zkoušení na papírku: kokosové mléko Alpro (to s tou rýžovou vodou ve složení) pité z rozpůleného kokosového ořechu a větrový tón (něco jako eukalyptus), který se zaobluje do dřev a vykuřovadel. Ten větrový tón, nejspíš borovice, zprvu pěkně protahuje nos. Dřevo hořkne a vysychá do cedrových třísek a vetiveru.
Na kůži: překrásná kombinace vůní misky s vařenou rýží a chladného vzduchu po dešti. Tak příjemná a přítulná jemně nasládlá muskově teplá vůně, přitom ne těžká, skoro až svěží, veselá.
Vidím muže v bílém kimonu jak na světlé verandě hladkými tahy maluje jeřába na zažloutlý papír. V měkkém slunečním světle mu žena přináší dřevěnou misku s rýží. Z misky se kouří. Duch jeřába ožívá, jeho mlhavý obraz tančí v páře nad miskou. Svěže zelený plůtek v pozadí k tomu ševelí stébly bambusů.
Jestli ta krásná svěžest je vůně tatami, tak bych ji tam chtěla pořád, škoda, že tak po půl hodině vyprchá. Parfém se potom zaoblí do dřev a vytrácí se, ale jen zdánlivě. Oblý guajak s tabákem a zvláštně jedlým mléčným santalem se vrací a velmi dlouho pak vysychají do hořkého suchého cedru s vetiverem.
Veľmi pekná a pokojná vôňa. Začína domácim ryžovým nákypom, ešte teplým a ešte nepoliatym žiadnym kompótom, zato je k nemu servírovaný kvalitný čaj. Celé je to obklopené rôznymi jemnými drevitými tónmi. Vôňa domova, ale takého skôr časopisového, než skutočného. Ale páči sa mi veľmi.
...jen tak, prostě jsem po vzorku opět sáhla a je
trochu jiný -
SOGNI Meo Fusciuni
...kouřový vetiver, křehký, a k tomu delikátní šmouhy guajaku
Vůni nevnímám, tak jak poprvé, v barvách pastelově šedých akvarelů(= rozvařená rýže na congee) s nafialkovělými podtóny,
ale naopak ji vidím tmavěji -
sice pastelový, ale antracit a khaki a prostě tmavo a doteky guajaku jsou pocitově téměř černé, a pak hladká, jemná dřeva
(jak hladit vyleštěná rahnoví rozlehlých ohrad a současně jak tenké větévečky - ten úsek, kdy list přestupuje na stanici paže stromu...), a
ano, nejspíš je ve vůni i lotosový květ - jeho saténovost, dokonalost hladkosti...
...teprve pak, vším tímhle, až po chvíli, začíná vzlínat vůně rýže, vařené rýže s nasládlou čerstvostí lotosu, díky němuž Sogni získává jakousi tichou pronikavost
(dnes, nyní Sogni přiřazuji typově k Tomo Her Annayake - svým typickým japonským rukopisem,
o to víc mě mrzí celková intimita)
SOGNI Meo Fusciuni
...rýže, vařená ve vodě,
vložena do misky a nejspíš mimoděk zapomenuté dřevěné hůlky do ní vpíchnuté
popustily do pokrmu i trochu své chuti...
...oknem pohled do dálky,
bezmyšlenkovitý, a
na horizontu tmavé, téměř do černa přecházenící odstíny lahvově zelené vysokých jehličnanů, jejich odér zpět ke mně putuje přes reliéf krajiny na křídlech neposedného vánku...
...někomu může vařená rýže připadat příliš obyčejná, jako pokrm příliš jednoduchá, prostá.
Ale
co uklidňuje,
tiší rozkuchané vnitřnosti(emocemi nebo, pokud jsou už cesty srdce velmi těžké, nesnesitelné, zkroutí se do nemoci celé tělo...)
nejlépe.?
Congee,
léčivá rýžová kaše...
...duše hedvábí kadidlové
lačně
polyká,
aby
tmavorudou řekou
v těle
mohla opět
vnitřní síla
proudit
směle...
a
za svými
řasami
klid si
zamyká...
(opravdu realistická vůně rýže vařené ve vodě v harmonii s delikátními dřevy a s éterickým kadidlovým vánkem prohřívaným teplem těla)
Sogni = KLID
(hedvábí těla i duše)
...báseň
čas neexistuje
bytí
jsoucno
vesmír...
Láska
a
všechno
je
možné...
Jak může vůni inspirovanou Japonskem hodnotit ten, kdo "Zemi vycházejícího slunce" nikdy nenavštívil? Jedině tak, že přestane přemýšlet o rjókanech, tatami rohožích a bambusech, které nabízí promo legenda k vůni, a zkusí vjemy převést do abstraktnější podoby. Protože Sogni jsou sny a neexistuje nic kolektivně sdílenějšího a zároveň individuálnějšího než právě ony...
Bělavé chomáčky rýžové páry jako oblaka na potemnělém nebi. Genmaicha z rýže pražené spolu s pryskyřicemi. Proužek dýmu z tenké kadidlové tyčinky v santalovém stojánku. Mlha nasáklá zelenou vlhkostí lesa. Kroky tlumené jehličím. Modrošedá, bílá a malachitově zelená barva rozpíjející se na nedokončeném akvarelu. Vůně zdánlivého klidu. Je v ní něco nedovyřčeného, nedokončeného, zakalená průsvitnost. Čekám, kdy to přijde, ale ona mě zatím uspává a pomalu, pomalu, pomalu bledne a sládne pižmem až do probuzení. Teplá vůně polštáře, na které spala moje láska, co mi právě horkou vodou zalévá zelený čaj v kuchyni?
zkoušení na papírku: kokosové mléko Alpro (to s tou rýžovou vodou ve složení) pité z rozpůleného kokosového ořechu a větrový tón (něco jako eukalyptus), který se zaobluje do dřev a vykuřovadel. Ten větrový tón, nejspíš borovice, zprvu pěkně protahuje nos. Dřevo hořkne a vysychá do cedrových třísek a vetiveru.
