Úvod mi připomínal rybíz a lesní ovoce, ale v lehce zkaramelizovaném oparu, jako když se rozvařují na džem a trošku se přichytí na dně hrnce. Ale pak se v tom rozjelo něco květinově dřevitého, neuspořádaného, kousavé kytky s ohnilými stonky a dřevo s trčícími třískami. Magnólie s protivnou omamností a tlející dřevo, v němž mělo úkryt nějaké lesní zvířátko. Závěr je už zase v klidu, docela přívětivý ovocně nasládlý květinový tón s lehce pryskyřičnou stafáží. Cítím v něm růži, nebo si to jen přeju?
Vůně FB pro mě opravdu nejsou.
...nakakaovělá delikátní slamněnka, ale nedrolí se v prstech,
naopak - je vláčná, malátná, opilá hustým a provzdušněně hutným likérem.
A je, ta slamněnka, pěkná odrzlá - klouže se po kosatcovým másle a slastně si ho olizuje se rtů, protože je mírně nasládlý a s tím chlastem prostě dobrý... A pak, pak je tam trochu vintage prašnosti a ke slamněnce se přidá i pačuli a sofistikovaná a velmi akurátní cibetka a santalový hedvábný vlákna a všechno se to máčí v onom kosatcovým másle, kosatcový vanilkové pěně, hustý jak smetana...
Vůbec to není těžká živočišná vůně!.
(dobře, no, tak leda živočišnost ukrytá a sálající z kostýmu elegantní aristokracie)
Je to vůně požitkářská.
Lahodná, driftující s emocemi a představami,
jak ji zrovna napadne...
...vyrazil´s
mi
duši
z
těla a
pak -
zasadil
zase
zpátky...
...i
pro
velký
holky
jsou
po/hádky...
...mluv
svým
tělem
a já
podle
toho
dýchat
budu,
dokud
síly
nepozbudu...
Bianchiovská podoba musku. Jen na tu animálnost čekám marně. Na mně je to pudrové pižmo se slaměnkou, která je rozemletá na prach. Rozvine se krásný máslový kosatec a závěr patří povědomým voskově ambrovým tónům se santalem a vanilkovou tonkou. Ne, není to vůně čistá, je to vůně mazlivá.
Příjemně animální a květinová - s civetem nic přehnaného..., jsem si zapsala po prvním vyzkoušení. A po několikátém použití vzorku přitahována její neobvyklostí objednala:) Reaguji tedy na žádost euridike, jak že Unspoken Musk působí na mě:
Hned po nástřiku nastoupí teplá slaměnka, žádný bergamot necítím, nemusím se tedy přes citrusový úvod nedočkavě přenášet:). Tak 5 minut si počkám na další zakulacení vůně květinami, značná síla kosatcového másla mi vyhovuje. Do toho všeho distinguovaně (řečeno slovy Miru:)) proniká kastoreum či cibet - nerozliším je. Pro mne vlastně jen celou vůni podkreslují a činí přitažlivou. V drydownu tento tón zesiluje a geniálně se pojí se složkami základu, které vnímám taky "kulatě" a sladce.
Velmi mě baví číst různé komentáře obsahující fuj a jiná pro vůni dehonestující pojmenování:) Na mé kůži se prostě koná příjemně živočišné divadlo!
Už už jsem brala naslepo hned celý flakon. Podle předchozího komentáře to bude určitě nádhera, přesně to co hledám… Štěstí, že jsem se zastavila a objednala jen vzorek. Na mé kůži se mošusová plejáda bohužel nekoná. Ovšem vůně je známá, to jo, věrně totiž kopíruje moji ranní cestu do práce. První rychlý úder mě málem položí. Čpavá zaschlá moč ze zdi smíchovské synagogy, která stojí na tramvajové zastávce. Snažím se utéct jak nejrychleji to jde, ale smrad se drží v nose. Po pár metrech se můžu nadechnout. Je pátek, stánkaři chystají farmářské trhy a paní s květinami už má vybaleno. Tucty bílých květů se s pár kosatci pokouší převzít kontrolu. Přepravka pokojových gardénií usilovně bojuje! Marně, pach opilecké moči z dáli zůstává dál.
Zdá se, jako by autorka chtěla do této vůně zaklít všechny podoby, které pižmo může mít. Od lehké, něžné, jemně sladké vůně právě osprchované pleti, po jeho živočišnou, lascivní, velmi tělesnou podobu, oba póly toho, co můžeme vnímat pod slovem intimita. V této vůni se s nimi ovšem setkáme v opačném gardu, než který jsem v úvodu popsala. Mohla bych použít frázi, že "vůně se otevírá", ale to by byl nehorázný eufemismus, spíš bych měla napsat, že vůně podobná kmenům v peřejích rozbila náruč veřejí a hrnula se bez ptaní na naše první setkání. Hned na počátku mě do nosu nemilosrdně hryzla cibetka svými bergamotovými zoubky, voněla po černé pižmové tinktuře a trvalo hodnou chvíli, než se uklidnila a proměnila se v malou přítulnou šelmu s hebkou, hřejivou vůní pižmové vanilky s dřevitým, santalovým nádechem, která se poločasem rozpadu mění v pudinkově vanilkový prach.
Pro mě tahle vůně není, ale... Pro někoho, kdo má rád pižmo a nebojí se jeho nevycválanějších stránek, to může být Svatý grál.
