Klasická jasmínová vůně v retro stylu, ale lehká a moderní. Galbanová sametová zeleň s fialkou a květinovým medem a s broskví z tradičních chypre se snoubí se sytým, ale jemným jasmínem. Vetiver a pačuli s trochou styraxu dodají Warszawě přesně tu hloubku, jakou potřebuje vůně pro elegantní dámu.
Řekla bych, že Antoine Lie se stejně jako v případě White držel černo-fialového vizuálu. Tady však přidal i Janovu vzpomínku na krásné a elegantní polské ženy. I když osobně ho malinko podezřívám, jestli přitom náhodou nemyslel i na Lauren Bacallovou, když v dlouhých černých šatech s hlubokým výstřihem poprvé okouzlila svého budoucího manžela Humphreyho Boggarta v Mít a nemít. Jsem si skoro jistá, že musela vonět nějak takhle, protože já si na ni vzpomněla okamžitě po prvním přičichnutí.
Otevírá se sametově zelenými a zároveň lehce kandovanými lístky fialek, které osvěžuje hořké zelené galbanum s pár kapkami grapefruitové šťávy. Absolutní silice jasmínu tu má kromě medově slunečných a nazelenalých podtónů stejný nádech červeného ovoce, jak jej můžete znát např. z Délices de Cartier (domnívám se tedy, že jde o jasmín sambac). Odvážím se i tipnout, že se sem dostalo i pár okvětních plátků růže, protože tento jasmín mi tu společně s doznívající fialkovou sladkostí mi evokuje dojem výrazně rudě nalíčených rtů. Kouřové tóny vetiveru s pryskyřičnatým styraxem by zase mohly představovat cigaretu, s níž se Lauren objevila v mnoha scénách.
Tady jasmín s vetiverem doplňuje vůně nasládlého, sluncem prohřátého sena (janovec?). Jen to slibované kosatcové máslo můj nos nějak minulo. Trocha pačuli v základu pak jen podtrhuje celkový dojem fuchsiovo-zelené sametovosti. Osobně se malinko zdráhám označit Warszawu za opravdovou moderní chypre, nicméně má k ní hodně, hodně blízko a na rozdíl od White je pro mě nabitá emocemi. Škatulkování parfémů podle příležitostí obvykle nemám ráda, ale Warszawa je podlě mě vůně, která si vyloženě říká o dlouhou večerní róbu a rukavičky.
Warszawa má srovnatelnou intenzitu a výdrž se všemi předcházejícími dámskými vůněmi od této značky, ale při koncentraci čistý parfém bych ani nic jiného neočekávala. To nejpodstatnější je pro mě ovšem to, že po nedávném a značném zklamání ze Sheiduny a jisté rozpačitosti z White je tu pro najednou obrat o 180 stupňů. Takže i když mým favoritem i nadále zůstává Antonia, Warszawu tímto řadím hned za ní na druhé místo.
(17-1-2017)
Klasická jasmínová vůně v retro stylu, ale lehká a moderní. Galbanová sametová zeleň s fialkou a květinovým medem a s broskví z tradičních chypre se snoubí se sytým, ale jemným jasmínem. Vetiver a pačuli s trochou styraxu dodají Warszawě přesně tu hloubku, jakou potřebuje vůně pro elegantní dámu.
Řekla bych, že Antoine Lie se stejně jako v případě White držel černo-fialového vizuálu. Tady však přidal i Janovu vzpomínku na krásné a elegantní polské ženy. I když osobně ho malinko podezřívám, jestli přitom náhodou nemyslel i na Lauren Bacallovou, když v dlouhých černých šatech s hlubokým výstřihem poprvé okouzlila svého budoucího manžela Humphreyho Boggarta v Mít a nemít. Jsem si skoro jistá, že musela vonět nějak takhle, protože já si na ni vzpomněla okamžitě po prvním přičichnutí.
Otevírá se sametově zelenými a zároveň lehce kandovanými lístky fialek, které osvěžuje hořké zelené galbanum s pár kapkami grapefruitové šťávy. Absolutní silice jasmínu tu má kromě medově slunečných a nazelenalých podtónů stejný nádech červeného ovoce, jak jej můžete znát např. z Délices de Cartier (domnívám se tedy, že jde o jasmín sambac). Odvážím se i tipnout, že se sem dostalo i pár okvětních plátků růže, protože tento jasmín mi tu společně s doznívající fialkovou sladkostí mi evokuje dojem výrazně rudě nalíčených rtů. Kouřové tóny vetiveru s pryskyřičnatým styraxem by zase mohly představovat cigaretu, s níž se Lauren objevila v mnoha scénách.
Tady jasmín s vetiverem doplňuje vůně nasládlého, sluncem prohřátého sena (janovec?). Jen to slibované kosatcové máslo můj nos nějak minulo. Trocha pačuli v základu pak jen podtrhuje celkový dojem fuchsiovo-zelené sametovosti. Osobně se malinko zdráhám označit Warszawu za opravdovou moderní chypre, nicméně má k ní hodně, hodně blízko a na rozdíl od White je pro mě nabitá emocemi. Škatulkování parfémů podle příležitostí obvykle nemám ráda, ale Warszawa je podlě mě vůně, která si vyloženě říká o dlouhou večerní róbu a rukavičky.
Warszawa má srovnatelnou intenzitu a výdrž se všemi předcházejícími dámskými vůněmi od této značky, ale při koncentraci čistý parfém bych ani nic jiného neočekávala. To nejpodstatnější je pro mě ovšem to, že po nedávném a značném zklamání ze Sheiduny a jisté rozpačitosti z White je tu pro najednou obrat o 180 stupňů. Takže i když mým favoritem i nadále zůstává Antonia, Warszawu tímto řadím hned za ní na druhé místo.
(17-1-2017)