Jasmín a bílé květiny, trochu medové, voní zblízka hodně silně, ale jako by byly přikryté skleněným poklopem - do prostoru přes něj pronikne jen vonný "ocásek". Ten je zároveň citrusový (citrón a grep) a v nose zlehka šimrá díky pepři. Krásná vanilka to nestačí proslazovat, přírodní citrusy zůstávají a lehce sladká vůně je i svíravá, s tónem zelených banánů. Postupně se uhlazuje a zakulacuje a já přemýšlím, kterou krásnou vůni z doby před lety mi připomíná. Nakonec mi to došlo - Guerlain With Love, na kterou jsem nedávno vzpomínala a litovala, že už se nevyrábí. Ta totiž měla přesně takový voňavý ocásek, citrusovo-květinový, s nádechem medové sladkosti - něco jako už prázdná sklenička od bílého Cinzana, v které zůstalo kolečko citrónu. A po úplném rozvonění má to Cinzano s citrónem ještě lehounký fialkovo-pudrový nádech. Nádhera!
...jasmín prokapaný studenou pryskyřicí,
vzduch a nasládlý pepř se mísí s vůní čerstvých plumerií...
...vůně jemně medovatí, ale současně je pořád svěží,
hustá a svěží,
možná, nejspíš díky grepu, grepové šťávě vmíchané do výše zmíněné hmoty.
Vahina mi evokuje lehký, nadýchaný piškotový moučník servírovaný ve stínu právě kvetoucích stromů pod jižním sluncem.
Představte si, že jste domalovala obraz. Kytici křehkých bílých květin. Akvarel jste malovala poprvé, a tak se náležitě pyšníte tím, jak se vám podařilo sladit různé odstíny bílé, krémové, vanilkové a nažloutlé, vystihnout jemný náznak zeleně listů a poletující zrnka pylu. Spokojeně si odejdete uvařit kafe. Když se vrátíte, zjistíte, že vaše nezbedné dítko vám obraz "vylepšilo" několika ostrými čarami tuší (černé jako pepř :-) . Přátelé vám říkají, že je výsledek docela pěkný, vypadá prý trochu jako čínská kaligrafie. Ale to vás neuklidní. Vy totiž víte, jak obraz opravdu měl vypadat.
Tady jsem u hádání složek byla úplně a naprosto bezradná, bílé květinové vůně nejsou mojí parketou. V mysli mi defilovaly všechny bílé kytky, na které jsem si vzpomněla. Jasmín mne taky napadl, a pořád jsem přemýšlela, co bledě zelenkavého mezi tím vším bílým krémovým cítím. Pak jsem ho zavrhla a usnesla se na houbičkové gardénii - takže úplně mimo. Trochu se mi rozjasnilo až v momentu, kdy se zjevil pepř, a celé to "nadýchané hebké" svou štiplavostí pokazil. Vůně mi v tu chvíli trochu začala připomínat nově reformulovanou Murmure des Dieux (Une Nuit Nomade / Une Nuit à Bali), ve které vím, že je plumérie. Závěrečná vanilková fáze, kdy pepř ztratí na síle, je už zase pěkná. A zpětně se divím, že mi při prvním zkoušení unikl med, v začátku je totiž dost medová. Jo a zdá se mi, že jde hodně do prostoru.
Máme tu další variaci se smetanovou madagaskarskou vanilkou, tentokrát osvěženou růžovým pepřem a doplněnou mikroskopickými krystalky zkaramelizovaného cukru. Po rozvonění se nám podobně jako Valkyrie promění ve sklenici teplého mléka s medem v ozdobné dřevěné konvičce s tím rozdílem, že tahle stojí vedle vázy s plumériemi a díky pryskyřičnatému styraxu má lehoulinký orientální nádech.
Citrusový lekvár. Taký ten raňajkový, skôr do horka, ako do sladka, ale proste lekvár. S medom a - pochopiteľne - vanilkou. Pripomína mi raňajky v prímorských rezortoch. Neskôr to živičnaté tóny zaženú nazad do parfémových vôd, ale lekvárovitý dojem ostáva.
