Tomo her Annayake
...chladivý flakon zevnitř prohřívaný láskou...
Tomo her
má z z nejdražšího japonského bělostného porcelánu
vražednou hladkost, jak saténové ženské paže...
oslňující světlo, lesk a jas, jak ranní slunce do rozespalých očí...
nesmírnou hloubku, jak nejvetší hlubiny oceánů...
nepřekonatelnou tvrdost, jako nejvyšší ryzost drahého diamantu
a současně
blyštíci se křehkost jeho jednotlivých fazet...
A pak
uklidnující lahodnost silného černého čaje s mlékem, v némz se koupou tmavá zrníčka vanilky,
a
luxus a něhu z ohromných kytic bílých růží flirtujících s křehce rozpustilými kvítky jasmínu,
a
měkoučkou hebkost nasládlé mandlovokosatcové pěny,
tahle vůně hladí...
...ve vašem chřípí to pohlazení klouže
jak vyšlehaný, hustý ale étericky nadýchaný smetanový krém,
jak mámina utěšující slova po vaší duši...
jak mužova dlaň po vlasech své ženy...
jak slunce po jemu nastavené tváři...
...šťastný úsměv v očích...
Neumím Tomo her úplně rozpitvat na jednotlivé ingredience a sledovat vývoj, jak pracuje, jak se mění.
Prostě
je
nádherná...
...můj muž/ježíšek mi podával do tyrkysového papíru ozdobně zabalený dárek se slovy:"...nechtěl jsem nic obyčejného, hledal jsem něco zvláštního, krásného... ...měl jsem na každé ruce jednu..., a tohle se mi napřed nelíbilo. Ale pak.! Musel jsem se po pár minutách vrátit... Uplně nahoře, nad všemi ostatními, byl štíhlý bělostný flakon a v něm tahle vůně, taková vznešená... Ano, to je ono... To jsi Ty"