Rose Valois

Rose Valois není typicky parfémová značka, šlo o kloboučnický módní salon aktivní v letech 1927-1970.

Tento pařížský podnik byl založen v době, kdy byl klobouk neodmyslitelnou součástí pánského i dámského šatníku a kloboučník byl proto na každém kroku. Ne všichni kloboučníci byli ale "modistky" a ne všichni sledovali módní trendy a dokázali zaujmout. Jen ti nejlepší měli tu čest spolupracovat s módními domy zvučných jmen jako Lanvin, Balmain atd.

Firmu založily Rose Fernand Cleuet, Vera Leigh a třetí dáma, jejíž totožnost se nedochovala. Zakladatelky do té doby spolupracovaly s Caroline Reboux a v roce 1927 založily svůj vlastní salon. "Rose" bylo jméno paní Cleuet a Valois byla složenina z iniciál Vera Leigh a třetí (dosud neidentifikované) ženy. Vera Leigh během druhé světové války byla členkou francouzského odboje, což vedlo k jejímu zatčení a popravě Němci v roce 1944. Tradici salonu udržovala v Londýně Simone Mirman.

Když si jméno salonu Rose Valois zadáte do internetového vyhledávače, otevře se před vámi přehlídka nádherných žen v nápaditých kloboucích všeho druhu vytvořených ze všemožných materiálů (od slámy přes nejrůznější tkaniny až po peří).

Jak to v té době bylo zvykem, modistky si věrnosti svých nejlepších zákaznic vážily a dávaly jim dárky k nákupu. Všichni asi znají příběh Chanelu No. 5, který vznikl právě tímto způsobem. Původně nebyl určen k prodeji, ale byl dárkem pro věrné zákaznice Coco Chanel. Stejně i salon Rose Valois nechal vytvořit pro své zákaznice voňavé flakónky a tuto formu propagace dovedl k naprosté dokonalosti. Zákaznice dostávaly hotové umělecké dílo - nejen obsahem, ale i formou. Začalo to sérií tří vůní s názvy Aigrette (chochol), Canotier (slamák) a Marotte (slovo má více významů, v tomto případě se jedná o formu ve tvaru hlavy používanou při výrobě klobouku).

Tyto kouzelné dárečky dostávaly zákaznice v letech 1929 až 1950, některé kusy se dochovaly v perfektním stavu dodnes a občas se za nemalé částky mihnou v aukcích.

Pozdější vůně Gardenia, Jasmin, Violette, Chypre, Chanson d'Amour, Kasimir a Parisienne se již prodávaly samostatně (v roce 1942 za 8 Dolarů flakón o objemu 2,25 OZ). Jejich flakónky ve stylu art deco už ale nebyly zdobeny ručními kloboučky, uzávěr ve tvaru klobouku ozdobeného květinami byl skleněný.

Parfém z názvem Twist byl prodáván v hranatém flakónu a spojuje ho s klobouky jeho balení. Prodával se v růžové kulaté krabičce. Přesně v takové, v jaké se prodávaly a uchovávaly krásné klobouky Rose Valois.

Takovéto sady kloboučků mi občas přivodí zástavu dechu a velice zrychlený tep ;)

Vlastním bohužel jen jeden slamáček od Rose Valois a navíc v ne úplně "sběratelském" stavu.

Můj sen je jednou ho objevit a mít na něj ... splnění obou podmínek je ovšem nutné současně ;)

Tyhle fotky jsem objevila nedávno a na nich je právě ten "můj" oranžový slaměný Canotier!

(ovšem tento kousek je úplně perfektní)

Jsou nádherné. 

roztomilé:)

Ten můj flakónek už má slamáček v dezolátním stavu, ale pamatuju si ho, jak vypadal skvěle v sedmdesátých letech. A taky jak voněl jeho obsah!

Babička ho nikdy nespotřebovala a dala ho mamce, mamka ho používala a ačkoli byla vůně v té době už víc než 30 let stará, bylo to poznat jen na tom, jak byla úžasně jiná než všechny ostatní. A flakónek lehce voní i dneska, i když je zcela prázdný.

Nádhera! Vůbec se ti nedivím, že bys chtěla celou sadu :)

Babička tedy byla zákaznicí tohoto salónu?

Babička pracovala jako au pair ve Francii ve dvacátých letech (kolem roku 1927). Ale určitě neměla na klobouk od Rose Valois. Vím jen, že se vrátila ostříhaná a že si tehdy přivezla parfém od Guerlaina. Byl to její jediný parfém až do vysokého věku. Flakón se ztratil, krabičku mám.

Takže ten Canotier určitě dostala jedna z jejích sester, které po válce žily v Rakousku.