(8.4.2017) Nezkoušela jsem dnes, ale v úterý (děkuji), a byla to divoká jízda, jež by mohla být zakončena slovy klasika: „Ale tohle je veliká krása.“ ... I když - ze začátku ne. Ze začátku se na mě vyvalilo koření a hlavně – o hrůzo – něco jako bylinky; byliny v té hořké, svíravé podobě, co ji nemusím, co nemusím – nesnáším ji, nenosím ji, nelíbí se mi, odmítám ji… je dostatečně jasné, jak moc se mi to nelíbilo, ano? No ale pak se začala polehoučku, pozvolna odehrávat ta proměna. Proměna zvířete v krásku. Slovy jiného klasika ;-) – fascinující. Ta vůně sládla a temněla. Postupně se to hořko-trpké z úvodu prolínalo s nastupující sladkostí, vůně se měnila, vyvíjela, povlávala, to hořké a sladké se prolínalo a podporovalo, čím dál tím líp! Sladkost pak převážila, a to, co bylo původně tak škaredé, ji teď zajímavě podmalovávalo. A nakonec – nakonec zůstala sametově nasládlá, temná, hluboká, velezajímavá vůně, ve které dokonce vnímám i temnou růži, ačkoli tam žádná být nemá… Je jako muž, kterého poprvé spatříte a okamžitě vám v mysli vytane „tak toho ne“, a stejně je z toho láska a nakonec s ním stojíte před oltářem. … The Dark Side.