Na kůži: překrásná kombinace vůní misky s vařenou rýží a chladného vzduchu po dešti. Tak příjemná a přítulná jemně nasládlá muskově teplá vůně, přitom ne těžká, skoro až svěží, veselá.
Vidím muže v bílém kimonu jak na světlé verandě hladkými tahy maluje jeřába na zažloutlý papír. V měkkém slunečním světle mu žena přináší dřevěnou misku s rýží. Z misky se kouří. Duch jeřába ožívá, jeho mlhavý obraz tančí v páře nad miskou. Svěže zelený plůtek v pozadí k tomu ševelí stébly bambusů.
Jestli ta krásná svěžest je vůně tatami, tak bych ji tam chtěla pořád, škoda, že tak po půl hodině vyprchá. Parfém se potom zaoblí do dřev a vytrácí se, ale jen zdánlivě. Oblý guajak s tabákem a zvláštně jedlým mléčným santalem se vrací a velmi dlouho pak vysychají do hořkého suchého cedru s vetiverem.
Výdrž nekonečná
Veľmi pekná a pokojná vôňa. Začína domácim ryžovým nákypom, ešte teplým a ešte nepoliatym žiadnym kompótom, zato je k nemu servírovaný kvalitný čaj. Celé je to obklopené rôznymi jemnými drevitými tónmi. Vôňa domova, ale takého skôr časopisového, než skutočného. Ale páči sa mi veľmi.
...jen tak, prostě jsem po vzorku opět sáhla a je
trochu jiný -
SOGNI Meo Fusciuni
...kouřový vetiver, křehký, a k tomu delikátní šmouhy guajaku
Vůni nevnímám, tak jak poprvé, v barvách pastelově šedých akvarelů(= rozvařená rýže na congee) s nafialkovělými podtóny,
ale naopak ji vidím tmavěji -
sice pastelový, ale antracit a khaki a prostě tmavo a doteky guajaku jsou pocitově téměř černé, a pak hladká, jemná dřeva
(jak hladit vyleštěná rahnoví rozlehlých ohrad a současně jak tenké větévečky - ten úsek, kdy list přestupuje na stanici paže stromu...), a
ano, nejspíš je ve vůni i lotosový květ - jeho saténovost, dokonalost hladkosti...
...teprve pak, vším tímhle, až po chvíli, začíná vzlínat vůně rýže, vařené rýže s nasládlou čerstvostí lotosu, díky němuž Sogni získává jakousi tichou pronikavost
(dnes, nyní Sogni přiřazuji typově k Tomo Her Annayake - svým typickým japonským rukopisem,
o to víc mě mrzí celková intimita)
SOGNI Meo Fusciuni
...rýže, vařená ve vodě,
vložena do misky a nejspíš mimoděk zapomenuté dřevěné hůlky do ní vpíchnuté
popustily do pokrmu i trochu své chuti...
...oknem pohled do dálky,
bezmyšlenkovitý, a
na horizontu tmavé, téměř do černa přecházenící odstíny lahvově zelené vysokých jehličnanů, jejich odér zpět ke mně putuje přes reliéf krajiny na křídlech neposedného vánku...
...někomu může vařená rýže připadat příliš obyčejná, jako pokrm příliš jednoduchá, prostá.
Ale
co uklidňuje,
tiší rozkuchané vnitřnosti(emocemi nebo, pokud jsou už cesty srdce velmi těžké, nesnesitelné, zkroutí se do nemoci celé tělo...)
nejlépe.?
Congee,
léčivá rýžová kaše...
...duše hedvábí kadidlové
lačně
polyká,
aby
tmavorudou řekou
v těle
mohla opět
vnitřní síla
proudit
směle...
a
za svými
řasami
klid si
zamyká...
(opravdu realistická vůně rýže vařené ve vodě v harmonii s delikátními dřevy a s éterickým kadidlovým vánkem prohřívaným teplem těla)
Sogni = KLID
(hedvábí těla i duše)
...báseň
čas neexistuje
bytí
jsoucno
vesmír...
Láska
a
všechno
je
možné...
Jak může vůni inspirovanou Japonskem hodnotit ten, kdo "Zemi vycházejícího slunce" nikdy nenavštívil? Jedině tak, že přestane přemýšlet o rjókanech, tatami rohožích a bambusech, které nabízí promo legenda k vůni, a zkusí vjemy převést do abstraktnější podoby. Protože Sogni jsou sny a neexistuje nic kolektivně sdílenějšího a zároveň individuálnějšího než právě ony...
Bělavé chomáčky rýžové páry jako oblaka na potemnělém nebi. Genmaicha z rýže pražené spolu s pryskyřicemi. Proužek dýmu z tenké kadidlové tyčinky v santalovém stojánku. Mlha nasáklá zelenou vlhkostí lesa. Kroky tlumené jehličím. Modrošedá, bílá a malachitově zelená barva rozpíjející se na nedokončeném akvarelu. Vůně zdánlivého klidu. Je v ní něco nedovyřčeného, nedokončeného, zakalená průsvitnost. Čekám, kdy to přijde, ale ona mě zatím uspává a pomalu, pomalu, pomalu bledne a sládne pižmem až do probuzení. Teplá vůně polštáře, na které spala moje láska, co mi právě horkou vodou zalévá zelený čaj v kuchyni?