Givenchy

Co byla, je a bude značka Givenchy…?

Hubert de Givenchy patřil v 50. Letech k pár neskutečně nadaným návrhářům, kteří se podíleli na vrcholném rozvoji moderní haute couture. Výsadní právo vytvářet takovéhle kolekce (a nazývat je tak) má značka Givenchy dodnes.

Známá je spolupráce Huberta de Givenchy s herečkou Audrey Hepburn, která byla jeho múzou od natáčení Sabriny v roce 1953 prakticky až do její smrti. Nás může zajímat, že výsledkem této spolupráce je mimo jiné L’Interdit.

(Tuhle pěknou pidikoláž jsem našla na caseemarie.com)

Do roku 1988, než značku koupil kolos LVMH, bylo v katalogu značky jen několik vůní. V běžné parfumérce dnes můžete koupit už jen Ysatis, zbytek se přestěhoval do nových flakonků exklusivnější řasy „Les Parfums Mythiques.“ (Kdyžtak mě někdo opravte.)

Potom už se kola byznysu roztáčí naplno a na scénu přichází Amarige (a odnože), Organza (a odnože), Ange ou Demon (a neskutečná hromada odnoží), pánské Insensé či Pí (a hromady jejich odnoží) nebo Very Irresistible (a ještě neskutečnější hromada odnoží). Hromady odnoží mají i nové přírůstky jako Eaudemoiselle nebo Dahlia. Nejdřív „černá“, což odkazuje na jednu brutální vraždu prostitutky z 30 let, teď už i „božská“, což nejspíš už neodkazuje na nic a jde jen o to, aby to Alisha dobře prodala.

Za sebe musím říct, že tahle značka byla nějakou chvilku taková moje srdeční záležitost.

Ysatis – Flakon má (nebo spíš měl) tvar mrakodrapu, což vůni celkem dost vystihuje. Výrazné elegantní mýdlové chypre pro podnikatelku s velkými…vycpávkami. Když jsem ji zkoušela poprvé, přišla mi jako odlehčený verze Poisonu. Není odlehčená…je tak nějak „rezervovanější.“ Mají společné medové a tuberózové tóny, ale Ysatis nesklouzne do sladkého syrupu, mýdlovost a zemitost si drží po celou dobu.

Amarige – Gardéniová ozvěna osmdesítek od Dominiqua Ropiona. Je to taková lady in red s velkým kloboukem a zlatými klipsy. Přímočaře ženská, bez nějakého hraní si na paní tajemnou. Pokud byste někdy šly na večeři s Lucou Turinem, rozhodně se tím nevoňte. Asi by nebyl rád…:)

Organza – Stručně: zprvu „šťavnatá“ gardénie s bergamotem. Ten když vyprchá, sklouzne vůně do ještě těžší orientální roviny, kde vanilka v kombinaci s vlašským ořechem a ambrou vytváří takovou mastnou sladkou iluzi náplně do bonbónu typu Atlasky. Tahle vůně je podle obzvlášť hodně „citlivá“ na to, kdo a jak ji nosí. Hodně snadno může působit až vulgárně nebo rádobyelegantně, což se jsem jednou přesvědčila, když jsem ji ucítila na někom jiném. U mě to byla nějakou dobu No. 1. Nosila jsem ji celou jednu zimu a v mrazu je jak měkký mohér.

Organza Indécence – skořicovo-vanilkovo-ambrová gurmánka. Díky švestce trochu upečená a díky pačuli i maličko „dirty.“ Jediná svého druhu (Podobných vůní je hodně, ale nenašla jsem žádnou, která by měla „to“ kouzlo...a to jsem hledala celkem důkladně.). Hodně muži hodnocená jako hodně sexy. 