Úvod mi připomínal rybíz a lesní ovoce, ale v lehce zkaramelizovaném oparu, jako když se rozvařují na džem a trošku se přichytí na dně hrnce. Ale pak se v tom rozjelo něco květinově dřevitého, neuspořádaného, kousavé kytky s ohnilými stonky a dřevo s trčícími třískami. Magnólie s protivnou omamností a tlející dřevo, v němž mělo úkryt nějaké lesní zvířátko. Závěr je už zase v klidu, docela přívětivý ovocně nasládlý květinový tón s lehce pryskyřičnou stafáží. Cítím v něm růži, nebo si to jen přeju?
Vůně FB pro mě opravdu nejsou.
...nakakaovělá delikátní slamněnka, ale nedrolí se v prstech,
naopak - je vláčná, malátná, opilá hustým a provzdušněně hutným likérem.
A je, ta slamněnka, pěkná odrzlá - klouže se po kosatcovým másle a slastně si ho olizuje se rtů, protože je mírně nasládlý a s tím chlastem prostě dobrý... A pak, pak je tam trochu vintage prašnosti a ke slamněnce se přidá i pačuli a sofistikovaná a velmi akurátní cibetka a santalový hedvábný vlákna a všechno se to máčí v onom kosatcovým másle, kosatcový vanilkové pěně, hustý jak smetana...
Vůbec to není těžká živočišná vůně!.
(dobře, no, tak leda živočišnost ukrytá a sálající z kostýmu elegantní aristokracie)
Je to vůně požitkářská.
Lahodná, driftující s emocemi a představami,
jak ji zrovna napadne...
...vyrazil´s
mi
duši
z
těla a
pak -
zasadil
zase
zpátky...
...i
pro
velký
holky
jsou
po/hádky...
...mluv
svým
tělem
a já
podle
toho
dýchat
budu,
dokud
síly
nepozbudu...
Bianchiovská podoba musku. Jen na tu animálnost čekám marně. Na mně je to pudrové pižmo se slaměnkou, která je rozemletá na prach. Rozvine se krásný máslový kosatec a závěr patří povědomým voskově ambrovým tónům se santalem a vanilkovou tonkou. Ne, není to vůně čistá, je to vůně mazlivá.
Příjemně animální a květinová - s civetem nic přehnaného..., jsem si zapsala po prvním vyzkoušení. A po několikátém použití vzorku přitahována její neobvyklostí objednala:) Reaguji tedy na žádost euridike, jak že Unspoken Musk působí na mě:
Hned po nástřiku nastoupí teplá slaměnka, žádný bergamot necítím, nemusím se tedy přes citrusový úvod nedočkavě přenášet:). Tak 5 minut si počkám na další zakulacení vůně květinami, značná síla kosatcového másla mi vyhovuje. Do toho všeho distinguovaně (řečeno slovy Miru:)) proniká kastoreum či cibet - nerozliším je. Pro mne vlastně jen celou vůni podkreslují a činí přitažlivou. V drydownu tento tón zesiluje a geniálně se pojí se složkami základu, které vnímám taky "kulatě" a sladce.
Velmi mě baví číst různé komentáře obsahující fuj a jiná pro vůni dehonestující pojmenování:) Na mé kůži se prostě koná příjemně živočišné divadlo!
Už už jsem brala naslepo hned celý flakon. Podle předchozího komentáře to bude určitě nádhera, přesně to co hledám… Štěstí, že jsem se zastavila a objednala jen vzorek. Na mé kůži se mošusová plejáda bohužel nekoná. Ovšem vůně je známá, to jo, věrně totiž kopíruje moji ranní cestu do práce. První rychlý úder mě málem položí. Čpavá zaschlá moč ze zdi smíchovské synagogy, která stojí na tramvajové zastávce. Snažím se utéct jak nejrychleji to jde, ale smrad se drží v nose. Po pár metrech se můžu nadechnout. Je pátek, stánkaři chystají farmářské trhy a paní s květinami už má vybaleno. Tucty bílých květů se s pár kosatci pokouší převzít kontrolu. Přepravka pokojových gardénií usilovně bojuje! Marně, pach opilecké moči z dáli zůstává dál.
Zdá se, jako by autorka chtěla do této vůně zaklít všechny podoby, které pižmo může mít. Od lehké, něžné, jemně sladké vůně právě osprchované pleti, po jeho živočišnou, lascivní, velmi tělesnou podobu, oba póly toho, co můžeme vnímat pod slovem intimita. V této vůni se s nimi ovšem setkáme v opačném gardu, než který jsem v úvodu popsala. Mohla bych použít frázi, že "vůně se otevírá", ale to by byl nehorázný eufemismus, spíš bych měla napsat, že vůně podobná kmenům v peřejích rozbila náruč veřejí a hrnula se bez ptaní na naše první setkání. Hned na počátku mě do nosu nemilosrdně hryzla cibetka svými bergamotovými zoubky, voněla po černé pižmové tinktuře a trvalo hodnou chvíli, než se uklidnila a proměnila se v malou přítulnou šelmu s hebkou, hřejivou vůní pižmové vanilky s dřevitým, santalovým nádechem, která se poločasem rozpadu mění v pudinkově vanilkový prach.
Pro mě tahle vůně není, ale... Pro někoho, kdo má rád pižmo a nebojí se jeho nevycválanějších stránek, to může být Svatý grál.