a santalem. Semišový tón je jemný, neodradí ani ty, kdo kůži v lásce nemají. Díky pižmu (a asi i santalu) působí pudrově. Květiny se ozývají spíš zkraje a žádná z nich nepřevládne, ovocný dotek je taktéž velmi lehký, jen parfém doprovodí z rozprašovače na místo určení. Na oblečení zůstává svěží déle, na kůži víc pracuje a mění se. Po rozvonění mi trochu připomíná Jil, je podobně vyvážená. Další srovnání se nabízí s Citizen Queen: ta je o poznání vzdušnější a jiskřivější, Aura tlumenější, drží se víc při zemi. Výdrž střední, siláž umírněná, umí být diskrétní. Vidím ženu v pouzdrové sukni, hedvábné blůzce a kožených lodičkách, s přirozeným líčením. Je profesionální, ale zároveň přívětivá. Možná recepční nebo asistentka. Každopádně se vůně hodí spíš do práce než na domácí lenošení nebo pro svádění, tuhle energii v sobě nemá.