Amarige Mariage – Jedna z těch, co jsou „skoro jako Indécence“…tady až potom, co vyprchá počáteční pomerančový šťáva. Nemá ale tu hloubku. Místo ambry s vanilkou je tu jen benzoin a ten to prostě nestíhá utáhnout. A tak za chvilku může trochu nudit. Ač je to tedy podle názvu a designových prvků na flakonku odnož Amarige, nemá s ní absolutně nic společného.

Máte někdo načichané všechny ty Very Irresistible a Ange ou Demon verze (dobře..tak ne všechny...:) )?

Docela by mě zajímalo, jak se to řady "vyvíjí".

Ange ou Démon

Jistou dobu jsem bez téhle vůně nedala ani ránu, o čemž svědčí dva prázdné flakony jako ozdoba v mojí vitríně. Tehdy se mi líbilo, jak spojovala vanilku s bylinkami s moderní stránkou chypre, no dnes už se mi tam ten anděl i démon hledají hůře, i když pořád je to podle mě na mainstream poměrně povedená vůně s velmi dobrou výdrží.

Čerstvě rozloupnutá mandarinka se suchým prašným šafránem a dalším kořením mi tak trochu navozuje vánoční atmosféru stejně jako sněhové pusinky, které se vám rozpadají na jazyku (pudrová vanilka). K tomu dostanete flambovanou banánovou zmrzlinu (ylang). Větrově zemitá vůně tymiánu s mechovými podtóny se však postarají o to, aby to nesklouzlo do vyloženě gurmánské roviny.

Ange ou Démon Le Secret 2009

Tohle je další typický příklad toho, kdy se vyjde z původního názvu a úspěšného flakonu a zákazníkovi se naservíruje úplně jiná vůně. Jestliže ta původní měla s andělem a démonem společného jen málo, tato už s nimi nemá vůbec co dělat. Je to úplně jiná vůně.

Její slavné tajemství spočívá v tom, že jde o obyčejnou vodní svěženku. Začíná lehkými, ale přesto řezavými citrusy a trpkou brusinkou. Jediný vývoj, který prodělá, je ten, že se přemění do vodní květinovky s trochou zeleně, krémovými tóny pižma a lehkými dřevy. Krátce řečeno: někdo nám tady opisoval na téma Omnia Crystalline.

Amarige

Amarige byla jedna z prvních vůní, které mi kdy zkřížily cestu. Měla jsem tehdy období, kdy se mi líbily bohaté květinovky a tohle splňovala do puntíku. Hned po citrusovém úvodu se sušenou švestkou se totiž ozve velká bílá kytice, složená z gardénie a tuberózy, doplněná tropickým ylangem, okořeněná karafiátem a zlehka zapudrovaná fialkou a mimózou.

Vpletlo se do ní i několik vlhkých zelených lístků černého rybízu. Celkovou hřejivost pak ještě umocní v základu ambra se směsí dřev. Intenzita a výdrž jsou ohromující. Ano je to mohutná kytice, ale nikdy na mně nepůsobila ukřičeně, narozdíl od takové Chloe Narcisse mi ani po tolika zkouškách nikdy nespustila migrénu. Nějak nechápu, proč s ní má Turin takový problém.

Play for Her

Po počáteční spršce růžového pepře s poněkud chemickým bergamotem a pomerančovým květem se tahle vůně rozvinula do podoby autentické žvýkačky Hubba Bubba, té původní s jahodovou příchutí. Po rozvonění se ještě přidalo bílé pižmo se špetkou tonky, ale to jen umocnilo dojem, že právě přežvykujete a chystáte se vyfouknout z ní bublinu.

Dahlia Divin

V posledních letech se Givenchy s vůněmi podle mě nějak nedaří a to je i tenhle případ. Nápad spojení citrusů s mirabelkovým džemem vypadal hodně nadějně, jenže co je to platné, když hned za ním následovala chemická bílokvětinová aviváž se suchou prašnou pačuli.

Teprve po rozvonění dostal prostor společně s doznívající mirabelkou ovocný jasmín sambac s docela obstojným santalem s krémovými podtóny a špetkou bílého pižma. Ovšem označovat tohle za květinovou chypre, byť moderní, považuju za dost špatný vtip.

