Vermut s výrazným hořkým pelyňkem a palčivým hřebíčkem se uhlazuje na troud vysušeným sametovým tabákem a kosatcovým prachem, kterým zvolna prostupuje nesladká krémová tuberóza. Projekce je slabší, výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Přivonění – lekám se tuberózy. Raději to nepřehnat s aplikací. Jakmile ustoupí omamná bílokvětinová vůně, ukáží se sušené tabákové listy a hořký sypaný jasmínový čaj.
...miluju drink Negroni. Ale tady je víc hořkosti, takovej ironickej škleb,
jako bych musela s ginem, vermutem a campari na rozkaz sežvejnknout i syrový zelený tabákový listy s drobnými lístky fialek, jež mi zůstavají mezi zuby a připadám si fakt jak blbá kráva s přihlouplým úsměvem a jen cítím, vnímám nazelenalé sladko a koulím u toho votráveně očima...
...jenže za moji poslušnost(a možná i odvahu) mi do chřípí, do žil
začíná pulsovat i libý, jakoby vláčný, měkoučkatý odér cigár(stejně se jich asi nikdy nevzdám...)
vmíchávaný do teplé jemné zelenavé masy, a k tomu vzdálená křehkost šípkových růží schovaných mezi trnitými šlahouny, které se škodolibě chechtají, když po nich na pažích zůstanou jejich červené podpisy...,
a k tomu ulra něžná ohlazená nahořklost anděliky a celé je to takové podprahově žensky křehké, opatrné, s očima otevřenýma dokořán, neohrožené...
Ptáte se na tuberózu.? Není tu se svojí typickou vůní...
...je to metafora, resp. já to vnímám, onu tuberozu, jako metaforu pro ženskost ve vůni, pro ženskost vůbec...
(a nebo jo, nebo ta kvetoucí nymfomka tu je, ale umně ukryta a kdo si ji najde, tak ten si ji zaslouží...)
((mám přivřené oči, na patře převaluji hlt negroni, v ruce cigáro a v druhé dlani drtím zelené, mými prsty teplé, tuhé stvoly z kytice od neznámého ctitele...))
Vermut s výrazným hořkým pelyňkem a palčivým hřebíčkem se uhlazuje na troud vysušeným sametovým tabákem a kosatcovým prachem, kterým zvolna prostupuje nesladká krémová tuberóza. Projekce je slabší, výdrž se pohybuje kolem 3 hodin.
Přivonění – lekám se tuberózy. Raději to nepřehnat s aplikací. Jakmile ustoupí omamná bílokvětinová vůně, ukáží se sušené tabákové listy a hořký sypaný jasmínový čaj.
...miluju drink Negroni. Ale tady je víc hořkosti, takovej ironickej škleb,
jako bych musela s ginem, vermutem a campari na rozkaz sežvejnknout i syrový zelený tabákový listy s drobnými lístky fialek, jež mi zůstavají mezi zuby a připadám si fakt jak blbá kráva s přihlouplým úsměvem a jen cítím, vnímám nazelenalé sladko a koulím u toho votráveně očima...
...jenže za moji poslušnost(a možná i odvahu) mi do chřípí, do žil
začíná pulsovat i libý, jakoby vláčný, měkoučkatý odér cigár(stejně se jich asi nikdy nevzdám...)
vmíchávaný do teplé jemné zelenavé masy, a k tomu vzdálená křehkost šípkových růží schovaných mezi trnitými šlahouny, které se škodolibě chechtají, když po nich na pažích zůstanou jejich červené podpisy...,
a k tomu ulra něžná ohlazená nahořklost anděliky a celé je to takové podprahově žensky křehké, opatrné, s očima otevřenýma dokořán, neohrožené...
Ptáte se na tuberózu.? Není tu se svojí typickou vůní...
...je to metafora, resp. já to vnímám, onu tuberozu, jako metaforu pro ženskost ve vůni, pro ženskost vůbec...
(a nebo jo, nebo ta kvetoucí nymfomka tu je, ale umně ukryta a kdo si ji najde, tak ten si ji zaslouží...)
((mám přivřené oči, na patře převaluji hlt negroni, v ruce cigáro a v druhé dlani drtím zelené, mými prsty teplé, tuhé stvoly z kytice od neznámého ctitele...))