Jasmín a bílé květiny, trochu medové, voní zblízka hodně silně, ale jako by byly přikryté skleněným poklopem - do prostoru přes něj pronikne jen vonný "ocásek". Ten je zároveň citrusový (citrón a grep) a v nose zlehka šimrá díky pepři. Krásná vanilka to nestačí proslazovat, přírodní citrusy zůstávají a lehce sladká vůně je i svíravá, s tónem zelených banánů. Postupně se uhlazuje a zakulacuje a já přemýšlím, kterou krásnou vůni z doby před lety mi připomíná. Nakonec mi to došlo - Guerlain With Love, na kterou jsem nedávno vzpomínala a litovala, že už se nevyrábí. Ta totiž měla přesně takový voňavý ocásek, citrusovo-květinový, s nádechem medové sladkosti - něco jako už prázdná sklenička od bílého Cinzana, v které zůstalo kolečko citrónu. A po úplném rozvonění má to Cinzano s citrónem ještě lehounký fialkovo-pudrový nádech. Nádhera!
...jasmín prokapaný studenou pryskyřicí,
vzduch a nasládlý pepř se mísí s vůní čerstvých plumerií...
...vůně jemně medovatí, ale současně je pořád svěží,
hustá a svěží,
možná, nejspíš díky grepu, grepové šťávě vmíchané do výše zmíněné hmoty.
Vahina mi evokuje lehký, nadýchaný piškotový moučník servírovaný ve stínu právě kvetoucích stromů pod jižním sluncem.
Představte si, že jste domalovala obraz. Kytici křehkých bílých květin. Akvarel jste malovala poprvé, a tak se náležitě pyšníte tím, jak se vám podařilo sladit různé odstíny bílé, krémové, vanilkové a nažloutlé, vystihnout jemný náznak zeleně listů a poletující zrnka pylu. Spokojeně si odejdete uvařit kafe. Když se vrátíte, zjistíte, že vaše nezbedné dítko vám obraz "vylepšilo" několika ostrými čarami tuší (černé jako pepř :-) . Přátelé vám říkají, že je výsledek docela pěkný, vypadá prý trochu jako čínská kaligrafie. Ale to vás neuklidní. Vy totiž víte, jak obraz opravdu měl vypadat.
Tady jsem u hádání složek byla úplně a naprosto bezradná, bílé květinové vůně nejsou mojí parketou. V mysli mi defilovaly všechny bílé kytky, na které jsem si vzpomněla. Jasmín mne taky napadl, a pořád jsem přemýšlela, co bledě zelenkavého mezi tím vším bílým krémovým cítím. Pak jsem ho zavrhla a usnesla se na houbičkové gardénii - takže úplně mimo. Trochu se mi rozjasnilo až v momentu, kdy se zjevil pepř, a celé to "nadýchané hebké" svou štiplavostí pokazil. Vůně mi v tu chvíli trochu začala připomínat nově reformulovanou Murmure des Dieux (Une Nuit Nomade / Une Nuit à Bali), ve které vím, že je plumérie. Závěrečná vanilková fáze, kdy pepř ztratí na síle, je už zase pěkná. A zpětně se divím, že mi při prvním zkoušení unikl med, v začátku je totiž dost medová. Jo a zdá se mi, že jde hodně do prostoru.
Na papírku: grepová šťáva oslazená vanilkou, závan zeleného petigrainu a medová pryskyřičná vanilka.
Na kůži: závan grepu, medová vanilka a pryskyřičný zakouřený styrax přecházející na hladkou vanilku. Je to poměrně sladká vůně, spíše dámská.
Máme tu další variaci se smetanovou madagaskarskou vanilkou, tentokrát osvěženou růžovým pepřem a doplněnou mikroskopickými krystalky zkaramelizovaného cukru. Po rozvonění se nám podobně jako Valkyrie promění ve sklenici teplého mléka s medem v ozdobné dřevěné konvičce s tím rozdílem, že tahle stojí vedle vázy s plumériemi a díky pryskyřičnatému styraxu má lehoulinký orientální nádech.
Citrusový lekvár. Taký ten raňajkový, skôr do horka, ako do sladka, ale proste lekvár. S medom a - pochopiteľne - vanilkou. Pripomína mi raňajky v prímorských rezortoch. Neskôr to živičnaté tóny zaženú nazad do parfémových vôd, ale lekvárovitý dojem ostáva.