Ange ou Démon Le Secret (Eau de Toilette) 2013

Vezměme Ange ou Démon Le Secret z roku 2009, přidejme čistič koupelen s vůní kandovaného jablka, přilijme k jeho vodním květům o kapku více jasmínového čaje a do jeho pižmově dřevitého základu přimíchejme trošku umělohmotného pačuli a celé to ještě nařeďme, aby to drželo ještě míň. A simsalabim, máme Ange ou Démon Le Secret pro rok 2013.

Ange ou Démon Le Secret 2014

Tak jo, loni nám to s tím jablečným čističem koupelen moc nevyšlo, takže se zase vraťme k verzi Le Secret z roku 2009. Vyhoďme čaj a místo toho přidejme k vodním květům pivoňku. A abychom umlčeli těch pár mrmlalů, co si furt stěžují na neustále řídnoucí výdrž, zahustíme ten pižmově-dřevitý základ trochu větší dávkou lehce tlejícího pačuli, ale ne moc, protože nic se nemá přehánět a nechceme přece odehnat davy. Jako fakt tohle?

Vendulko, jsi odvaha, že se k těmto vůním přibližuješ a dokonce je i zkoušíš.

Já nechápu jak se od Organzy dostali až sem.  Moc smutné,

Bývávala to moje oblíbená značka.

No jo, já občas mívám tyhle krátkodobé sadomasochistické záchvaty.

Ale jinak jo, vůně Givenchy jsou v posledních letech stejná tragédie jako ty od Diora.

...souhlasím.

Presne! Jak ja jsem milovala Organzu a Eau Torride. Je mi to skoro lito, kam to speje. I ty flakony jsou jak z drogerky...  

Takovou papirovou vlastovku jsem zaznamenala v podobe Eaudemoiselle, ale i tak...

A zminka o Diorovi mi mluvi z duse. Ja bych to tady snad ani nemela psat, ale ten Hypnotic, co me pred 7 lety uchvatil na stazi v UK se zmenil natolik, ze jsem ten oklesteny koncentrat, zakoupeny asi pred rokem, hodila i s flakonem do popelnice, teda samozrejme nebyl plny, ale abych si tech par ml nechala jako pripominku, za to mi ani nestal. Zabijte me, ze jsem se priznala.

A to ten z doby před 7 lety nesahal ani po kolena tomu z doby před 17 lety.

Eaudemoiselle Ambre Velours

Už dlouho se rozčiluju, že Givenchy neumí v mainstreamu udělat nic pořádného. Tahle vůně je překvapivou výjimkou, no bohužel je to limitka s relativně omezenou dostupností. Trochu mi něčím malinko připomíná mix letošní Ne m´Oubliez Pas a Paestum Rose, ale zároveň si přitom jde vlastní cestou. K pečerné švestce je tu místo kardamomu, kmínu, karafiátu, skořice a slaměnky jen příjemný, nelimonádový růžový pepř a celkově je v ní výraznější jak růže, tak i pačuli s cedrem.

Po rozvonění se místo Guerlainu připomene už Paestum Rose, jen místo broskvové vonokvětky je tu švestkový sirup, o němž se už zmiňuje Miru (v Ne m´Oubliez Pas je to v téhle fázi zkaramelizovaná švestka). Tím spojovacím bodem je měkká sametová pryskyřičnatost s tím, že růže je znovu v Ambre Velours mnohem výraznější a na rozdíl od sladkobolné Paestum Rose z ní mám mnohem vřelejší dojem. Ano, tahle vůně rozhodně evokuje představu toho nejjemnějšího rudého sametu.

