Ne.
Takhle Tel Aviv nevoní.
Tohle není ha-Ir ha-Levana, tohle není vzduch v Ramat Aviv, takhle nevoní vody Nachal ha-Jarkon, tohle samozřejmě není Florentin, není to dokonce ani Rothschildův bulvár, Migdal Šalom Meir, chvíli jsem myslela na Migdalej Ne´eman, ale nevím, nejsem si jistá...
Pro mě Tel Aviv voní sluncem, lidmi, ovocem, kávou, benzínem a kouřem a prachem všeho druhu.
Tohle je //idealizovaná, samozřejmě// vůně malého přímořského městečka, tichého, klidného, kde pokojně kvetou růže i jasmínové keře, snad někde za rohem dozrávají šťavnaté mandarinky... Taková klidná maloměstská neděle, po pobřeží pobíhají děti i psi, vzduch je čistý a svěží - no Gan Eden to na pohled...
A co je na té vůni nejkrásnější?
To její stmívání.
Protože když doznívá, odnáší mě k Jeruzalému, kde pižmové květy vdechují pryskyřičnou vůni, co proniká z uzavřených synagog, koření a šuškarda a pískavice, suché a sladké - prostě mechaje...
No ale…
Co když ne?
Co když se pletu?
Co když...
Co když je všechno jinak?
Teď to nezjistím, Tel Aviv je tak daleko - a já v něm už tak dávno nejsem...
Tak píšu psaní a ptám se Davida Borka, blízkovýchodního zpravodaje České televize – jak voní Tel Aviv?
„K vůni Tel Avivu - zrovna teď bych tam ten jasmín dal, kvete a je to omamné. I když neřekl bych, že to je stejná vůně a stejnej jasmín, jak ho známe v Česku. Je daleko silnější. Je nutno si uvědomit, že Tel Aviv jsou vlhké subtropy, všechny vůně (i smrady) se tu daleko víc nesou. Je to trochu takové indické. Tel Aviv voní po slané vodě, benzinu z neustálého provozu na ulicích. Po vlhkém vedru a pachu odpadků. Citrusy ještě ne, ty jsou až v zimě, kdy tu taky hodně silně voní půda po dešti. Jeruzalém a hory jsou úplně jiné. To je poušť, kadidlo, borovice, rozmarýn. Jinej svět, suché subtropy. Spíš takovej mnišsky meditativní než tady ta Florida dole u moře.”
Tak.
A máme to kompletní.
Takhle já si představuju recenzi!
"Slunce. Bílá, žlutá, jas. Zlaté šperky na opálené pokožce. Přetrvávající půvab sedmdesátých let. Je to sexy, je to párty. Je to život v bublině. Je to chůze po pláži, nahá kůže, volnost, malátnost, ale je to velké město, hluk, lidé a pocit intenzity a šílenství."
Bílo květinová svěží plážová vůně. Ylang-ylang s jasmínem a nahořklým santalem nejprve v úvodu odlehčuje ovocný osvěžující džus, později hutnost a živočišnost bílých květin rozbíjí frézie s kapkami rosy, v závěru ji zaoblí bílé pižmo a vanilkový benzoin. Slunečná Samsara (Guerlain) naředěná plážovými koktejly.
Ne.
Takhle Tel Aviv nevoní.
Tohle není ha-Ir ha-Levana, tohle není vzduch v Ramat Aviv, takhle nevoní vody Nachal ha-Jarkon, tohle samozřejmě není Florentin, není to dokonce ani Rothschildův bulvár, Migdal Šalom Meir, chvíli jsem myslela na Migdalej Ne´eman, ale nevím, nejsem si jistá...
Pro mě Tel Aviv voní sluncem, lidmi, ovocem, kávou, benzínem a kouřem a prachem všeho druhu.
Tohle je //idealizovaná, samozřejmě// vůně malého přímořského městečka, tichého, klidného, kde pokojně kvetou růže i jasmínové keře, snad někde za rohem dozrávají šťavnaté mandarinky... Taková klidná maloměstská neděle, po pobřeží pobíhají děti i psi, vzduch je čistý a svěží - no Gan Eden to na pohled...
A co je na té vůni nejkrásnější?
To její stmívání.
Protože když doznívá, odnáší mě k Jeruzalému, kde pižmové květy vdechují pryskyřičnou vůni, co proniká z uzavřených synagog, koření a šuškarda a pískavice, suché a sladké - prostě mechaje...
No ale…
Co když ne?
Co když se pletu?
Co když...
Co když je všechno jinak?
Teď to nezjistím, Tel Aviv je tak daleko - a já v něm už tak dávno nejsem...
Tak píšu psaní a ptám se Davida Borka, blízkovýchodního zpravodaje České televize – jak voní Tel Aviv?
„K vůni Tel Avivu - zrovna teď bych tam ten jasmín dal, kvete a je to omamné. I když neřekl bych, že to je stejná vůně a stejnej jasmín, jak ho známe v Česku. Je daleko silnější. Je nutno si uvědomit, že Tel Aviv jsou vlhké subtropy, všechny vůně (i smrady) se tu daleko víc nesou. Je to trochu takové indické. Tel Aviv voní po slané vodě, benzinu z neustálého provozu na ulicích. Po vlhkém vedru a pachu odpadků. Citrusy ještě ne, ty jsou až v zimě, kdy tu taky hodně silně voní půda po dešti. Jeruzalém a hory jsou úplně jiné. To je poušť, kadidlo, borovice, rozmarýn. Jinej svět, suché subtropy. Spíš takovej mnišsky meditativní než tady ta Florida dole u moře.”
Tak.
A máme to kompletní.
Takhle já si představuju recenzi!
"Slunce. Bílá, žlutá, jas. Zlaté šperky na opálené pokožce. Přetrvávající půvab sedmdesátých let. Je to sexy, je to párty. Je to život v bublině. Je to chůze po pláži, nahá kůže, volnost, malátnost, ale je to velké město, hluk, lidé a pocit intenzity a šílenství."
Bílo květinová svěží plážová vůně. Ylang-ylang s jasmínem a nahořklým santalem nejprve v úvodu odlehčuje ovocný osvěžující džus, později hutnost a živočišnost bílých květin rozbíjí frézie s kapkami rosy, v závěru ji zaoblí bílé pižmo a vanilkový benzoin. Slunečná Samsara (Guerlain) naředěná plážovými koktejly.