Byla to velká láska. /Přiznávám, použít tato slova je vlastně sentimentálně ironické, protože v hlavě slyším Filipa Topola./ I když jen z jedné strany. Konkrétně z té, která později tvrdila, že to vlastně nikdy nebyla velká láska.
Ti dva se seznámili u plaveckého bazénu, což bylo symbolické a velmi příhodné místo, protože už na počátku vztahu je potřeba vědět, do čeho se jeden pouští a do čeho bude investovat - a to se u plaveckého bazénu ukáže hned, tam nejde nic schovat. /Výše zmíněný dotyčný sám sebe později podezíral, že ho okouzlilo nejen pozadí skorokrásné ještě téměř neznámé, ale především ta představa, že jistojistě prožívá kus příběhu, který vzešel z psacího stroje jím obdivovaného autora, vypadalo to téměř osudově, tehdy, na počátku, kdy duhově barevná, euforická představivost vítězila nad modrošedou realitou./
A příběh samozřejmě pokračoval. Byla svatba. Brzy. Nějaké ty sociální jistoty. Nový byt. Brzy. Zahraniční dovolené. Brzy. /Protože, heuréka, konečně našla někoho, kdo na ně měl./ No a ona byla pořád skorokrásná, účelově /rozto/milá, ale na jeho vkus až příliš často v tónu jejího hlasu četl "more money, we need more money, I need more money, give me your money, you should make more money".
A tak nějak to přestávala být velká láska. I z té strany, která později tvrdila, že to vlastně nikdy velká láska nebyla. Začal vidět chyby. Nedostatky. Což byly pochopitelně ty samé věci, které mu ještě před časem připadaly v podstatě roz-to-mi-lé - třeba její neobratně, téměř nevkusně vytrhané obočí do nepřirozeně tenkých linií, které bohužel nebyly obě stejné, což jeho duši značně zneklidňovalo.
Holý fakt, že se tahle kapitola blíží ke konci, si připustil ve chvíli, kdy si uvědomil, co je ten dlouhý modrý tón, který se vším vine a táhne - a čím dál výrazněji, silněji, pevněji. To nebyl smutek. To byl chlór. Chlór a další bazénová chemie. A voda taky, samozřejmě. Ta bazénová. Modrá. Bez známek života. Lehce sterilní /proto ji ona tolik oblibovala/. Ta voda, z níž občas maličko cítíš sladkoslané calone. /Dříve v tom akordu bývala i vůně mokré pleti skorokrásné, jenže - a to je to - tenhle vzrušující tón už byl pryč, byl draze zaplacen a už mu nepatřil./
Swimming Pool jsem zkoušela obezřetně, čekala jsem pach chlórovaného bazénu, ale vyklubala se z něj příjemná vůně - spíše koupaliště než plavecký bazén. Voní jako návrat z koupaliště po letním dni, kdy je kůže opálená sluníčkem, ještě s kapkami vody a stopou opalovacího mléka (s nádechem kokosové vůně). Cítím i nadýchaný mýdlový tón, který evokuje čistý měkoučký froté ručník, do kterého se pak člověk zabalí.
Byla to velká láska. /Přiznávám, použít tato slova je vlastně sentimentálně ironické, protože v hlavě slyším Filipa Topola./ I když jen z jedné strany. Konkrétně z té, která později tvrdila, že to vlastně nikdy nebyla velká láska.
Ti dva se seznámili u plaveckého bazénu, což bylo symbolické a velmi příhodné místo, protože už na počátku vztahu je potřeba vědět, do čeho se jeden pouští a do čeho bude investovat - a to se u plaveckého bazénu ukáže hned, tam nejde nic schovat. /Výše zmíněný dotyčný sám sebe později podezíral, že ho okouzlilo nejen pozadí skorokrásné ještě téměř neznámé, ale především ta představa, že jistojistě prožívá kus příběhu, který vzešel z psacího stroje jím obdivovaného autora, vypadalo to téměř osudově, tehdy, na počátku, kdy duhově barevná, euforická představivost vítězila nad modrošedou realitou./
A příběh samozřejmě pokračoval. Byla svatba. Brzy. Nějaké ty sociální jistoty. Nový byt. Brzy. Zahraniční dovolené. Brzy. /Protože, heuréka, konečně našla někoho, kdo na ně měl./ No a ona byla pořád skorokrásná, účelově /rozto/milá, ale na jeho vkus až příliš často v tónu jejího hlasu četl "more money, we need more money, I need more money, give me your money, you should make more money".
A tak nějak to přestávala být velká láska. I z té strany, která později tvrdila, že to vlastně nikdy velká láska nebyla. Začal vidět chyby. Nedostatky. Což byly pochopitelně ty samé věci, které mu ještě před časem připadaly v podstatě roz-to-mi-lé - třeba její neobratně, téměř nevkusně vytrhané obočí do nepřirozeně tenkých linií, které bohužel nebyly obě stejné, což jeho duši značně zneklidňovalo.
Holý fakt, že se tahle kapitola blíží ke konci, si připustil ve chvíli, kdy si uvědomil, co je ten dlouhý modrý tón, který se vším vine a táhne - a čím dál výrazněji, silněji, pevněji. To nebyl smutek. To byl chlór. Chlór a další bazénová chemie. A voda taky, samozřejmě. Ta bazénová. Modrá. Bez známek života. Lehce sterilní /proto ji ona tolik oblibovala/. Ta voda, z níž občas maličko cítíš sladkoslané calone. /Dříve v tom akordu bývala i vůně mokré pleti skorokrásné, jenže - a to je to - tenhle vzrušující tón už byl pryč, byl draze zaplacen a už mu nepatřil./
Swimming Pool jsem zkoušela obezřetně, čekala jsem pach chlórovaného bazénu, ale vyklubala se z něj příjemná vůně - spíše koupaliště než plavecký bazén. Voní jako návrat z koupaliště po letním dni, kdy je kůže opálená sluníčkem, ještě s kapkami vody a stopou opalovacího mléka (s nádechem kokosové vůně). Cítím i nadýchaný mýdlový tón, který evokuje čistý měkoučký froté ručník, do kterého se pak člověk zabalí.