(https://s-media-cache-ak0.pinimg.com)

(https://36.media.tumblr.com)

Eaudemoiselle de Givenchy Absolu d’Oranger

Znovu musím dát blackviolet za pravdu, tahle vůně se stejně jako Ambre Velours vymyká mainstreamové produkci Givenchy z poslední doby a je opravdu povedená. Sladkým začátkem v kombinaci s kapkou pačuli připomíná spíš pomerančový drops, než jej jasmín přesune do polohy klasického pomerančového květu, aby jej červenovocný nádech turecké růže společně s hřejivým ylangem s vůní banánů v další fázi proměnil pro změnu v krvavý pomeranč.

V téhle podobě se ustálí, aby jím po delším rozvonění mohlo prostoupit teplé kadidlo s dřevitým podtónem, avšak jen do doby, než ho zahustí vanilkový základ s bíločokoládovou tonkou přetvoří na pralinku, plněnou pomerančovým likérem, o němž se zmiňuje Miru. Kadidlo se dřevem je ovšem zároveň tím, co nenechá vůni sklouznout ke gurmánce, ale naopak k lehkému orientu, jak píše blackviolet. Akorát na mně bohužel příliš do prostoru nejde, i když jinak drží výborně. I tak mně mrzí, že jsem ji prošvihla, ráda bych jí bývala udělala na poličce místo.

L´Ange Noir

Od úvodního jiskřivého růžového pepře se spařenými bílými mandlemi rychle přeskočí k opravdu nádhernému oříškovému sezamu. Po rozvonění cítím v pozadí i krásný vzdušný kosatec s téměř neznatelným mrkvovým podtónem. Hlavní roli však po celou dobu hrají oříšky, k nimž se v další fázi přidá tonka se sladkou ambrou a společně tak vytvoří dojem oříškového latté se šlehačkou a bílou čokoládou. Jde i hezky do prostoru a drží. Jo, u Givenchyho po velmi dlouhé době udělali konečně pořádnou vůni, která není špatně sehnatelnou limitkou.

Organza (Eau de Parfum)

Je orientální bílokvětinovkou, kterou v první fázi zastupuje gardénie s hořkým neroli a muškátovým oříškem, v té další zase mýdlová tuberóza se zeleným jasmínem, „karamelovým“ zimolezem a vlašským ořechem. Základ má ambrově-dřevitý, proslazený vanilkou. Není špatná, ale když už bych si měla vybrat, mně osobně mezi bílokvětinovkami vyhovuje u Givenchyho spíš Ropionova Amarige bez té ořechové mastnoty. U vnímání těchto dvou vůní to mám ve srovnání s Turinem přesně naopak.

Organza Indécence

Ihned po jiskřivém kyselém mandarinkovém úvodu s pikantním kardamomem a stroužkem muškátového oříšku se objeví naprosto dokonalá skořice se sladkým růžovým dřevem. V první fázi je teplá a štiplavá. Postupně její jednotlivé ruličky rozemeleme na prach, čímž zesládne a použijeme ji k ochucení koláče se švestkovými povidly a tvarohem, utřeným se žloutkem a vanilkou a ozdobený rozinkami, servírovaný na jehličnatém cedrovém podkladu. Opravdu velká škoda jejího konce, protože nic vyloženě stejného neznám.

(http://www.nejrecept.cz)

Eaudemoiselle Essence des Palais

Složení sice slibovalo zcela novou vůni, no Essence des Palais přesto nezapře rukopis Ambre Velours. Obsahuje stejný typ sametově pačuliové růže. V tomhle případě byla švestka s růžovým pepřem nahrazena pikantním zázvorem se semišovým šafránem. Balzamické kadidlo s dřevitou myrhou v další fázi pak obstarává hlubší orientální tóny. Co je ale nejpodstatnější, v Essence des Palais byl oproti Ambre Velours přece jen ještě o kapku utlumená cedrová ostrost a vy si tak mnohem víc můžete užívat sametovosti sladce ambrové růže v meditačním přítmí plápolajících svíček.

(https://www.pumiris.com)

Ach, tak tohle se mi taky bude líbit .

Už ji mám pro Tebe na pátek sbalenou.